Archeologům z University of Leicester, kteří pracují na vykopávkách ve městě Dura-Europos v Sýrii, se podařilo přijít na stopu dávné vojenské operace, v níž sehrály jedovaté plyny hlavní roli. Během třetího století n. l., bylo toto syrské město důležitou křižovatkou dvou kultur – mohutné Římské říše a říše perských Sásánovců. Nejprve bylo dobyto Římany, kteří zde zanechali významnou posádku. Peršané se však nevzdávali a snažili se jej dobýt zpět. Úkol to však nebyl jednoduchý. Město bylo obehnáno velmi propracovaným systémem hradeb a jeho obléhání byl proto běh na skutečně dlouhou trať. Nechme však mluvit samotného dr. Simona Jamese, který vykopávky vedl: „Peršané zaslechli Římany, jak hloubí tunel, a přichystali pro ně nemilé překvapení. Mám za to, že do svého tunelu umístili Peršané koše s ohněm a dmychadla. Když se Římané probourali na jejich stranu, přidali do ohně chemikálie a napumpovali na ně smrtící kouř.“ I když tento manévr nejspíše nevedl přímo k dobytí města, Peršané po čase přece jen hradby překonali a Římané jim padli k nohám.
Zákeřné potraviny
Přejídání dokáže rozhodit naše „vnitřní hodiny“
Těžká jídla mohou „přenastavit“ naše vnitřní hodiny – zvané cirkadiální rytmy. Vědci měli dlouho za to, že tím hlavním „hodinářem“, který nastavuje naše vnitřní hodinky, je Slunce. Podle nedávno publikované studie izraelských vědců však není světlo a délka světelné periody jediným vnějším faktorem, který naše vnitřní rytmy ovlivňuje. Významnou roli podle nich sehrává i strava a zejména obsah tuků. Právě chyby v dietě dokážou roztočit začarovaný kruh – takto postižení lidé trpí depresemi, špatně spí a na noc se přejídají. Není divu, že nejvíce lidí trpících depresemi a obezitou žije v zemích, kde k národním jídlům patří vysoce kalorická potrava, jako jsou např. hamburgery či jiná smažená jídla.
Akademické střídání stráží
Akademie věd ČR má nového předsedu
Funkce předsedy AV ČR se od 25. března 2009 do roku 2013 ujme prof. ing. Jiří Drahoš, DrSc. (na snímku vpravo). V tajné volbě o tom 16. 12. 2008 rozhodli účastnící jednání Akademického sněmu AV ČR. Pro renomovaného fyzikálního chemika, rodáka z Českého Těšína, to byl hezký dárek k letošním padesátinám. Jak se od něj 21. STOLETÍ dozvědělo, za velmi důležité považuje mj. podporu návratu špičkových mladých vědců ze zahraničních stáží, podporu originálních myšlenek a skutečné kvality na pracovištích AV ČR. Dosavadní předseda AV ČR, prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc. (vlevo), čtenář našeho časopisu, nám prozradil, že po skončení úspěšného funkčního období se vrací do „svého“ světoznámého Ústavu molekulární genetiky, kde byl předtím ředitelem.
Když se geologové spojí s archeology
Mamuti a diamanty
Co mají společného mamuti a diamanty? Tyto dvě nesouvisející věci spojil dohromady nedávný objev. Američtí geologové totiž ve vrstvě staré asi 12 900 let objevili rozsáhlou anomálii, tvořenou obrovským počtem droboulinkých diamantů. Usuzují, že anomálie může být zbytkem po nárazu asteroidů, které mohly přivodit konec doby velkých zvířat. Nechme ale mluvit jednoho ze spoluautorů rozsáhlé studie, na níž se podílelo 26 vědců z USA a Kanady, Douglase Kennetta: „Nanodiamanty, které jsme našli, poskytují pádné důkazy pro to, že před 12 900 lety mohlo dojít ke kosmickému střetu s nedozírnými důsledky pro rostliny, živočichy i lidi po celé Severní Americe.“
Příroda je dokonalým inženýrem
Spory hub umějí létat jako kulky
I tak podivné organismy, jako jsou houby, se musí nějak množit. Pokud zrovna neprorůstají ve formě hyf („podhoubí“) půdou nebo jiným substrátem, vytvářejí jejich plodnice droboulinké výtrusy, které se šíří do dálky pomocí větru. Američtí vědci nyní zjistili, jak dokonale jsou spory hub ke svému poslání uzpůsobeny. U řady druhů skupiny vřeckovýtrusých hub však dozrávají spory v jakýchsi „pytlíčcích“ („vřeckách“), naplněných tekutinou. Když tato vřecka explodují, jsou spory vypuzeny do okolí překvapivě vysokou rychlostí okolo 1, 24 m/s. Jejich váha je však nepatrná, a tak je může sebeslabší vánek zachytit a zanést daleko od mateřské plodnice. Součet odporu vzduchu je u spor podobný jako u projektilu střelných zbraní. Blíží se dokonalosti – je jen o pouhé procento vyšší, než by byl zcela ideální tvar.
