Měsíc Europa je čtvrtým největším měsícem největší planety sluneční soustavy, plynného obra Jupitera. Američtí vědci nedávno analyzovali další data ze sondy Galileo aby zjistili, zda jsou na jejím povrchu místa vhodná pro přistání průzkumné sondy.
Jedním z velkých objevů sondy Galileo, která monitorovala velké měsíce Jupitera v letech 1995 – 2003, byly podzemní oceány na měsíci Europa. Právě díky nim se Europa stala jedním z vážných kandidátů na přítomnost života. Mezi astronomy a astrobiology je proto značně v kurzu a NASA vážně zvažuje, že na její povrch v budoucnu vyšle sondu podobnou roverům brázdícím povrch Marsu. Než se ale inženýři pustí do práce na projektu za miliardy dolarů, musí mít jasno v jednom: bylo by vůbec možné na Europě přistát? Paul Schenk z Měsíčního a planetárního centra v texaském Houstonu zkombinoval data poskytnutá sondou Galileo a vytvořil první trojrozměrný model povrchu tohoto měsíce. Jeho zkoumání zde odhalila zhruba 4 typy terénů. Většina povrchu je tvořena zvrásněnými hřebenovitými planinami, dále jsou tu impaktní krátery po pádu asteroidů, oblasti „chaosu“, tvořené pravděpodobně směsicí ledu a bláta a také takzvané „široké pruhy“ poměrně rovného a hladkého terénu. Ty vznikly nejspíše tak, že gravitace Jupitera nejprve povrch Europy roztrhla a tyto pukliny bylo později zase vyplněny ledem. Právě tyto praskliny by mohly tvořit ideální „koleje“, po nichž by se mohly v budoucnu pohybovat sondy. Anténa sondy Galileo však nefungovala dobře a sondě se podařilo zmapovat pouhých 15% povrchu. Ještě před vypuštěním další sondy nejspíše vyšle NASA na oběžnou dráhu Europy ještě další mapovací satelit. Jistota je jistota!
