V chudých mořských hlubinách vládne o každičký kousek potravy tvrdý boj. Skutečnými oázami hojnosti jsou na mořském dně mrtvá těla velkých zvířat, například velryb či velkých ploutvonožců (například mrožů či rypoušů sloních).

Američtí vědci nedávno detailně prokoumali další skupinu spolustolovníků na těchto bizarních hostinách.

V roce 2002 objevil dr. Robert Vrijenhoek z Výzkumného ústavu v Monterey Bay v Kalifornii v hlubinách nedaleko kalifornského pobřeží podivné hlubokomořské organismy rodu Osedax. Tito podivní „červi“, kteří měří sotva několik centimetrů, jsou součástí jednoho z nejzvláštnějších ekosystémů, které naše planeta zná – hostin na rozkládajících se mrtvolách obřích savců na mořských dnech.

Pobyt v prostředí tak chudém na živiny však rozhodně není žádná selanka. Zájemců o sousto z chutné mrtvoly je obrovské množství a kdo chce pro sebe něco urvat, musí se co nejvíce specializovat. „Červi“ rodu Osedax, kteří z odborného hlediska patří mezi mnohoštětinaté kroužkovce, se specializují na potravu, která ostatním příliš „nejede“, na kosti. Není proto divu, že si už stihli vysloužit přiléhavý český název kostižerky. Vrijenhoekův tým zaujal především neobvyklý způsob jejich rozmnožování. Drobounká larvička se volně vznáší po mořských hlubinách.

Když ucítí vábivou „vůni“ hnijící mrtvoly, rychle k ní zamíří, zavrtá se do jejích kostí a spokojeně se v nich vykrmuje. Z těchto šťastlivců, kterým se podařilo nalézt zdroj potravy, se stávají samice.

Méně šťastné larvičky, kterým se nepodařilo najít si tu svou velrybí mrtvolu, dále volně plují v moři. Když se na ně přeci jen usměje štěstí a přistanou na drobných chapadlech některé ze samiček, dospívají v samečky.

Oproti samičkám jsou však stále drobouncí, pro prosté lidské oko jsou v podstatě neviditelní. Čeká na ně jediný úkol – oplodnit samičku. Když se jim to zdaří, naklade samička vajíčka a celý cyklus se vrátí na začátek.

Zvídaví biologové se dále zajímali o to, kdy a jak se vlastně tito červíci vlastně vyvinuli. Z analýz DNA 17 druhů, které se jim zatím podařilo objevit, však zatím nevyplývají zcela jednoznačné závěry.

Podle jednoho ze scénářů je jejich rod je starý 45 miliónů let. V takovém případě by si jeho nejstarší příslušníci pochutnávali na kostech prvních velryb, které v té době začaly brázdit světové oceány.

Je však možné, že jejich vývoj byl pomalejší a nejstarší kostižerky obývaly mořské hlubiny již před 130 milióny let. V tomto případě by si pochutnávaly ještě na dávných mořských obrech z éry dinosaurů.