Kytovci u amerického pobřeží:
Populace vzácných černých velryb rostou!
Podrobné výzkumy ve vodách na severovýchodě USA podél pobřeží států Maine, New Hampshire a Massachusetts nedávno ukázaly, že se populace velryb černých (Eubalaena glacialis) zřejmě přece jen vzpamatovávají. Dejme ale slovo vedoucímu vědeckého týmu, který dlouhodobý výzkum provádí, dr. Timu Coleovi: „Jsme nadšení, neboť zahlédnout v Mainském zálivu 44 velryb pohromadě je rekordem zimních měsíců. Běžně zahlédneme tak tři čtyři. V těchto měsících se totiž potápějí za potravou do velkých hloubek. Zahlédnout jich tolik v blízkosti hladiny znamená mít pořádný kus štěstí.“ Je tedy zřejmé, že velryby si dokázaly v těchto vodách najít zdroje potravy, což výrazně zvyšuje jejich šanci na přežití
Naděje pro kokosové plantážníky
Auta ze skořápek kokosových ořechů
Z kokosových ořechů se doposud získávala jen jádra a kokosové mléko, které dohromady tvoří méně než čtvrtinu celého plodu kokosové palmy. Dužina, která obaluje vlastní ořech, je ale tvořena velmi pevnými vlákny, která dodnes přicházela zcela nazmar. Podle dr. Waltera Bradleyho z Baylor University v Texasu mají však tato vlákna podivuhodné mechanické vlastnosti, které je činí ještě pevnějšími, než jsou synteticky vyráběná polyesterová vlákna. Bradleyho týmu se podařilo vypracovat jednoduchou metodu, jejímž prostřednictvím bude možné vlákna z plodů palem získat a využít například při stavbě karoserií aut. Američané doufají, že jejich vynález by mohl napomoci oživení ekonomiky chudých zemí v tropickém pásu.
Tajemství mravenčích staveb
Svět hmyzích podvodů
Nejvyšší příkaz, který se snaží uposlechnout všechny organismy, říká: Rozmnož se! V mravenčí kolonii se ale rozmnožuje pouze jediný organismus, královna, která všechny své dcery odsuzuje k doživotní sterilitě. Není proto divu, že se proti tomuto krutému příkazu čas od času pokusí některá z dcerušek vzbouřit a snaží se o to, aby nakladla vlastní vajíčka. Nejen pro královnu, ale i pro celé společenství je takové chování „podvodem“ a musí být také náležitě potrestáno. Entomologové z prestižní americké Cornell University podrobně zkoumali čichovou komunikaci mravenců a zjistili, čím se takoví podvodníci prozradí. Jsou to aromatické látky, které se vylučují na povrch kutikuly, pevného vnějšího krunýře hmyzu. Zamaskovat své vlastní „těhotenství“ znamená pro dělnici vylučovat stejné látky jako ostatní dělnice. Když však nakladou vajíčka, která budou takto snadno rozpoznatelná, ostatní dělnice je bez problémů rozeznají a odstraní. Pro podvádění tedy skutečně není v mravenčím světě místo.
Ekologové začali znovu počítat
Hladina oceánů může stoupnout až o 1 metr za 100 let!
