Spolupráci čili symbiózu mezi různými živočišnými druhy můžeme v přírodě vidět takřka na každém kroku. Koráli si „ochočili“ mořské řasy, mravenci mšice a my lidé třebas krávy nebo kočky. Rafinovaná spolupráce mnohobuněčného organismu s virem, to už je ale jiná káva! Francouzští vědci nedávno odhalili, jak si virus „domestikovaly“ parazitické vosičky. 
Přísný vědec by ale zvednul prst – nejsou to přece parazité, ale parazitoidi! Kdo že jsou to ti parazitoidi? Tato zákeřná strategie se rozvinula zejména u hmyzu, přičemž pravými šampiony jsou nejrůznější blanokřídlí (např. lumkové, žahalky, hrabalky). Dospělí jedinci žijí volně a tváří se velmi nevinně. Po spáření však nakladou svá vajíčka do larev či dospělců jiného hmyzu (hrabalky mají zase ve zvláštní oblibě pavouky) a nechají své larvičky, aby si na nebohém těle oběti pěkně pochutnávaly. Nenasytné larvy nevítaných hostů si ale musejí dávat setsakramentsky velký pozor, aby neporušily některou z jejích životně důležitých funkcí, například nervovou soustavu. Oběť jim musí sloužit jako zásobárna čerstvé potravy co nejdéle. Ta k tomu musí jen nečinně přihlížet – je totiž většinou ochromena žihadlem a nemůže se nijak bránit. Teprve zcela vyjedenou kořist larvičky parazitoidů zahubí a uvnitř jejích zbytků se zakuklí.
Jak se dostat housence pod kůži
Vosičky z čeledi lumčíkovitých (Braconidae), která je jednou z druhově nejpočetnějších čeledí hmyzu vůbec, rády kladou svá vajíčka do housenek různých druhů nočních motýlů. Housenky, které příliš mnoho zbraní v nerovném boji nemají, se ale přesto nechtějí nechat přemoci snadno. Vyvinuly si specifickou imunitní výbavu – okolo nepřátelského objektu, který vnikne do jejich těla, vytvoří zvláštní shluk imunitních buněk, které potenciálního vetřelce obalí a nakonec usmrtí. Aby se invaze parazoidů zdařila, musí dospělé vosičky imunitní systém hostitele nějakým způsobem přelstít. Spolu s vajíčky proto vypustí do těla oběti speciální měchýřky, které se stejně jako jejich vajíčka vytvářejí v jejich vaječnících. Nejedná se však o vajíčka, ale o kapsule, které se vmísí do kontroly vývoje hostitelské larvy a potlačí i klíčové schopnosti jeho imunitního systému. Jejich obsah je ale skutečně specifický – neobsahují žádné konkrétní látky, které by se přímo vměšovaly do vnitřního prostředí hostitele. Jediné, co je v nich k nalezení, jsou části DNA, tedy geny.
Pomocná ruka od virů
Francouzští entomologové z Université François-Rabelais v jihofrancouzském Tours zkoumají život lumčíků už po dobu několika let. V dřívějších letech zjistili, že ačkoliv je DNA v kapsulích zjevně virového původu, chybí v nich veškeré proteiny, které si s sebou viry normálně nosí proto, aby se mohly replikovat. Podle posledních zjištění, která nedávno publikovali v nejprestižnějším vědeckém časopise Science, pochází DNA skutečně z typických hmyzích parazitů – nudivirů. Nejvíce fascinujícím objevem Francouzů ale bylo, jak přesně vosičky potřebnou DNA skladují. Virus totiž zakódoval svou genetickou informaci přímo do DNA, uložené v jejich buněčných jádrech. Tato informace se však přepisuje pouze v jejich vaječnících, kde se na jejich rozkaz vytváří kapsule, které jsou do těla oběti injikovány spolu s vajíčky. Tato spolupráce je zdá se letitá. Viry si vosičky „ochočily“ již před zhruba 100 miliony let. Francouzi upozorňují i na to, že pohled můžeme i obrátit – byl to vlastně virus, který si „ochočil“ vosičky k tomu, aby jej tímto rafinovaným způsobem šířily dál (?).
Malý slovníček ekologických strategií
Vztahy mezi dvěma různými druhy organismů mohou nabývat nejrůznějších podob, z nichž každá získala od vědců svůj název. Ekologové, do jejichž kompetence zkoumání vztahů mezi organismy a jejich prostředím spadá, si pro strategie organismů vymysleli širokou paletu názvů. Když si organismy vzájemně prospívají, je jejich vztah symbiotický (někdy mu též říkáme mutualismus). Nemusí ale jen vzájemně prospívat – některým organismům stačí, když jejich „partnerovi“ upadne nějaký ten drobek od stolu. Takovému nevinnému ujídači říkáme komenzál. Řada komenzálů se však nespokojila jen s pojídáním drobků a začala se živit na úkor svého hostitele. Těm organismům, které druhým vysloveně škodí, říkáme parazité.
