Agrese zvířat není samozřejmostí

Možná se vám stalo, že na vás divoce štěkal, ba i výhrůžně vrčel pes, snad proti vám i útočně vyrazil. Každý z nás si dává pozor na jedovaté hady, při cizokrajné dovolené navíc na kočkovité šelmy, krokodýly, žraloky či jiné predátory.

Agrese však není neodmyslitelnou součástí zvířecího chování.Možná se vám stalo, že na vás divoce štěkal, ba i výhrůžně vrčel pes, snad proti vám i útočně vyrazil. Každý z nás si dává pozor na jedovaté hady, při cizokrajné dovolené navíc na kočkovité šelmy, krokodýly, žraloky či jiné predátory. Agrese však není neodmyslitelnou součástí zvířecího chování.

Útočné jednání – hrozba a boj – tvoří jeden ze základů živočišného života. K jeho pochopení odborníci doporučují vycházet z prvotního předpokladu, že jeho funkce je především vnitrodruhová.

Rvou se jako psi! Co to znamená? V přírodě spolu bojují hlavně příslušníci stejného druhu. (To musíme odlišit od lovu, který používají k obživě predátoři, jak ukážeme dále.) Světoznámý zoolog prof. Zdeněk Veselovský upřesnil: „Není to nikdy krvavé střetnutí dvou druhů… Hlavní hnací silou vývoje živých organismů je kromě dědičných změn – mutací – především nekrvavá konkurence mezi druhy.

Konkurence je mnohem účinnějším prostředkem než skutečný boj, a zvířata dvou druhů přitom vůbec nemusejí být přímými nepřáteli a vzájemně se napadat…“Mnozí znají (nejen díky knížce Karla Čapka) nekonfliktní soužití psa a kočky.

Konkurence nutí jednotlivé zvířecí druhy, aby se dokonaleji přizpůsobily určitému životnímu prostředí. Méně přizpůsobivé druhy potom bez krvavého boje ustupují dokonalejším konkurentům.

Útočné jednání má různé důvodyProf. Zdeněk Veselovský upozorňuje: „Prvním základním projevem útočného jednání je tzv. teritoriální chování. Pojem ‚zlaté svobody‘ se v lidských představách objevuje i jako domnělá naprostá volnost pohybu obyvatelů přírodního prostředí.

Ve skutečnosti však každý druh žije jen v omezeném prostředí.“Každé zvíře má své teritorium, oblast žití. Takové vlastnictví mu poskytuje výhradní právo na některé důležité zdroje, které se na tomto území nacházejí.

Hlavní je zdroj potravy (včetně vody), přítomnost partnera opačného pohlaví či vhodné místo ke stavbě hnízda, nory či jiného „příbytku“. Přitom různé druhy zvířat mohou preferovat určité zdroje. Např.

pro skupinu kočkodanů ve žhavé africké savaně jsou životně důležité dostatečné zásoby vody. Velikost teritoria bývá v přímé úměrnosti s velikostí živočicha a skutečností, zda žije sám, v páru, rodině či ve větším stádu (hejnu).

Samci žab postačí kaluž, některé velké šelmy (např. tygr) si však přivlastňují teritorium o rozloze přes 100 km2. Velkooké a velkouché opice komby, jež žijí ve skupinách cca o 20 jedincích, obývají území o rozloze až 700 km2.

Vlastnictví neznamená jen výhodyTeritorium si zvířata brání sama či ve skupině zejména proti narušitelům stejného živočišného druhu. Zprvu většinou vetřelce odhánějí, teprve při marných pokusech dochází na přímý boj.

Přitom jsou ve výhodě větší, silnější či útočnější jedinci. Ovšem tzv. teritoriální agresivita – nejvíce ve formě výhrůžného postoje – může třeba u psa směřovat i proti neznámému člověku (např. pošťákovi), pokud se objeví v místech, které zvíře hlídá.

Na druhé straně vlastnictví teritoria má i poněkud nepříjemné povinnosti. Mezi ně patří stálé označování hranic – především silně páchnoucí močí či trusem (mj. u nosorožce). Už tyto výkaly mají vetřelce nápadně upozornit, že vstupuje na území, které má už svého pána.

