Usedáte (většinou znervózněle) ke zvláštnímu zařízení. Odborník vám na různé části těla upevňuje elektrody, které zafixuje. Tak se představuje obávaný detektor lži (polygraf).
Principem jeho činnosti je tzv. fyziodetekční vyšetření, které má zjistit, zda podezřelý na některé předložené skutečnosti reaguje – a tudíž o nich také něco ví. Dokonce ani nemusí mluvit.
Při rozhovoru s vyšetřovatelem, který klade různé dotěrné otázky, prozradí údajně pravdu i neovlivnitelné fyziologické procesy. Jedná se o pět základních ukazatelů: dýchání (jeho rychlost), frekvence tepu (pulz), proměny krevního tlaku, kožní odpor (elektrická vodivost kůže) a změny charakteru svalového chvění v hlasu. (Ostatně jistě sami znáte, že i vám se v některých emotivních situacích chvěje hlas).
Zařízení není důvěryhodné?
Polygraf se stal v jistých dobách až skutečnou „modlou“. Zařízení (postupně stále modernizované) si oblíbily nejen tajné služby (nejdříve americká FBI a CIA, ale později i ruská KGB a jiné), ale také policie. Nejen ve filmech se lidé, které druhý den čekal údajně „vševědoucí“ polygraf, budili v noci hrůzou. Také v Japonsku, Izraeli i jinde měl velký význam – třeba při bezpečnostních prohlídkách (např. k odhalení špionů).
Zejména v USA velké naděje do detektoru lži vložily vlády, státní instituce i soukromí zaměstnavatelé. Miliony zaměstnanců, ba i adeptů na zaměstnání, doslova na vlastní kůži (přes elektrody) poznávali, jaké to je, když chlebodárce chce zjistit míru věrnosti firmě, odhalit možného informátora konkurence. Aktuálně je to příznačné zejména pro bezpečnostní a farmaceutické firmy. To může působit až jako nástroj psychického nátlaku, zastrašování. Vždyť vyšetřovatel s chladným výrazem pokládá vtíravé otázky jako „Kdy jste se naposled po pití alkoholu neúmyslně odhalovali?“ Ještě horší to mají osoby, jejichž činnost nějak souvisí s národní bezpečností USA a hrozbou terorismu.
Proto nedávno vyvolala rozruch vzpoura významných pracovníků amerického vojenského jaderného programu, kteří odmítají polygraf. Jedná se hlavně o vědce a inženýry, kteří mj. opravují jaderné zbraně přímo v terénu. Plánované vyšetření – podle programu schváleného americkým Kongresem – má zjistit, zda se mezi nimi šikovně neukrývá nepřátelský agent. Odborníci odmítnutí zdůvodňují tím, že polygraf pro ně není důvěryhodný.
21. STOLETÍ DOPLŇUJE:
Znají ho i rostliny
Detektoru lži však používají i vědci k pokusům. Průkopníkem četných výzkumů se v roce
1966 stal americký biolog dr. Cleve Backster. Připojil citlivý polygraf ke stonku a listům filodendronu. Když jeden z listů polil horkou kávou, citlivý přístroj nijak nezareagoval. Když však jen zauvažoval, čím by asi tak mohl rostlině více ublížit, aby se ručička polygrafu konečně rozechvěla, napadlo ho, že listy filodendronu spálí zápalkou. Nestačil ani tuto kacířskou myšlenku domyslet a ručička se hned prudce vychýlila. Rostlina se prostě bála! Obdobně reagovaly i její příbuzné po připojení na citlivý polygraf. Obdobných experimentů se pak po světě odehrály stovky.
Atypické reakce mnohé prozradí
Po skončení vyšetření se získané grafické záznamy vyhodnocují. Z tvarů a průběhu jednotlivých křivek zkušený pracovník dokáže určit, která otázka je pro vyšetřovanou osobu kritická. Závěrečná zpráva o vyšetření na detektoru lži obsahuje mj. popis reakcí v odpovědích na pokládané otázky, ve kterých byly zjištěny atypické reakce – ponejvíce v podobě nepravdivé odpovědi. Jde o reakce, kde se znaky, zpochybňující pravdivost dané odpovědi, vyskytují ve všech pěti snímaných hodnotách nebo ve většině z nich. Rovněž popisuje další atypické reakce, tzv. aktivační projevy, kde znaky zpochybňující pravdivost dané odpovědi se projeví v jedné či dvou snímaných hodnotách nebo k reakci dochází pouze náznakově.
PRO
Prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc., prorektor pro vědu a výzkum Policejní akademie ČR a vedoucí její katedry kriminalistiky
Polygraf oklamat nelze při splnění všech podmínek vyšetření. Výsledky kriminalistického zkoumání jsou vysoce relevantní, v některých případech lze odhalit symptomy lži 100% věrohodně. Názory, že lze vědomě obelstít fyziodetekční vyšetření, jsou liché. Byly prováděny pokusy, kdy poučené osoby při tomto vyšetření úmyslně lhaly, přesto bylo možné tuto lež odhalit. Např. Americká národní akademie věd (ANAV) nedávno na polygrafu testovala 10 000 zaměstnanců státních úřadů. Špičkový operátor-psycholog přitom docílil věrohodnosti výsledků mezi 85–95 %.
