Každou noc se nad našimi hlavami otevírá úžasná nebeská scéna, kdy obloha je poseta stovkami hvězd. Pokud člověk žije mimo oblasti postižené světelným smogem a není zataženo, může si toto představení dokonale vychutnat.
Hvězdy jsou různé, odlišně svítí, každá je jinak stará i jinak velká. Jsou mezi nimi obři, vedle kterých Slunce vypadá jako mrňavý červík. Ty největší hvězdy by v naší sluneční soustavě pohltily i vzdálený Saturn.
1. VY Canis Majoris
Umístění: souhvězdí Velkého psa
Průměr (Slunce = 1) : 1950
Největší známá hvězda VY Canis Majoris se nachází daleko, předaleko od Země. Světlu trvá celých 5000, let než urazí cestu od této hvězdy až k nám. Znamená to tedy, že pokud by nějaký pozorovatel v okolí této hvězdy zkoumal Zemi, viděl nyní by teprve rozmach staré Egyptské říše, výstavbu pyramid či první stupeň stavby ve Stonehenge.
Hvězda YV Canis Majoris spadá do kategorie červených veleobrů. To je jedno z posledních stadií vývoje velmi hmotných hvězd, než pak ve smrtelné křeči předvedou úchvatné vesmírné divadlo ve formě supernovy nebo hypernovy (viz box). Kdyby YV Canis Majoris trůnil v naší sluneční soustavě, Země by už neexistovala. Okraj hvězdy by totiž dosahoval až k oběžné dráze Saturnu. Cesta světla kolem celé hvězdy trvá neuvěřitelných 8 hodin. Pokud by to samé chtěl uskutečnit člověk, i kdyby nespal a po celou dobu jen šel normální chůzí, na původní místo by se vrátil za 217 000 let. Kdyby se naše Slunce modelově zmenšilo do velikosti angreštu, VY Canis Majoris by byla velká jako horkovzdušný balon.
Existují dva rozdílné názory, týkající se vlastností této hvězdy. První pohled tvrdí, že se jedná o gigantického a velice silně zářícího červeného veleobra. Zastánci druhého pohledu jsou přesvědčeni, že se jedná o celkem běžného červeného veleobra o průměru přibližně 600 násobků Slunce. V tom případě by jeho disk sahal „jen“ k oběžné dráze Marsu.
2. WOH G64
Umístění: galaxie Velký Magellanův oblak
Průměr (Slunce = 1) : 1738
Velký Magellanův oblak je nejjasnější galaxií, viditelnou z naší Galaxie. Je to trpasličí nepravidelná galaxie na hranici souhvězdí Tabulová hora a Mečoun, vzdálená asi 163 000 světelných let. Jedná se o velmi nápadný vesmírný objekt, po Mléčné dráze jde o nejrozsáhlejší objekt na nebeské sféře, viditelný pouhým okem.
A právě zde se nachází druhá největší lidstvu známá hvězda. Její název nezní příliš lyricky: WOH G64. Na základě pozorování pomocí interferometru VLT (Very Large Telescope Interferometer) dospěli astronomové k přesvědčení, že plyn a prach kolem hvězdy mají spíše tvar hustého prstence než klasické sférické skořápky. Proto je tato hvězda lehčí a má i menší svítivost. Průměr prstence dosahuje těžko uvěřitelného jednoho světelného roku.
3. VV Cephei A
Umístění: souhvězdí Cefeus
Průměr (Slunce = 1) : 1700
Třetí největší objevená hvězda má tu výhodu, že vesmírem neputuje osaměle. 3000 světelných let od Země ji doprovází další hvězda, která je ovšem o něco menší. Obě hvězdy se oběhnou každých dvacet let. Vzdálenost mezi nimi odpovídá vzdálenosti mezi Sluncem a Neptunem.
VV Cephei A umístěná do středu naší sluneční soustavy by spolehlivě pohltila i Jupiter. Má 315 000krát vyšší svítivost než Slunce. Její hmotnost není zcela jasná, odhaduje se od 40 do 100 hmotností Slunce. Už před drahným časem vyčerpala své zásoby vodíku a nyní ve svém jádře přeměňuje helium na uhlík. Jedná se vskutku o zajímavou zásobu energie, do vesmírného prostoru jí vysílá tolik jako půl milionu Sluncí.
Rychlostí několika kilometrů za sekundu zde vzhůru stoupají bubliny horkého materiálu, veliké jako Slunce. Ve vyšších sférách se rozpínají, ochlazují a poté v nich kondenzuje jemný uhlíkový a křemíkový prach, jenž se potom od mateřské hvězdy odpoutává. V důsledku toho má hvězda velmi proměnlivý tvar. Pozemšťanům brání ve výhledu na ní hustá mezihvězdná mračna, ovšem pokud kdokoliv žije v systému Alfa Centauri, což je Slunci nejbližší hvězda, či lépe trojhvězda, VV Cephei A mu na obloze září jasněji než pro nás Venuše.
