Na první pohled to vypadá, že nezbedný červovitý výběžek slepého střeva (appendix) nám evoluce nadělila z čiré zlomyslnosti. Jako by nebylo k ničemu jinému než k občasným zánětům. Američtí vědci však nedávno odhalili, že ve skutečnosti má slepé střevo v našem organismu důležité poslání a v evoluci se vyvinulo hned několikrát.

Když v roce 1871 vyšla kniha Charlese Darwina O původu člověka, strhla se názorová bitva nejen mezi učenci, ale mezi nejširší veřejností. Zcela stranou sporů o to, zda člověk skutečně „pochází z opice“ či nikoliv, však zůstala řada dalších Darwinových názorů, které lze v této přebohaté knize nalézt.

Jedním z nich, který je v poslední době čím dál častěji zpochybňován, je jeho názor na význam a funkci slepého střeva. Darwin neměl v tento orgán přílišnou důvěru. Považoval jej prostě za takzvaný rudiment, tedy jakési dědictví po předcích, které dnes podobně jako např.

kostrč (zbytek po dřívějším ocasu) neslouží žádné biologické funkci. Před dvěma lety však tým vědců z Duke University v Severní Karolíně ukázali, že slepé střevo rozhodně není jen slepou cestou evoluce.

V nedávné době se jim navíc podařilo prokázat, že v průběhu evoluce vznikl několikrát nezávisle na sobě. Pod Darwinovým názorem se tedy půda zahýbala skutečně povážlivě.

Zásobárna „hodných“ bakterií „Řada biologů ve svých textech stále mluví o slepém střevu jako o pozůstatkovém orgánu, rudimentu. Je možná na čase přepsat učebnice,“ navrhuje pod dr. William Parker, který byl hlavou vědeckého týmu z Duke University.

A proč vlastně ten takřka rozčilený tón výroku, který je adresován především do vlastních řad, tedy kolegům z lékařské branže? Před dvěma lety jeho tým odhalil, že slepé střevo má u člověka skutečně významnou biologickou funkci, která souvisí s trávením.

Naše střeva si totiž s rozkladem živin nedokážou poradit zcela sama a musí se spřáhnout s drobnými pomocníky – bakteriemi. Čas od času se však stane, že díky nějaké infekci (či dnes i díky užívání antibiotik) dostane střevní ekosystém pořádnou ránu a bakterie jsou ze střev prakticky vymeteny.

A právě v tomto momentu přijde na řadu slepé střevo. Díky své poloze mimo hlavní dráhu potravy skrze střeva může totiž pro bakterie sloužit jako pohodlný úkryt, odkud mohou celé střevo zase pohodlně osídlit.

Loren G. Martin z Oklahoma State University zase nedávno zjistil, že během prenatálního vývoje uvolňuje slepé střevo buňky, nutné ke zdárnému vývoji plodu. U dospělých je zase součástí sítě imunitních center těla.

A to už je pěkná řádka důvodů, proč na slepé střevo změnit pohled!

Slepé střevo napříč přírodou Aby biologové potvrdili svůj názor, že slepé střevo vykonává v našem organismu skutečně důležitou funkci, rozhodli se poohlédnout se po něm u našich příbuzných, savců. Využili proto moderní metody biologické kladistiky, která kombinuje údaje z genetiky s dalšími důležitými údaji (např.

šíření živočichů po planetě v průběhu evoluce, morfologické znaky atd.). Parker se svými kolegy zjistil, že apendix se v průběhu evoluce savců vyvinul přinejmenším dvakrát, a to nezávisle na sobě. První linií mezi placentálními savci, kteří tuto evoluční vymoženost vlastní, jsou australští vačnatci (klokani, vombati, koaly atd.).

Do další z linií, v níž se apendix objevil, patří velká část hlodavců a také většina primátů včetně člověka. „Zjistili jsme také, že apendix se mezi savci vyskytuje již 80 milionů let. I to je dobrý důvod, proč Darwinův názor na něj zamítnout,“ upřesňuje dr. Parker. Když je ale apendix v přírodě tak běžný, proč nám lidem působí takové potíže? Na vině není ani tak on sám, jako spíše velká změna v lidské hygieně a imunitním prostředí. „Tyto změny ponechaly našemu imunitnímu systému příliš málo práce a příliš mnoho času.

A to je zaručený recept na problémy,“ glosuje současnou situaci dr. Parker.

Slepé střevo není apendix Mezi laiky je víceméně rozšířena představa, že slepé střevo není nic jiného než apendix, tedy známý červovitý výběžek, o který řada z nás již během života přišla během jedné z nejběžnějších operací.

Tento názor však není zcela přesný. Lékaři mají pro slepé střevo jiné pojmenování: cékum (z latinského caecus, tedy slepý). U lidí totiž tenké střevo neústí do tlustého střeva přímo na jeho konci, ale těsně vedle něj.

Právě díky tomu vzniká drobná koncová část střeva, která vyúsťuje pouze do krátkého červovitého výběžku, skutečného apendixu (z lat. pendeo, viset). Ten bývá u dospělých lidí dlouhý většinou okolo 10 centimetrů (vyoperován byl ale i apendix dlouhý 26 cm!) s průměrem okolo 7 milimetrů.

Nejčastěji v něm dochází k zánětům, vzácně zde však může dojít i ke zhoubnému bujení a vytvoření nádoru. Tomuto vzácnému onemocnění v roce 1993 podlehla například známá britská herečka Audrey Hepburnová.