O tom, jak moc ovlivní globální oteplování budoucnost světa, se vedou mezi učenci dlouhé spory. Jako jisté se zdá snad jen to, že oteplování neponechá naši Zemi ve stavu, ve kterém je dnes. Podle nového modelu, který vznikl ve spolupráci dánských, finských a britských vědců, se zdá, že tempo zvyšování mořské hladiny by mohlo být větší, než se dříve odhadovalo. Kombinací historických záznamů o výšce hladiny moře, dat zjištěných z letokruhů stromů či analýzy současné struktury ledovců došli vědci k mnoha překvapivým závěrům. Podle nich nastalo v době kolem 12 stol. krátké oteplení, které způsobilo, že hladina oceánů byla o 20 cm nad dnešním průměrem. Opakem byla zase „malá doba ledová“ v 18. století, kdy voda uskladněná v ledovcích způsobila, že hladina oceánů byla oproti dnešnímu průměru naopak o 25 cm níže. Vědci nyní odhadují, že ledová pokrývka pólů bude tát rychlostí, která zvýší hladinu světových oceánů zhruba o 11 mm za rok. Tato rychlost zhruba odpovídá rychlosti, s níž tály ledovce na sklonku poslední velké doby ledové před 11 700 lety. Prostým znásobením zjistíme, že toto tempo zvedne hladinu oceánů o více než 1 m za sto let.
Biologie ve službách historiků
Testy DNA pro knihy
Vzorky DNA odebírají biologové nejrůznějším organismům po celém světě. Nyní se však rozhodli geneticky otestovat i knihy. Ne nebojte se, vědci se tak úplně nezbláznili. Prostřednictvím testů DNA hodlají zkoumat středověké rukopisy, napsané na vydělané zvířecí kůži – pergamenu. Typický středověký rukopis, například opis některého z Aristotelových spisů, byl napsán na kůži až stovky zvířat. Pro biologa je proto velmi rozsáhlým zdrojem dat. Tým z North Carolina State University, vedený Timothym Stinsonem, se rozhodl rozjet skutečně monumentální projekt a očekává dva druhy výsledků. Prvním z nich by mělo být vysledování tras, jimiž ve středověku vedl obchod s pergamenem. Tato surovina byla totiž velmi vzácná a drahá, a není proto divu, že knihy byly ve středověku vyvažovány zlatem. Teprve v druhém kroku by se mohlo podařit zjistit, kde a kdy byl příslušný pergamen popsán a svázán do podoby knihy. Tuto práci budou mít vědci přece jen malinko zjednodušenou. Před vynálezem knihtisku se knihy opisovaly pouze ručně a k takové práci měli dostatek času pouze zbožní mniši. Jelikož lze středověké kláštery poměrně snadno spočítat, je naděje na přesnou lokalizaci místa vzniku knih poměrně veliká.
Maličké organismy umí velké věci!
Půdní bakterie tvoří počasí
Co se skrývá za zvláštními názvy, jako jsou surfaktanty či tenzidy? Obě slova mají shodný význam – označují látky, které napomáhají snižovat povrchové napětí kapalin. Tyto látky používáme i my, lidé – jsou běžnou součástí rozpouštědel a mycích prostředků, jako jsou saponáty nebo obyčejné mýdlo. Látky stejné povahy používají také bakterie, které si jimi napomáhají při transportu živin skrz buněčnou membránu. Podle Babary Nozierové ze švédské Stockhholm University užívají bakterie dokonce úplně nejúčinnější verzi surfaktantu, jakou živá příroda zná. Tyto látky však mohou mít ještě jeden významný účinek. Když se dostanou do vyšších pater atmosféry, napomáhají vodním parám ke srážení a vracejí je zpět na zem v podobě deště. Vědci dokonce spekulují o tom, že schopnost povzbudit mraky k činnosti se u bakterií nevyvinula náhodně. Stejně jako jakékoliv jiné organismy potřebují pro své přežití vodu a schopnost objednat si ji rovnou z mraků by se jim tedy po čertech hodila.