4. Mu Cephei
Umístění: souhvězdí Cefeus
Průměr (Slunce = 1) : 1550
Souhvězdí Cefeus je na megahvězdy vskutku bohaté. Zde se nalézá i hvězda zvaná Mu Cephei, známější je však pod jménem Herschelova granátová hvězda. Září totiž červenou barvou, připomínající právě granáty. Český astronom Antoním Bečvář ji zase pro změnu pojmenoval Erakis. Ze Země je nejlépe viditelná ze severní polokoule mezi srpnem a lednem.
Do Mu Cephei by se vešlo 4 a půl miliardy Sluncí a 6,4 biliardy Zemí.
Mu Cephei je 38 000krát jasnější než Slunce a patří mezi nejjasnější objekty v celé naší Galaxii. Je velmi nestabilní, projevuje výkyvy ve velikosti i v jasnosti.
Podobně jako VV Cephei A, i granátové hvězdě se pomalu naplňuje její osud. I ona již vyčerpala své zásoby vodíku a v termonukleárních reakcích přeměňuje helium na uhlík. Energie, uvolněná reakcí, způsobila značné rozepnutí vnějších slupek a z hvězdy se stal rudý obr. Mu Cephei za několik milionů let exploduje v supernovu. A poté? Klidně se z ní může stát pulzar, neutronová hvězda nebo černá díra. Odtud ovšem Zemi hrozit nebezpečí nebude, její vzdálenost je od nás odhadována na 1300 až 5200 světelných let.
5. V354 Cephei
Umístění: souhvězdí Cefeus
Průměr (Slunce = 1) : 1520
Další obr ze souhvězdí Cefeus. Ve vzdálenosti 9000 světelných let prožívá poslední okamžiky svého života hvězda V354 Cephei. Ve sluneční soustavě by její okraj dosahoval mezi oběžné dráhy Jupiteru a Saturnu.
Jako ostatní podobné hvězdy je i V354 Cephei chladnou hvězdou. Pravda, v teplotě kolem 3000 °C by se člověk rychle zpotil, ale mezi hvězdami to opravdu příliš mnoho není. Na povrchu Slunce se teploty pohybují kolem 5500 °C a jsou známy hvězdy, kde na povrchu panují skutečně pekelné teploty okolo 50 000 °C.
Mimochodem, souhvězdí Cefeus leží mezi souhvězdími Malého medvěda, Draka, Labutě, Ještěrky, Kasiopeji a Žirafy. Jasnější hvězdy Cefea připomínají dům se špičatou střechou. V pořadí velikosti náleží Cefeovi 27. místo. Patří mezi starobylá souhvězdí, znal ho již starořecký astronom Ptolemaios. V České republice je viditelné po celý rok. Nejvýše nad obzorem je v koncem podzimu.
6. RW Cephei
Umístění: Souhvězdí Cefeus
Průměr (Slunce = 1) : 1480
Na šestém místě mezi hvězdnými obry nás čeká poslední návštěva souhvězdí Cefeus. Hvězda RW Cephei by v naší sluneční soustavě dosahovala až k orbitě Jupitera. Jedná se o oranžovo-červeného veleobra, který má značně nestabilní vlastnosti. RW Cephei patří mezi nejzářivější hvězdy v celé galaxii, její jasnost je 500 000krát větší než u Slunce, ovšem pozorovatelům ze Země ji poněkud stíní mračna. Její teplota na povrchu je odhadována na 4 700 °C. Od Země je vzdálená 11 500 světelných let.
7. KW Sagittarii
Umístění: souhvězdí Střelce
Průměr (Slunce = 1) : 1460
A nyní vzhůru do souhvězdí Střelce. To leží na jižní obloze mezi souhvězdími Orla, Štítu, Hada, Hadonoše, Štíra, Jižní koruny, Dalekohledu, Indiána, Mikroskopu a Kozoroha. Z našich končin není příliš dobře pozorovatelné. Jednou z nejznámějších hvězd souhvězdí Střelce je Pistolová hvězda. Za svou proslulost vděčí především své hmotnosti a jasnosti. Vyzáří každých dvacet sekund tolik energie, jako Slunce za celý rok.
I zde se nachází hvězdný gigant a nese název KW Sagittarii. Od Země je vzdálená 9 800 světelných let a byla objevena teprve nedávno, před pěti lety. Také má problém udržet svůj tvar. Ostatně tito veleobři mají ve své struktuře takový nepořádek, že při extrémně řídké hustotě zde ani není možné očekávat, že se udrží v kulovém tvaru jako například Slunce.