(Mimochodem, víme, že močí si značkuje i pes. Čím je taková značka ve větší výšce, tím má větší účinnost.) Ukazuje se, že cizí jedinec takové označení většinou respektuje. Jinak riskuje, že ho vlastník napadne.

To však nehrozí, pokud se v této oblasti usídlí jiný zvířecí druh. Například labuť, která obývá okrsek o rozloze cca 1 km2, si nic nedělá z toho, že se tam s ní zabydleli menší ptáci – kachny, lysky, rákosníci apod.

Podobně srnci nevadí mj. zajíci či veverky. Pokud bychom to připodobnili k lidským poměrům, jako majiteli zahrady vám bude nejspíš lhostejné, že se po ní pohybují různí ptáci, ježek a jiní neškodní živočichové (možná kromě krtka).

Ovšem jinak se asi zachováte, když se dočkáte toho, jak na zahradu přes plot přelézá neznámé zarostlé individuum.

Výjimkou nejsou ani drsné mravyProf. Veselovský na základě bohatých zkušeností dospěl k závěru: „Útočné chování má důležitý význam pro organizaci společenských formací zvířat.“ To by mohli potvrdit třeba vlci či divocí psi, kteří tvoří smečky s přesně uspořádanou sociální hierarchií.

Každý z jedinců má svoje „společenské“ zařazení. Nově badatelé zjistili, že něco podobného praktikují i slepice. Mají tzv. „klovací pořádek“ – každá výše postavená slepička může klovnout příbuznou níže sociálně zařazenou.

Na vrcholu ční slepice zvaná „alfa“, která může libovolně klovat všechny ostatní, ji však klovnout nikdo nesmí! Všeobecně u mnoha zvířecích druhů platí, že autorita vůdce tlupy tlumí veškeré útočné jednání ostatních příslušníků.

Vůdcovství někdy mívá i stinnou stránku – např. ve vlčí smečce bývá zvykem, že pokud je dominantní samec zraněn, jeho dosavadní „podřízení“ ho s chutí sežerou!

Predátor neloví z nenávistiUž pojem predátor nahání hrůzu. V klasickém slova smyslu se kryje s pojmem dravec. Jde o živočicha, který se živí jiným živočichem, jenž je živý ve chvíli ulovení či konzumace.

Predace je však způsob získávání potravy, nikoli prostředek k uspokojování vnitřních sklonů či spíše úchylek jistých zvířecích druhů. „Musíme zdůraznit, že útočné neboli agresivní jednání se vůbec neuplatňuje ve vztahu kořist – nepřítel.

Ve výrazu tygra, který loví jelena nebo buvola, není ani stopy po nenávisti a zuřivosti, tedy útočném jednání,“ dozvědělo se 21. STOLETÍ od prof. Zdeňka Veselovského. Ani žralok, krokodýl či jiný vodní predátor necítí vůči budoucí oběti nějakou zášť.

Za příklady nemusíme cestovat ani do dalekých krajů – stačí pozorovat hru domácí kočky s myší anebo se dívat, jak pavouk díky důmyslné pavučině loví mouchy.Lov živé kořisti je pro predátory životní nutností, součástí jejich běžného chování.

Předešleme, že často to není snadné, jako když si lidé kdykoli koupí maso v řeznictví. Podle nejnovějších údajů lvi jsou při lovu úspěšní v méně než třetině případů. Levharti mají šanci ulovit kořist v jediném z dvaceti útoků.

Vše se může měnit podle aktuální situace, dané zejména počtem možné potravy v oblasti.

Kdo myslí, využívá smyslyZákladním předpokladem úspěchu predátora jsou velmi dobře vyvinuté smysly a schopnost jich efektivně používat. Tak si lze stěží představit orla, sokola či jiného vzdušného dravce, který by měl chabý zrak.

Jiní predátoři se spoléhají na sluch – třeba liška loví ve vysoké trávě podle zvuků. Pro její velké boltce zní jako rajská hudba šustění či pískání jinak nehlučných hlodavců. Jiní dravci (např. kudlanka nábožná) reagují jen na kořist, kterou reálně vidí.