Králíci pustoší ostrov u Austrálie
Ekologická lekce
Ostrov Macquarie, který leží v Tichém oceánu mezi Austrálií a Antarktidou, uštědřil ekologům slušnou lekci. Jelikož byly místní populace tučňáků devastovány kočkami, které sem byly zavlečeny, rozhodli se ochranáři všechny kočky vyhubit. Ukázalo se však, že tito predátoři drželi na uzdě populace taktéž zavlečených králíků, kteří začali působit další škody. Vyhubení králíků bude vyžadovat nasazení otrávených návnad. Australané s ním chtějí začít od příštího roku.
Blíží se konec zákeřných bílkovin?
Půdní minerál umí zatočit s priony
Ze všech nevítaných hostů v našem organismu jsou priony nejtužšími protivníky. Na rozdíl od všech jiných patogenů neobsahují DNA – jsou to čisté bílkoviny, a to bílkoviny velmi houževnaté. Nedávná studie amerických vědců ukázala, že proti prionům lze účinně bojovat pomocí jednoho z běžných půdních minerálů. Jde o minerál birnessit, z chemického hlediska oxid manganu s příměsí vápníku a draslíku, který se v poměrně nízké koncentraci vyskytuje v sušších typech půd. Oxidy manganu patří mezi nejsilnější oxidanty, které lze v půdách nalézt. Vědecký tým nyní testuje své výsledky v terénu. Jeho poznatky by mohly přivést na scénu nejúčinnějšího pomocníka lidí při dekontaminaci půdy v postižených oblastech.
Šťastný den astronomů
I daleké planety mají atmosféru
Takzvané „horké Jupitery“ jsou zvláštním typem planet, které dokážou astronomové pozorovat v soustavách naší rodné galaxie, Mléčné dráhy. V nedávné době se hned dvěma vědeckým týmům podařilo zdokumentovat pohyby v jejich atmosféře. Vědci z jihoamerického Chile namířili svůj teleskop na planetu známou pod zkratkou OGLE-TR-56b, která se nachází asi 5000 světelných let od nás ve směru k centru galaxie. Bezmračná a bezvětrná noc, během níž bylo pozorování prováděno, přinesla své ovoce. Skupině vědců se podařilo pořídit na 600 snímků tepelné erupce v planetární atmosféře. Stejný kousek se podařil i týmu holandských vědců, kteří ale zamířili své pozorovací vybavení na planetu TrES-3b. Obě pozorování významně přispějí k prozkoumání životních cyklů záhadných obřích planet.
Jak zpomalit planetární oteplování?
Klimatologové přišli s jednoduchým návrhem!
Celoplanetární oteplování je jevem, před kterým už nelze dále zavírat oči. Britští vědci přišli nedávno s nápadem, který by mohl proces oteplování výrazně zpomalit. Podle Andyho Ridgwella z University of Bristol v Anglii hraje významnou roli i to, jakými rostlinami je souše porostlá. Zdaleka ne všechny totiž absorbují stejné množství světla – jedna má méně listů a jiná třeba jinak strukturovaný jejich povrch. Myšlenka, s níž přišel Ridgwell, je tedy velmi prostá. Kdyby se lidstvo zaměřilo na pěstování takových plodin, které by dokázaly odrazit co nejvíce energie zpět do vesmíru, pak by se Země i samočinně ochlazovala.
Hudba a matematika si nejsou tak vzdálené
Záhada akordu v písni Beatles vyřešena!
Pamatujete si zvláštní akord na začátku písně A Day´s Night (Perný den) od The Beatles? Přestože tuto skladbu zná snad každý, hudebníci nemohli po celá desetiletí přijít na to, jakým akordem skladba vlastně začíná. Až do nedávné doby, kdy se jí na zoubek podíval matematik a amatérský hudebník dr. Jason Brown. Rozložil nahrávku na jednotlivé nástroje – Harrisonovu dvanáctistrunnou kytaru, Lennonovu klasickou šestistrunku a McCartneyho baskytaru. K analýze pak použil matematický postup, zvaný Fourierova transformace. K jeho překvapení se ukázalo, že komplexní zvuk nahrávky nemohl být vytvořen pouze prostřednictvím těchto nástrojů. K podivně znějícímu souzvuku musel tedy napomoci ještě jiný nástroj, který však žádný z materiálů, který popisuje nahrávání legendární skladby, nezmiňuje. Brown se domnívá, že to byl klavír, za nímž neseděl nikdo jiný než producent nahrávky, zvukový inženýr a studiový čaroděj George Martin.
