S vodivými drátky je to na nanodimenzích těžké. Když kovem prochází elektrický proud, drátek se rychle zahřívá a praskne. Snem vědců bylo tedy vytvořit tenoučký drátek ze supravodiče, který proudu odpor neklade a tudíž jeho teplota nestoupá. Díky americkým fyzikům se tento sen stal nedávno skutečností.

Běžné vodiče se díky odporu, který kladou elektrickému proudu, ohřívají. Tento jev nazývají fyzikové Jouleovo teplo. V běžných vodivých drátech působí tepelné ztráty, v nanodimenzích se však jedná problém mnohem fatálnější. Tenoučký drátek se prostě přehřeje a praskne. Napomoci by zde mohla supravodivost, při níž materiál průchodu elektrického proudu žádný odpor. Tento jev byl však doposud známý pouze v makrodimenzích – na úrovni jednotlivých molekul jej ještě nikdo nepozoroval. Vědcům pod vedením fyzika prof. Saw-Wai Hla z Univerzity of Ohio v americkém městě Athens však nedávno tento skutečně husarský kousek povedl. Využili k tomu jednoduchou sůl chlorid galičitý (GaCl4), kterou nechali vysrážet na stříbrné destičce a poté si na ni  „posvítili“ skenovacím tunelovým mikroskopem. Původně vytvořili „drátek“ dlouhý okolo 50 nanometrů, postupně jej však zkracovali, až se dostali na úroveň pouhých čtyř molekul o celkové délce 3,5 nanometru. Supravodivost se projevovala stále. Celá věc má však stále jednu „drobnou“ vadu na kráse. Aby se efektu supravodivosti objevil, museli vědci zkoumanou látku podchladit na teplotu 10 kelvinů, tedy -263,15 stupňů Celsia. Tato nevýhoda naznačila vědcům další směřování jejich úsilí – hledají látku, která by vykazovala supravodivé vlastnosti i při vyšších teplotách.