Nebylo by to pro řidiče příjemné? Žádné zajíždění k benzinovým stanicím nebo dokonce čekání u nich. Pohonná energie by se čerpala přímo z vozovky. S něčím takovým jsme se dosud mohli setkat jen ve sci-fi. Ale v Jižní Koreji už vznikají plány, jak tuto myšlenku uvést do praxe.
Vůz, který se dobíjí přímo ze silnice, nemůže být jen tak obyčejný. V plánech se počítá s elektromobily, což je dobrá zpráva hned z několika důvodů. Ropy je čím dál méně a navíc se její ložiska většinou nacházejí v politicky nestabilních oblastech (Střední východ, Venezuela, Rusko). Pokud nechce být západní svět na těchto regionech příliš závislý, musí hledat cesty, jak ropu aspoň částečně nahradit. Navíc jsou elektromobily k životnímu prostředí podstatně šetrnější než standardní vozidla.
Nejdřív golfové vozítko
Jihokorejští experti už možnosti dobíjení elektromobilů přímo ze silnice experimentálně zkoumají. Do speciálně postavené silnice jsou zabudovávány nabíjecí pruhy. Vědci z Korejského pokrokového institutu vědy a techniky (KAIST) v Tedžonu si pro své pokusy nejdříve vybrali elektrické vozítko, jaké se používá na golfových hřištích. V dalších fázích výzkumu pak přijde na řadu i automobil a posléze i autobus.
Korejci předpokládají, že by tyto pruhy byly široké mezi 20 a 90 centimetry. Jejich délka by se pak protáhla do řádu stovek metrů. Aby vozidla mohla energii ze silnice čerpat, budou vybavená senzorově řízeným magnetickým zařízením, které se umístí na podvozek. Energie bude nasávána pomocí indukce. Nebude nutné, aby se zařízení vozovky jakýmkoliv způsobem dotýkalo.
Stačí 10 % vozovek
Korejští inženýři chystají brzké testy i v normálním provozu. Ještě letos by měl být sysrém vyzkoušen v soulské hromadné dopravě. První experimenty ukázaly, že pokud by se takový systém rozšířil, elektromobilům by se mohla zmenšit baterie, a přitom by měly vyšší dojezd.
Není bez zajímavosti, že jihokorejské automobilky evidentně hledí kupředu a na systému spolupracují. Podle korejských výzkumníků není nutné nabíjecí pruhy zabudovávat do všech silnic. Údajně k vyhovujícímu provozu stačí, aby jimi byla vybavena pouhá desetina vozovek. Jeden kilometr takto vybavené silnice vyjde v přepočtu na 6,4 milionu korun, což je směšná cena, srovnáme-li ji s tím, že kilometr dálnice v České republice vyjde průměrně na 400 milionů korun.
Dlouhá historie elektromobilů
Elektromobily mají téměř dvousetletou historii. Již v roce 1835 nizozemský profesor Sibrandus Stratingh navrhl malý elektromobil, který později postavil jeho asistent Christopher Becker. První silniční vozidlo, které v soutěži prokazatelně překonalo rychlost 100 km/h, byl elektromobil Belgičana Camilla Jenatzyho. Stalo se tak v roce 1899. Elektromobily se zaobíral i český věrozvěst elektrické energie František Křižík. Svůj první vůz na elektrický pohon postavil v roce 1895. Koncem 20. století ještě zdaleka nebylo jasné, zda se více rozšíří elektromobily nebo vozy se spalovacím motorem. Ale když Henry Ford zavedl pásovou výrobu svého modelu T, byla elektřina v automobilovém průmyslu odsunuta na druhou kolej. Až ropné šoky vrátily elektromobily do širšího podvědomí, ovšem ztracené pozice vybojovávají jen ztuha. Například Fiat se elektromobily zabývá od roku 1975, Renault od roku 1980. Společnost General Motors pak před několika lety vyvinula elektromobil, který se již dokázal vyrovnat běžným vozidlům se spalovacími motory.