Další útočí pouze v případě, že se možná potrava pohne. (Jejich „možný“ úlovek to využívá k tomu, že si zahraje na „mrtvolku“.) Jiné šelmy preferují čich. Pes ho má tisíckrát citlivější než my. Medvěd lední ucítí zdechlinu na vzdálenost 20 km!

Hadi sledují pachovou stopu pomocí citlivého rozeklaného jazyka, kterým „ochutnávají“ pachy ze vzduchu. Jejich Jacobsův orgán nabrané chemické vzorky analyzuje. Žralok bílý (lidožravý) na 400 metrů rozpozná ve vodě nepatrné množství krve či jiných tělních tekutin.

Zrakem v temných hlubinách vnímá pohyb na osm metrů.Chování i jinak mírumilovných zvířat se občas prudce změní a projeví se u nich nečekaná agrese. Letos v únoru to tragickým způsobem předvedla ochočená kosatka Keiko, která se proslavila ve filmu Zachraňte Willyho.

V zábavním parku Sea World na Floridě při show strhla svou cvičitelku do bazénu pod vodu a cloumala s ní několik minut. Zkušená žena se před šokovanými diváky utopila! Zoologové to vysvětlují tím, že každý z predátorů má svou povahu.

Každý má své dny, kdy může být nervóznější, jako to je i u domácích zvířat. Z ničeho nic se může zvíře rozčílit a nečekaně zaútočit.

Lov nezná stereotypPo zaměření kořisti dravci nastává lov. Typická šelma má ostré zuby a drápy. Gepard využívá běh při rychlosti až 113 km/hod. S dechem však vystačí do vzdálenosti 400 metrů. Jen poloviční trať zvládne levhart, který pronásleduje kořist rychlostí do 70 km/hod.

Jiné druhy kočkovitých šelem se musí připlížit ještě blíže, aby na kořist náhle skočily či ji ulovily jen pro krátkém sprintu. Mnozí predátoři však raději šetří energií, a tak s nadějí číhají v úkrytu, až se vhodná kořist přiblíží sama.

Odborníky v tomto směru jsou různé druhy hadů. Pavoučí sítě představují příklad pastí. Některé želvy a ryby využívají tlamu s lákadlem např. v podobě pestře zbarveného jazyku. Na náhodu se spoléhají chobotnice, když sklapnou síť mezi chapadly.

Poté pátrají, co v síti uvízlo. Naopak promyšleně se chovají ti predátoři, kteří vyhlédnutý úlovek dočasně klamou změnou vzhledu a napodobováním chování neškodného druhu.Rovněž pes užívá různých druhů agresí.

Nejčastější je predační agrese, neboli chytání kořisti. Většinou nesměřuje proti člověku, ale třeba proti ptákům, králíkům, někdy i kočkám. Pokud je však pes (např. policejní) vycvičený k tomu, aby napadl i člověka, jde o tzv.

nauč(e?)nou agresi. Při ní však zvíře útočí pouze na určitý povel.

Týmová spolupráce bodujeVelice se osvědčuje kolektivní spolupráce, různé „pasti“ – zejména při skupinovém lovu, kdy např. vlčí smečka budoucí kořist obklíčí. Smečka lvů usmrtí buvola, který má hmotnost třikrát větší než lev.

(Dospělý lví samec naráz spořádá cca 43 kg masa!)Oblíbenou kořistí jsou jednotlivci oddělení od skupiny. Proč? Masožravec se jen obtížně soustředí na jediné zvíře, prchající uprostřed velké skupiny jiných – např. zeber.

Vítaným cílem jsou zvířata mladá či naopak postarší. Likvidací zvířat nemocných se šelmy stávají „zdravotníky“ zvířecí říše. Ovšem i odchytem různých druhů zvířat živých, zejména býložravců, predátoři paradoxně pomáhají.

