Evropana naprosto běžnou záležitostí, ale nebylo tomu tak vždy. I historie sladidel má své zajímavé zákruty.

Lidský život leckdy bývá krušný a není od věci si jej čas od času osladit. Cukr je dnes pro

Když pračlovíček bloudil temným lesem, mohl narazit na včelí hnízdo. Kromě mnoha žihadel jej mohl zaujmout i zvláštní materiál, kterého bylo včelí obydlí plné. Když jej ochutnal, byl jistě překvapen, protože nic sladšího do té doby nepoznal. Ano, prvním sladidlem byl med, zprvu kradený včelám divokým, později ovšem – zhruba okolo roku 7000 před naším letopočtem – byla včela domestikována.

Expanze cukrové třtiny
Med jako sladidlo používali i Řekové a Římané. Ti už ovšem znali i cukrovou třtinu, dováželi ji z Indie, kam se pravděpodobně dostala z Polynésie. V antice třtinový cukr sloužila především k lékařským účelům.
Dlouhá staletí byla třtina zahalena tajemstvím, vždyť z výroby cukru pramenily nemalé zisky. Až expanze Arabů v 7. století našeho letopočtu danou situaci změnila. Arabská kultura ovládla Persii, kde se se třtinou seznámila a posléze výrobu cukru z této plodiny rozšířila i do severní Afriky a do Španělska. Zbytek Evropy se s cukrem seznámil díky křižáckým výpravám. Dlouho byl ovšem především luxusním zbožím, třeba v Londýně se ve 14. století prodávala libra cukru za dva šilinky. V přepočtu na dnešní ceny tak kilogram cukru vyšel na více než 3000 korun.

Řepa byla plevelem
Cukr stále čekal na své masovější rozšíření. Ještě v 15. století byla v celé Evropě jediná cukrová rafinerie, a to v italských Benátkách. Až zaoceánské plavby a objevy situaci změnily. Třtina se skvěle uchytila v novém světě a od 16. století začal dovoz cukru z Ameriky.
Výroba cukru od té doby vzrůstá. V roce 1750 bylo jen v samotné Anglii 120 rafinerií. Cukru se začalo říkat „bílé zlato“. Převrat v cukrovarnictví způsobil i objev Francouze Oliviera de Serrese, který získal cukr z řepy. Ta tehdy byla v podstatě plevelem, který rostl na mořských pobřežích. Ve velkém se však cukr z řepy začal vyrábět až během napoleonských válek, když byla Francie odříznuta od dovozu ze zámoří.
Současná světová produkce cukru přesahuje 130 milionů tun, přičemž ještě v roce 1945 to bylo jen 33 milionů tun. 98 % produkce cukru plyne ze dvou základních plodin – z řepy a třtiny. Zbytek je vyráběn ze šťávy javorů, čiroku nebo datlí. Největším světovým producentem cukru je Brazílie, následovaná Indií a Čínou.