Je tu taková zima, že ani medvěd hnědý (Ursus arctos) se zde raději příliš nezdržuje. Teploty, pohybující se okolo sedmdesáti stupňů pod nulou, tu nejsou výjimkou. Pokud má pocestný štěstí a nezmrzne, na živáčka zde narazí málokdy. Občas snad jen na nějaké lovce z národa Evenků. Taková je drsná příroda v okolí ústí řeky Leny.

Řeka Lena je desátým nejdelším vodním tokem na světě. Od svých pramenů až po deltu, ústící do moře Laptěvů, měří 4400 kilometrů, což přibližně odpovídá vzdušné vzdálenosti mezi Lisabonem a Moskvou. Její povodí je dvaatřicetkrát větší než rozloha České republiky. Samotná delta je pak široká 400 kilometrů a dlouhá 100 kilometrů. Okolí delty je po sedm měsíců zamrzlé, v době tání se celá oblast mění v bažinatou krajinu.
Jméno této řeky mimo jiné zaujalo ruského bolševika Vladimíra Iljiče Uljanova, který pak do historie vstoupil pod pseudonymem Lenin. Samotný název řeky vznikl poruštěním slova Elu-ene, který pro řeku používá národ Evenků.
Obrázek delty Leny byl pořízen z americké družice Landsat 7. Její výzkum mimo jiné ukázal, že ložiska hydrátů metanu na mořském dně arktického oceánu ztrácejí stabilitu. Pod dnem Severního ledového oceánu se skrývá 40 miliard tun hydrátů metanu. Pokud by se kompletně uvolnil, zastoupení oxidu uhličitého by v zemské atmosféře stoupl dvanáctinásobně, což by pro život na zemi mělo nedozírné následky. A právě v deltě Leny se koncentrace metanu a CO2 v poslední době nebezpečně zvyšuje.