Slunce ovlivňuje procesy ve svém okolí, sluneční soustavě, velkou řadou dílčích způsobů. Kromě toho, že ji drží ji pohromadě svou gravitací, vysílá do svého okolí i přepestrou paletu nejrůznějších záření či částic, mezi něž lze počítat i „sluneční vítr“. Britští vědci nedávno přišli se zjištěním, co všechno Slunce Marsu provádí. 
Takzvaný „sluneční vítr“ je proud alfa částic (jader hélia), protonů a elektronů, jehož původcem je sluneční korona. Intenzita, s níž ze Slunce „fouká“, však není stále stejná. Když se Slunce aktivnější, tedy když v něm dochází k velkým energetickým procesům, které se projevují jako erupce plazmatu do jeho bezprostředního okolí, zvyšuje se výrazně i intenzita slunečního větru. Před ataky pulsů slunečního větru je naše planeta chráněna svou magnetosférou. Velkou smůlou Marsu je však to, že mu vzhledem k jeho menší velikosti ochranný štít magnetosféry prakticky chybí. Tým vědců z univerzity v britském Leicesteru se rozhodl prověřit, do jaké míry ovlivňuje Slunce složení jeho plynného obalu, atmosféry. Když si dali dohromady data získaná pozorováním sluneční aktivity s těmi, které nám o atmosféře Marsu poskytují družice, které ji mapují, nemohli již déle pochybovat. Během výrazných procesů ve sluneční koroně (CIRs, CME) ubývá v okolí až 2,5x více částic, než v době mezi těmito pulsy. Vědci připomínají, že jejich pozorování byla prováděna během velmi klidné fáze 11 letého slunečního cyklu. V obdobích větší aktivity se dá očekávat, že Slunce z Marsu „odfouká“ ještě mnohem více.