Zabraňují totiž přemnožení, což by např. v případě jelenů, buvolů či divokých prasat skončilo vypasením velké oblasti – a většina těchto druhů by zahynula hladem.Agresivní chování se však projevuje i mezi různými zvířecími druhy.

V tomto směru prosluli mrchožrouti. Nad zbytky mrtvých zvířat často dochází tvrdému boji o co nejlepší sousto mj. mezi supy, hyenami či psy hyenovitými.

Vždy ve střehu!Někdy nás pěkně potrápí rozzuřená vosa. Opatrnost při možném kontaktu s predátory se vyplácí zejména v cizině. Dejme tomu, že na okraji řeky nebo jezera uvidíte zdánlivý kus stromu. Ten se vmžiku promění v dravého krokodýla.

Sice nedokáže žvýkat, ale umí rvát kusy jakéhokoli masa. Agresivní může však být i pes, pokud je vystrašený. Pak třeba pokouše i dítě.. To může přátelským gestem na psa natahovat ruce, ale zvíře, které na dětskou společnost nebylo zvyklé, se jednoduše může vystrašit a gesto si vyložit úplně jinak.

Pokud je v blízkosti neznámý pes, je třeba si dávat na děti obrovský pozor.Vědci zatím znají přes 1,5 milionu druhů živočichů. Většina ovládá schopnosti se bránit – a častokrát také útočit. Na východě Číny nyní objevili druh želvy, o kterém se vědci domnívali, že už vyhynul.

Želvě zvané Eaglemouth je prý už 500 let. Želva o délce 80 cm a hmotnosti 11 kg má velikou hlavu a ostnatý krunýř. Je tak agresivní, že útočí na každého, kdo se k ní pokusí přiblížit! Více se dozvíte:J. Smrž: Predátor na každém kroku, Scientia, 2005Život zvířat, Nakladatelství Jan Vašut, 2001Tajemná příroda, Blesk, 2003Z. Veselovský: Vždyť jsou to jen zvířata, Mladá fronta, 1994http://svetzvirat.unas.cz

Bývá režisér popleta?Krutý boj o život ve smyslu Darwinovy vývojové teorie vypadá v přírodě běžně trochu jinak, než ukazují některé cestovatelské knihy či filmy z divočiny. Jedině tam se totiž může stát mj.

, že indický tygr se bude rvát s africkým druhem krokodýla a afrického lva zase – díky neznalosti scenáristy či režiséra – škrtí anakonda z Jižní Ameriky.

Zranění většinou není závažnéPři soupeření o území či samičku většinou nejde o život. Smyslem vnitrodruhových soubojů je zahnat, nikoliv zabít soka. Každý druh má po delším vývoji určitá pravidla boje, která soupeři dodržují, takže vítězí skutečně jen silnější a obratnější jedinec.

Při takovém boji zvířata nepoužívají zbraně, kterými se v ohrožení brání proti nepřátelům. Příklad? Žirafí samci se navzájem trkají krátkými tupými růžky. Nevyužívají tedy úderů předních kopyt, kterými při obraně dokážou roztříštit lebku predátorovi (lev aj.).

Jedovatí hadi při vzájemných soubojích hned nepoužívají smrtící jed. Např. chřestýši si jen uštědřují silné údery hlavou.

Někdy jde o životVe vzájemných vnitrodruhových bojích jsou výjimkou mj. mohutní rypouši sloní. Jako největší ploutvonožci z čeledi tuleňovitých žijí v oblastech blízkých Antarktidě. Samci dosahují délky 4,2 až 6,5 m a hmotnosti 2,2–5 tun.

Při boji se kolosy částečně vztyčují, řvou na soupeře a uštědřují si navzájem tvrdé rány tělem i hlavou ve snaze získat dominantní postavení. Také bizoni bodnutím rohem do boku protivníka ho mohou usmrtit.

Badatelé dospívají k závěru, že navzdory tradičnímu názoru bývají často „mírumilovní“ savci a ptáci mnohem agresivnější než „krvelačné“ šelmy.

