Komunikaci s ostatními lidmi se musí každý z nás z velké míry naučit. Zdaleka ne s každým se nám však komunikuje stejně dobře. Jednou z překážek k vytvoření vztahu je odlišná barva pleti. Potvrzují to studie dětí se vzácnou genetickou poruchou – Williamsovým syndromem.

Německo-francouzský tým lékařů nedávno publikoval v odborném časopise Current Biology studii, v níž se soustředil na problém vzniku rasistických předsudků. Dřívější studie totiž ukázaly, že rasistické předsudky, zejména nechuť k lidem jiné barvy pleti, se objevují již u dětí okolo tří let, a to prakticky univerzálně. Odhaleny byly i u dětí trpících například autismem, jejichž vztahy s ostatními lidmi jsou jinak od lidí „zdravých“ velmi odlišné. Studie přesvědčivě ukázala, že děti trpící Williamsovým syndromem nemají rasistické předsudky vůbec žádné. Na první pohled nejvíce nápadným znakem tohoto onemocnění  je  to, že děti a dospělí, kteří jím trpí,  bývají opoždění ve svém mentálním vývoji a chybí jim také jeden z typických rysů malých dětí – ostýchavost před ostatními. Takové dítě zcela bez problémů oslovuje cizí lidi a klade jim otázky, při jejichž pouhém vyslovení by se většina z nás červenala. Existuje tedy důvod domnívat se, že jejich vznik je nějakým způsobem spojen s obavami z ostatních lidí, které právě Williamsův syndrom z lidí jakoby „vygumoval“. Vědci přišli však ještě s jedním velmi zajímavým výsledkem. Děti postižené Williamsovým syndromem neměli naopak vůbec žádný problém s tím, aby si vytvořili tzv. genderové předsudky, tedy takové, které jsou spojeny s rolí mužů a žen v rodině a ve společnosti. Důsledek je tedy zřejmý: různé typy stereotypů vznikají u lidí zcela rozdílnými cestami.