Ačkoli výsledek vyšetření nemůže být, podle názorů některých soudů, důkazem o vině či nevině vyšetřované osoby, může se stát jedním z pramenů informací, které mohou vést ke zjištění nových skutečností, faktů, věcí. Ty se po zajištění procesní formou mohou stát důkazem či pramenem důkazů.
PROTI
Prof. MUDr. Jiří Heřt, DrSc., emeritní profesor anatomie Lékařské fakulty UK v Plzni, představitel Českého spolku skeptiků SISYFOS
Naděje vkládané do polygrafu se nesplnily, protože stejné reakce vyvolává pouhý strach z vyšetření nebo jakákoli jiná silná emoce. Vyšetřovaný také musí být přesvědčen o účinnosti přístroje. Je také možno přístroj obelstít. Nesnadná a subjektivitou zatížená je také interpretace odpovědi. Není ani jisté, zda se polygrafista skutečně řídí odpověďmi vyšetřovaného, nebo zda správnost odpovědí hodnotí podle jiných reakcí, mimiky, intonace hlasu a chování vyšetřovaného. Nespolehlivost vyšetření prokázaly i četné experimenty psychologů.
Validita vyšetření kolísá mezi 60–85 %, což je nedostatečné, a proto se např. v soudnictví se detektor lži nikdy nestal součástí důkazního řízení.
V současné době se od jeho používání rychle ustupuje, především v USA v bezpečnostní sféře. Jeho používání odmítla v roce 2003 i Americká akademie věd.
Více se dozvíte:
L. Kříž: Povídání v magických energiích, EUROMEDIA – IKAR, 2008
J. Heřt: Výkladový slovník esoteriky a pavěd, Nakladatelství Věra Nosková (www,noskova.eu),2008
J. Straus a kol.: Kriminalistická technika,Vydavatelství a naklad. Aleš Čeněk, 2005
Jak to vidí 21. STOLETÍ
Detektor lži (polygraf) je přístroj, který v roce 1915 vynalezl americký psycholog W. Maraston. Elektrody na různých místech těla vyšetřovaného registrují fyziologické procesy při odpovědích na otázky typu ANO – NE. Detektor nemá reagovat jen na zatajování pravdy či vyslovenou lež, ale údajně registruje jakýkoli výraznější duševní prožitek a emoci. Proto se může využívat jako jednoduchá biologická zpětná vazba (odborně zvaná biofeedback). Díky této vazbě experti sledují změny v organismu a zjišťují, na jaké vzruchy jsou vyšetřované osoby …???
Přístroj užívá ho i naše policie ČR – např. v roce 2004 při vyšetřování aféry s údajným podplácením jistého vlivného poslance. Toho polygraf „očistil“. Naopak další dva aktéři případu, kteří poslance měli ovlivňovat, výslech na detektoru lži odmítli.
O žabomyší válku nejde
Odpůrci detektoru lži tento „zázrak“ zatracují. Proč? Údajně dává vysoké procento falešně pozitivních i negativních odpovědí. Na internetu se dokonce nabízejí kurzy, jak se naučit detektor lži podvést. Pro soudy takto získané výsledky nejsou jednoznačným důkazem.
Podle zastánců polygrafu zásadní je, že zpráva shrnující závěry vyšetření na detektoru lži nekonstatuje, zda vyšetřovaná osoba je nebo není pachatelem konkrétního činu. Postačí, když se prokáže, že zná taková fakta a skutečnosti, které může znát pouze pachatel, spolupachatel, svědek nebo jiná osoba, jež se to nějakým způsobem dozvěděla a snaží se to utajit.
21. STOLETÍ upřednostňuje názor, že polygraf nelze vychvalovat do nebe, anebo ho naopak posílat do horoucího pekla. Vždy hodně záleží na osobnosti vyšetřovatele.
Aktuálně dodejme, že k odhalování lží se nyní testují moderní přístroje, které využívají např. principu magnetické rezonance mozku, bezděčných pohybů očí či podvědomého prokrvení obličeje. Při zjišťování utajované pravdy mají údajně úspěšnost až 90 procent!
ČTENÁŘSKÁ ANKETA INTERNETOVĚHO VYDÁNÍ 21. STOLETÍ
Detektor lži, který má sloužit k odhalení možného pachatele, podle vašeho názoru:
Jako dokonalé technické zařízení je naprosto neomylný. 21%
Mýlí se (z různých důvodů) jen zcela výjimečně. 16%
Může snadno oklamat testovaná osoba s výbornou psychikou (cvičený špion apod.). 32%
Není to žádný zázrak, má značné procento falešně pozitivních i negativních odpovědí. 15%
Nemám dostatek informací. 16%
