V Mendělejevově tabulce prvků zela do nedávna díra. Mezi prvky s protonovýcm číslem 116 a 118, které se fyzikům již podařilo vytvořit, stále chyběla 117ka. Vědcům ze Spojeného ústavu pro jaderný výzkum v ruské Dubné se nedávno podařilo dosud prázdné políčko vyplnit. Pro prvek byl již připraven název ununseptium.

Nejbližšími sousedy tajemné 117ky jsou v periodické tabulce prvky ununhexium (Uuh) a protonovým číslem 116 a ununoctium (Uuo), které je s protonovým číslem 118 zatím posledním známým prvkem periodické tabulky. První z nich byl uměle vytvořen  v roce 2000, první atom hypotetického netečného plynu ununoctia byl poprvé připraven v roce 1999. Oba tyto prvky byly stejně jako další transurany z chvostu periodické tabulky počínaje číslem 113 „vyrobeny“ v Spojeného ústavu pro jaderný výzkum v ruské Dubné. Přípravy pro náročný experiment, jehož cílem bylo konečné potvrzení existence prvku s číslem 117 začaly v tomtéž ústavu již před rokem, šampaňské mohli vědci otevřít teprve nedávno. Prvek s protonovým číslem 97, za nímž se skrývá berkelium, bombardovali v částicovém urychlovači atomy vápníku (prot. číslo 20) tak dlouho, dokud se jim na zlomek sekundy nepodařilo vypátrat jednu z dceřiných částic, jejíž protonové číslo bylo skutečně 117. Tento supertěžký prvek, jehož atomová hmotnost je o 40% vyšší než hmotnost olova, by měl mít za běžných atmosférických podmínek pravděpodobně pevné skupenství. Existence, tedy vlastně spíše umělé vytváření takových supertěžkých prvků, však není pro fyziky pouhou nezávaznou kratochvílí. Potvrzuje se tak jedna z teorií o fungování subatomárních částic, pro níž se mezi fyziky vžil název „ostrov stability“. Tato teorie vysvětluje, proč mají prvky s vyššími protonovými čísly (116 – 118) podstatně delší poločas rozpadu, než některé prvky, které je v Mendělejevově tabulce předcházejí.