I KW Sagittarii byla původně celkem normální hvězdou hlavní posloupnosti, což bylo v dobách, když ještě spalovala svůj vodík. Po spálení vodíku se povrchové vrstvy těchto hvězd začnou rozepínat, přičemž hvězda přejde nejprve do stádia červeného obra a potom do stádia veleobra. Kvůli nízké povrchové teplotě svítí červeným světlem. V jádře veleobra může probíhat spalování těžkých prvků až po železo. Naše Slunce bude schopno vyprodukovat nanejvýš uhlík.
8. KY Cygni
Umístění: souhvězdí Labutě
Průměr (Slunce = 1) : 1430
A na závěr navštívíme souhvězdí, jehož patronkami se staly vznešené labutě. To se nachází na severní obloze a jeho sousedy jsou souhvězdí Cefeus, Drak, Lyra, Lištička, Pegas a Ještěrka. Patří mezi 48 souhvězdí, která zavedl řecký astronom Ptolemaios. Labuť se rozprostírá v bohaté oblasti Mléčné dráhy. Dá se poměrně snadno najít, jelikož její nejjasnější hvězda, Deneb, tvoří jeden z vrcholů letního trojúhelníku. Labuti se někdy říká Severní kříž. A právě sem se rychlostí 220 kilometrů za vteřinu řítí naše sluneční soustava.
Teoreticky bychom si tedy jednou mohli červeného veleobra KY Cygni prohlédnout zblízka. To by ovšem sluneční soustava musela pořádně šlápnout na plyn, labutí veleobr je od nás vzdálen 5 200 světelných let. Je 300 000krát jasnější a 25krát těžší než Slunce. A jak to tak u podobných hvězd bývá, i KY Cygni pomalu umírá…
5 nejtěžších hvězd
hvězda hmotnosti Slunce
1. Peony Nebula Star 175
2. HD 269810 150
3. Eta Carinae 150–300
4. HD 93129A 125
5. Pistolová hvězda 80–150
5 nejjasnějších hvězd
Hvězda Magnituda* Vzdálenost od Země ve světelných letech
1. Sirius -1,47 8.6
2. Canopus -0,72 310
3. Arcturus -0,04 37
4. Alfa Centauri A -0,01 4,4
5. Vega 0,03 25
Slunce -26,73 0,000016
* Magnituda je veličina používaná v astronomii, která udává jasnost hvězdy na obloze. Její hodnota představuje zdánlivou, tedy subjektivně vnímanou nebo přístrojem detekovanou, jasnost.
Supernovy: Planoucí poslové zkázy
Ve vesmíru existují hvězdy, jejichž život končí hektickými dramaty, která mají klíčovou úlohu pro výrobu těžkých prvků a tím pádem i pro nás samotné. Jinak by totiž nemusely vzniknout planety a ani život na nich. Hvězdy s více než osminásobkem hmotnosti Slunce vzplanou jako supernovy. A jejich rozptýlená látka se i s těžkými prvky stane součástí hvězdných těl další generace hvězd, které podobně znovu povstanou z popelu zaniklých hvězd. Supernov je několik typů. Liší se podle vytryskovaných chemických prvků objevujících se v jejich spektru. Výbuchy jsou doprovázeny extrémními teplotami.
Hypernovy a gama záblesky
Hypernova je teoreticky předpokládaný typ supernovy, vznikající kolapsem na konci životního cyklu výjimečně velké hvězdy. V hypernově se jádro hvězdy hroutí přímo do černé díry a z pólů její rotace vytrysknou dva extrémně energetické proudy plazmy, dosahující takřka rychlosti světla. Tyto výtrysky emitují intenzivní gama záření a spekuluje se o tom, že právě ony způsobují gama záblesky. Nová data z pozorování gama záblesků v posledních letech významně přispěla k našemu chápání těchto událostí.
Neutronové hvězdy
Neutronové hvězdy jsou závěrečným stadiem vývoje hvězdy. Vznikají jako pozůstatek po výbuchu supernovy. Neutronové hvězdy se podstatně liší od hvězd, jako je Slunce. To je složeno z plazmatu a v jeho jádru probíhají termonukleární reakce. Naproti tomu během vzniku neutronové hvězdy jsou pod velkým tlakem elektrony vmáčknuty do jader atomů, čímž se protony v jádrech změní na neutrony (za vyzáření příslušného počtu neutrin) a tím vzniká tzv. neutronový degenerovaný plyn. Tento proces se nazývá neutronizace. Neutronová hvězda se tedy skládá ze samých neutronů.