Cesta za nejstarší rybou
Švédové rozkódovali 60 let starý nález
Ptomacanthus anglicus by byl pro běžného dnešního člověka poměrně nezajímavým obyvatelem mělkých moří. Biolog by ale na něm svým cvičeným zrakem rozeznal rysy, nad kterými by zavýskal. Jeho lebka nese totiž tolik významných znaků, že by nemohl pochybovat – jedná se o příslušníka pradávné skupiny vodních obratlovců, známé jako akantodi nebo také trnoploutví. Tento exemplář z britského Herefordshire však známé zástupce akantodů trumfne svým stářím – pochází z doby před 410 miliony let, ze spodního devonu. Je tedy o celých 100 milionů let starší než jeho do dnešní doby známí příbuzní. Ani Martin Brazeau z univerzity ve švédské Uppsale, který tvora popsal ve vědeckém časopise, si ale není přesnou klasifikací svého objevu jist. „Zdá se, že výsledky ukazují, že Ptomacanthus byl buď velmi blízkým příbuzným žraloků a nebo byl dokonce velmi blízko společnému předkovi všech moderních čelistnatých obratlovců,“ kroutí hlavou Brazeau.
Vzácná pochutina bude brzy ještě vzácnější
Hrozí žábám „vyjedení“?
Ačkoliv se Francouzům někdy hanlivě přezdívá „žabožrouti“, z celosvětového hlediska nejsou však zdaleka jediným národem, který podlehl kouzlu chutného žabího masa. Spolu s Francií patří k největším dovozcům žabích stehýnek ještě Spojené státy a Čína. David Bickford z National University v Singapuru si však spočítal, že takto obrovské objemy masa musí nutně likvidovat populace žab v zemích, které je vyvážejí. Podle jeho odhadů se ročně zkonzumuje mezi 158 miliony až 1 miliardou kusů těchto obojživelníků. Žáby navíc nejsou obvykle pěstovány na farmách, ale odchytávají se rovnou v přírodě. Jejich úbytek se také musí projevit v ekosystému, jehož byly žáby součástí – odstraní-li se totiž klíčová součást systému, může snad dojít k jeho zhroucení.
Floreský „hobit“ získal další potvrzení své jedinečnosti
Lebka hobitů se podobá předkům člověka
Od té doby, co byly v roce 2003 na indonéském ostrově Flores objeveny zbytky několika drobných lidských koster, neustaly debaty o tom, jaké místo v evoluci rodu Homo tito „hobiti“ vlastně zastávají. Američtí antropologové Karen Baabová a Kieran McNulty nedávno podrobili lebky z floreských nálezů počítačové 3D-analýze a zdá se, že došli k poměrně jasným závěrům. „I přes to, že Homo floresiensis je znám z doby před 95 000–17 000 lety, je celkový tvar jejich lebky, zejména té její části, která obepíná mozek (neurocrania), podobný spíše fosilním lebkám z doby před 1,5 milionu let nalezeným v Africe a Eurasii, než současnému člověku,“ shrnuje své závěry Baabová. Závěry jejího týmu tedy přidávají další závaží na pomyslnou misku vah, které se začínají povážlivě nahýbat na stranu zastánců teorie prastarého samostatného druhu.
Ekologický návrh z Jižní Koreje
Biopalivo z oceánů
Ať už zásoby fosilních paliv skutečně docházejí, anebo jsou jen z politických důvodů špatně dostupné, jedno je jisté – poohlédnout se po alternativních zdrojích je pro lidstvo více než důležité. Objevů v této oblasti stále přibývá – biopalivo by nám mohly pěstovat například bakterie či houby. Korejští vědci přišli nedávno ještě s jedním nápadem – využívat k výrobě paliva mořské řasy! Zapojení mořských řas má podle Korejců obrovské množství výhod – mořské řasy rostou rychleji, je možno sklízet je až 6x ročně a navíc neobsahují lignin, což proces jejich přeměny na palivo výrazně zjednodušuje. V neposlední řadě také nezatěžují zemědělskou půdu, která může být stále využívána k produkci potravin. Řekněte sami – není to geniálně jednoduchý nápad?
