V ideálním světě by to nejspíše vypadalo tak, že by si každá samička našla svého samečka. Náš svět má však do toho ideálního někdy po čertech daleko. Se zvláštním naschválem přírody způsobeným bakteriemi se musejí potýkat samičky baboček z jižního Pacifiku.

Bakterie rodu Wolbachia patří mezi nejzajímavější parazity, které dnešní věda zná. Přesto, že napadá  takřka výhradně příslušníky kmene členovců, má v přírodě o zdroje obživy postaráno: celý tento kmen má totiž mnohonásobně více druhů, než všechny ostatní kmeny živočichů dohromady. A proč jsou vlastně wolbachie pro vědce tak přitažlivé? Odpověď může být velmi stručná: umožňují jim zahlédnout zajímavé evoluční děje takřka v přímém přenosu. Wolbachie totiž nejrůznějším způsobem napadají reprodukční orgány hmyzu a se svými oběťmi si ve svém zájmu dokáží zvláštním způsobem pohrávat. Protože jsou pro jejich vlastní rozmnožování důležité v první řadě samičky napadených organismů, dělají všechno proto, aby jich bylo  v přírodě co nejvíce. Dokáží například přinutit tělo svého hostitele, aby se ze samce změnil v samici, případně co nejvíce samečků  pozabíjet a nechat na světě pouze samice. Takto výrazná proměna mezi počtem jedinců obou pohlaví může mít ale na svědomí celou kaskádu dalších procesů. Wolbachie svou manipulací v první řadě  výrazně promění cesty nejrůznějších genů v populaci. To může mít řadu následků: mohou tak výrazně proměňovat  vlastnosti organismů v dalších generacích  a tak mohou například vznikat i nové samostatné druhové linie. Právě k takovému zjištění došli nedávno vědci z britské University of Liverpool. Rozhodli se srovnat řadu exemplářů babočky druhu Hypolimnas bolina umístěných z letitých sbírek nejrůznějších muzeí. Tento druh je  sběratelsky velmi atraktivní a mezi entomology dosáhl mezi lety 1870 – 1930 obrovské obliby. Britové vyvodili ze sbírkového materiálu dřívější poměr mezi samci a samicemi v různých populacích a srovnali jej se stavem dnešním. Z tohoto srovnání vyplynulo, že v některých lokalitách došlo za posledních 100 let k obrovským posunům. Např. populace na Fidži se z poměru 2:1 ve prospěch samic posunula až k dnešnímu skóre 10:1. Budou-li se wolbachie takto činit nadále,  bude svět motýlů a brouků v budoucnosti nejspíš vypadat  o dost jinak.