Soužití divoké přírody s lidskou civilizací má k harmoničnosti jistě daleko. Své by o tom mohly vyprávět i rostliny. Podle studie, na níž se podíleli i čeští vědci, v Evropě výrazně ubývá vzácných původních druhů.

Počet druhů zavlečených, tedy invazních, naopak neustále roste.

Rovnováha mezi druhy rostlin, které tvoří jednotlivá společenství, se postupně ustavovala po dlouhé stovky až tisíce let. Rozmach průmyslu a zemědělství a v poslední době i globalizace světa však dokázala s touto rovnováhou zamávat v čase řádově o několik nul kratším.

Jak vlastně přesně zhoubný vliv člověka na přírodu vypadá? Tím, že mnohé rostliny nesnesly stále se zhoršující podmínky, byly postupně vytlačeny do stále menších a menších únikových oblastí (refugií), až řada z nich vymizela z přírody úplně.

V důsledku postupující globalizace však na druhou stranu rychle přibývá druhů nepůvodních, kterým zde chybí přirození konkurenti či nepřátelé a tyto druhy se tak na úkor původních snadno šíří. Řeknete si: co na tom?

Příroda si přece poradila – staré druhy nahradila novými. Tak jednoduché to však není. Pro botaniky je totiž důležitým kritériem i vzájemná příbuznost rostlin. Vymizelé druhy patřily často do velmi nepříbuzných skupin a zajišťovaly tak přírodě patřičnou různorodost.

Druhy zavlečené jsou si naopak velmi často blízce příbuzné a žádoucí diverzita začíná z přírody mizet. „Naše výsledky ukazují, že biodiverzitu a její dlouhodobé změny je třeba hodnotit nejen pomocí prostého počtu druhů, ale je důležité brát v potaz též evoluční kritéria, která nám o skutečném stavu a odolnosti ekosystémů vůči probíhajícím globálním změnám mohou prozradit více,“ vysvětluje Petr Pyšek z Oddělení ekologie invazí Botanického ústavu Akademie věd ČR, jeden ze spoluautorů studie.