Když jdou umění a věda ruku v ruce
Malování ledem a světlem
Že věda a umění nemusejí stát příliš daleko od sebe, dokázal v nedávné době Peter Wasilewski, zaměstnanec NASA. Jako výtvarník však nepracoval ani s barvami a plátnem, ani s jiným, třeba i modernějším náčiním. Své obrazy, které nazývá friziony, maluje pomocí ledu a polarizovaného světla. V Petriho misce nechá zmrznout vodu, vloží ji mezi dva polarizující filtry a skrze tento „sendvič“ pustí paprsek bílého světla. První polarizující filtr usměrní všechny světelné paprsky do jednoho směru. Ledový krystal rozloží polarizované světlo na dva paprsky, které skrze něj procházejí různou rychlostí. Když se světlo dostane ke třetímu filtru, existuje už mezi dvěma paprsky fázový rozdíl, který způsobuje interferenční efekt, zbarvující světlo do různých barev. Výsledný efekt není způsoben jen strukturou ledu, ale také jeho tloušťkou. A právě díky tomu, že měnil tloušťku edu, získal Wasilewski pestrou paletu vzorců, nad jejichž krásou se tají dech.
Stalo se:
před 19 lety:
25. 4. 1990 byl prostřednictvím amerického raketoplánu Discovery vynesen na oběžnou dráhu Hubbleův teleskop. Díky tomu, že se nachází mimo zemskou atmosféru (ve výšce 600 km), přináší nezkreslené snímky nebeských těles. Svou činnost ukončí vstupem do atmosféry nejdříve v roce 2010.
před 50 lety:
1. 4. 1951 David Ben Gurion, premiér státu Izrael, založil Institut pro výzvědné a tajné informace, známý po celém světě jako Mossad. Úřad, který zaměstnává okolo 1200 lidí, má osm divizí a je zodpovědný přímo premiérovi Izraele.
před 80 lety:
1. 4. 1929 se v Brně narodil světoznámý český literát Milan Kundera. Za svou kariéru napsal 9 románů, 4 divadelní hry a bezpočet teoretických esejů. V roce 1975 emigroval do Francie, kde o 4 roky později získal občanství. Poslední tři z jeho románů jsou již napsány ve francouzštině. Patří k nejčtenějším a nejpřekládanějším světovým autorům.
před 81 lety:
6. 4. 1928 se narodil americký vědec James Dewey Watson, spoluautor jednoho z největších objevů 20. století. V roce 1962 získal spolu se svým spolupracovníkem, Britem Francisem Crickem, Nobelovu cenu za medicínu za objev struktury a funkce nukleových kyselin. Tento objev otevřel dveře molekulární genetice, tedy vědě, bez níž si dnešní svět už ani nedokážeme představit.
před 97 lety:
14. 4. 1912 narazil parník Titanic při své první plavbě přes oceán na ledovou kru a o několik hodin později se potopil. Ke katastrofě, která si vyžádala na 1500 obětí, došlo v severním Atlantiku. V roce 1987 schválil americký Kongres zákon, podle něhož je vystavování či obchodování s předměty vyzdviženými z Titaniku trestné.
před 120 lety:
20. 4. 1889 se v rakouském městě Braunau am Inn narodil německý politik, diktátor a jeden z největších válečných zločinců všech dob, Adolf Hitler. V roce 1933 se stal německým kancléřem, v roce 1939 započal atakem Polska druhou světovou válku. Zemřel spolu se svou manželkou vlastní rukou v Berlíně 30. 4. 1945.
Malé velké informace:
Proč žijí saranče stěhovavé (Locusta migratoria) v hejnech, a ne samotářsky jako většina jejich příbuzných? Podle společné studie australských a britských vědců je to obrana proti predátorům. Obrovským hejnem totiž predátor nemůže snadno projít a počet nesežraných kobylek je větší, než kdyby žily o samotě.
