Nad tím, že mezi jednotlivými pohlavími nejrůznějších organismů mohou existovat velké rozdíly, se většina z nás příliš nepozastaví. Krásným příklady najdeme např. mezi domácí drůbeží. Vědci však vědí, že za zvláštních podmínek se může taková dvojtvárnost vzniknout i v rámci pohlaví jednoho. Tento jev byl nedávno objeven i mezi rybkami hlaváči.

Hlaváč černotlamý (Neogobius melanostomus) je dravá rybka rybka z čeledi hlaváčovitých (Gobiidae), která dorůstá dorůstá délky okolo 20 cm. Žije usedle v blízkosti dna a živí se larvami hmyzu, drobnými korýši, měkkýši a také plůdkem ostatních ryb. Rybáři jej proto nevidí rádi. Jejich původní pravlastí je sice oblast Kaspického moře (hlaváči mohou žít ve slané i sladké vodě), odtud se však zejména díky lidem rozšířili po velké části severní polokoule. Zejména v oblasti velkých jezer na pomezí USA a Kanady, kam byli také zavlečeni, jsou považováni za nebezpečný invazní druh. Vědci mají proto dobrý důvod, proč životní návyky tohoto druhu pečlivě studovat. Nedávno publikovaná studie odborníků z McMaster University v Hamiltonu v kanadském Ontariu odhalila u tohoto druhu velmi podivné rodinné uspořádání, v němž spolu soupeří dva typy samečků. První typ je výrazně větší a silnější. Jeho hlavní strategií je nalákat samici na svou atraktivní vizáž a poté bránit hnízdo, v němž jsou skryty oplodněné jikry. Druhý typ samců se s velkými investicemi neobtěžuje. Nejen, že není příliš fyzicky atraktivní, ale neláká ho ani namáhavá práce se stavbou a hlídáním hnízda. Tito samečci v nepozorované chvíli uniknou zrakům hlídajícího samce a oplodní jikry bez jeho vědomí. S tímto typem podvodu nejsou hlaváči v živočišné říši nijak osamocení. Velkou řádku příkladů nalezneme např. u nejrůznějšího hmyzu, zejména brouků. Tento objev má však velký význam pro porozumění populační dynamice těchto nevítaných vetřelců.