Jednou ze základních stavebních „kostiček“ ve stavebnici života je i dusík. Do koloběhu života oceánů se dusík dostává především díky cyanobakteriím neboli sinicím. Američtí vědci nedávno přišli se zjištěním, že o pomyslný „trůn“ hlavního dodavatele dusíku se dělí mnohem více druhů, než se dříve myslelo.

Sinici rodu Trichodesmium se také někdy přezdívá „mořské piliny“. Může za to jak její barva, tak její tendence vytvářet v mořích velké chomáče, které rozsypané piliny skutečně připomínají. Tyto zdánlivě nanicovaté mikroorganismy mají oceánských ekosystémech zcela nezastupitelnou roli.

Dokáží totiž využívat využít sluneční energii k tomu, aby přeměnily vzdušný dusík (kterého je v atmosféře okolo 75%) do podoby amoniaku (čpavku). V této formě jej pak mohou využívat nejen bakterie, ale i po nich i všechny ostatní organismy, které v moři žijí.

Bez dusíku by bez nadsázky život nebyl životem. Je totiž součástí všech aminokyselin, základních stavebních kamenů proteinů (bílkovin), z nichž jsou živá těla vystavěna. Vědci měli dlouho za to, že právě sinice rodu Trichodesmium, které se vyskytují v teplých subtropických vodách chudých na živiny, jsou v oceánské „hře o dusík“ zcela klíčovým hráčem.

Podle nové studie týmu amerických vědců pod vedením Pia Moisandera and Jon Zehra University of California v Santa Cruz se však o svůj pomyslný trůn musí podělit přinejmenším se dvěma dalšími druhy sinic: UCYN-A a Crocosphaera watsonii.

Oba tyto druhy byly pro vědu objeveny teprve nedávno a vědci proto začínají jejich skutečný význam pro život v oceánech doceňovat až v poslední době. Oba tyto druhy dávají na rozdíl od rodu Trichodesmium přednost chladnějším vodám.

Dalo by se tedy říci, že se sinice o místo v oceánech spravedlivě podělily.