Děje a objekty, které pozorují astronomové, jsou zprostředkovány světlem. To však cestuje s konečnou rychlostí a někdy může trvat milióny až miliardy let, než k nám doletí. Při pozorování vesmíru se tedy vlastně dívají zpět v čase a proto jsou ty nejvzdálenější objekty těmi nejstaršími.

Platí to i pro nedávno objevenou obří supernovu.

Ačkoliv si řada laiků představuje, že astronomové po nocích zírají dalekohledem na hvězdnou oblohu, realita je mnohem méně romantická. Lidské oko je totiž velmi nepřesným nástrojem a proto je lepší, když za lidi zastanou práci přístroje.

Vědci pak tráví většinu času u počítačů a vyhodnocují výsledky. Astronomové z University of California pod vedením pod vedením Jeffa Cooka nedávno pracovali s daty, která jim poskytl obří teleskop o průměru 3,6 m umístěný na Havaji.

Ten zachytil výbuch obří supernovy typu IIn, která vznikla výbuchem hvězdy 50 – 100x hmotnější, než je naše Slunce. Podle výpočtu astronomů došlo k její explozi před 10,7 miliardami let. V době její exploze bylo vesmír teprve 3 miliardy let starý a nově objevená supernova tak o celou 1,5 miliardy let překonává nejstarší dříve zaznamenaný výbuch.

Astronomové však nepozorují dávné kosmické exploze jen tak pro zábavu. Detailní poznání těchto procesů může pomoci vrhnout světlo na záhady chemické historie vesmíru, konkrétně na problém, jak se vlastně do vesmíru dostaly těžké prvky.

Podle současných hypotéz totiž při „velkém třesku“ vznikly pouze vodík, helium a lithium. Všechny ostatní musely vzniknout až díky činnosti supernov. Další výzkumy těch nejstarších explozí by proto mohly v budoucnu přinést řadu odpovědí na dosud nerozřešené otázky.