Obrana se mění v útok Mnozí živočichové, kteří se obvykle potyčkám vyhýbají, bývají odvážnými útočníky při obraně bezmocných mláďat. Například turové pižmoni při útoku vlků chrání potomky tak, že telata obstoupí a ven z kruhu nastaví hradbu ostrých rohů.

Kosové směle zaútočí na kočku poblíž hnízda. Rozzuřená bachyně divočáka v obavě o mláďata už nejednoho člověka donutila prchat či spěšně šplhat na strom.

Autor: Milan Koukal
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce
reklama

Související články

Pes člověka doprovází už 23 000 let

Pes člověka doprovází už 23 000 let

Člověk a pes. To spojení vzniklo už v dobách, kdy i prastaré civilizace...
Silně ohroženým rybákům se na pokusných ostrovech na Lipně zalíbilo

Silně ohroženým rybákům se na...

Sedm hnízd a čtrnáct malých ptáčat rybáka obecného napočítali jihočeští...
Dávné vymírání měla možná na svědomí supernova

Dávné vymírání měla možná na...

Vědci již dlouhou řádku let zkoumají, jak by supernovy mohly ovlivnit...
Zvířecí „lékaři“ odhalí nemoci dříve než laboratorní testy

Zvířecí „lékaři“ odhalí nemoci...

Nevábně zavánějící trus by dobrovolně nikdo neočichával. Speciálně vycvičené fretky...
Australské ekosystémy v ohrožení

Australské ekosystémy v ohrožení

Ekosystém se pomalu ale jistě hroutí na celé planetě, oteplování a nadměrné...
Klimatické extrémy mohou zvyšovat agresivitu pavouků

Klimatické extrémy mohou zvyšovat...

Vysoké teploty spojené s bouřemi někomu přinášejí radost, jinému zas utrpení....
V liberecké zoo jsou prvně k vidění kriticky ohrožení gekoni modří

V liberecké zoo jsou prvně k vidění...

Zoo Liberec začala s chovem vzácných gekonů modrých. Dvojice těchto...
24 000 let staré organismy nalezené zmrzlé na Sibiři se mohou stále rozmnožovat

24 000 let staré organismy nalezené...

Říkají mu „evoluční skandál“. Miliony let k reprodukci...
Liberecký orlosup vypuštěn ve Španělsku

Liberecký orlosup vypuštěn ve...

V sobotu 5. června 2021 bylo slavnostně vypuštěno mládě orlosupa...
V liberecké zoo mají mladé

V liberecké zoo mají mladé

V období jara přichází mláďata na svět jak ve volné přírodě, tak zpravidla i...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Dobývání Matterhornu: Za prvenství zaplatí životem čtyři lidé!

Dobývání Matterhornu: Za prvenství...

Dlouho všem dobrodruhům odolává. Za žádnou cenu se nechce nechat pokořit....
Porostou solární panely?

Porostou solární panely?

Jak získávat obnovitelnou energii snadno a rychle? Nový pokus spojuje...
Vyostřené udílení cen: Naštve se DiCaprio i filmoví producenti

Vyostřené udílení cen: Naštve se...

„Nejste tu od toho, abyste veřejnost o čemkoli poučovali, o skutečném...
Německý boom stíhaček ve Velké válce přijde až s rokem 1918

Německý boom stíhaček ve Velké...

Na počátku byla snaha Němců napodobit britské trojplošníky Sopwith...
Největší halucinogeny na talíři

Největší halucinogeny na talíři

Když se řekne halucinogen, vybaví si většina z nás LDS, konopí či lysohlávky....
Pozor na letní lásky

Pozor na letní lásky

Koncerty, dovolené u moře, festivaly – všechna tato místa lákají nejen na...
Vesmírný vampýr

Vesmírný vampýr

Zatímco planeta Země má svého nesmrtelného literárního Drákulu, za jehož...
Napsal to člověk? Nebo stroj?

Napsal to člověk? Nebo stroj?

Od počátků programování, které sahá až do antiky, dosáhlo lidstvo na...
Moderní technologie chrání kulturní památky

Moderní technologie chrání...

Národní muzeum v Praze, hrad a zámek v Českém Krumlově, Zlatá bula sicilská v...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.