Kde se bere v oceánech dusík? Tento prvek se pod hladinu nedostává prostou difúzí, ale je „polapen“ díky činnosti drobných, nově objevených bakterií ze skupiny cyanobakterií. U těchto organismů je fixace uhlíku odpojena od fotosyntézy, což je mezi bakteriemi jedinečná vlastnost. Vědci se domnívají, že jsou na stopě jednomu z centrálních organismů oceánského ekosystému.
Že pisklavý zvuk komára je ve skutečnosti komáří písní lásky, vědí vědci již delší dobu. Entomologové z Cornellovy univerzity v USA však nedávno rozpoznali zajímavou věc. Komáří snoubenci své písně před spářením vzájemně „vylaďují“ na stejnou frekvenci tak, aby vznikl co nejdokonalejší pár. Toto ladění hraje zřejmě významnou roli při výběru nejlepšího partnera.
Moderní technologie pomáhají vědcům na všech frontách. Specialisté se dnes mohou například podívat i na taková místa, která byly po tisíce let ukryta před lidským pohledem. K takovým jistě patří i plíce škorpionů. Mikroskopický pohled do jejich vnitřností ale nebyl samoúčelný – vědcům napomohl zpřesnit teorie o jejich vzájemné příbuznosti.
Ti z nás, kteří byli někdy ve škole šikanováni, by na tuto nemilou zkušenost jistě rádi zapomněli. Šikana znamená ale také velký problém pro společnost – šikanovaní jedinci snáze odejdou ze školy, i když jinak dosahují výborných výsledků. Podle překvapivé studie britských psychologů jsou oběťmi šikany častěji děvčata než chlapci. Studie také ukazuje, že šikana začíná již ve velmi raném věku, často před šestým rokem dítěte.
Naši opičí příbuzní jsou nám podobnější, než se to na první pohled může zdát. Japonské makaky červenolící (Macaca fuscata) studují vědci systematicky už po dobu třiceti let. Dlouhodobá pozorování ukazují, že si tyto opice dokážou osvojit širokou škálu činností, při nichž používají kameny a tyto schopnosti si z generace na generaci předávají.
Máte pocit, že internet je demokratické médium, které přeje všem bez ohledu na rasu, vyznání či věk? Omyl! Podle studie amerických psychologů nezapomínají uživatelé internetu na své rasistické předsudky, ani když jsou on-line. Studie ukazuje, že zvláště krutí dokážou být teenageři.
Sexuální život motýlů danausů stěhovavých (Danaus plexippus), známých také jako monarchové, je divočejší, než bychom od těchto krásných stvoření čekali. Samci se snaží své konkurenty předehnat tím, že do samic vpraví větší množství spermií než ostatní. Ale pozor! Umějí i podvádět a zvětšovat objem spermatu pomocí „hluchých“ buněk, které dokonce nemají ani jádra.
Hormon oxytocin neboli „drogu důvěry“ vylučuje náš hypotalamus v momentech, kdy prožíváme intenzivní emocionální vzrušení. Je jednou ze základních látek, které napomáhají našim mozkům vytvořit také pocit rodinné pohody. Japonští vědci nedávno zjistili, že významné množství této látky se vylučuje, i když si hrajeme se zvířaty, např. se psy. Doufejme jen, že psi časem nenahradí lidem děti zcela.
Revmatická artritida je nepříjemné kloubní onemocnění, kterým nemusí nutně trpět jen staří lidé. Vědci již zjistili, že jistá varianta tohoto onemocnění může postihnout i zcela malé děti. Finští lékaři provedli v nedávné době další rozsáhlé zkoumání a zjistili, že tato nemoc si zasedla spíše na ženy. Přičítají to tomu, že ženy jsou přece jen „slabší pohlaví“ a hůře proto snášejí zátěž, což kloubům neprospívá.
Pavouci tvoří poměrně starobylou skupinu z kmene členovců. O tom, jak probíhal jejich vývoj, se však zoologové dlouho dohadují. Paleontologové, kteří zkoumali zkamenělinu jednoho z „prapavouků“ druhu Attercopus fimbriunguis, mají za to, že narazili na dávný „chybějící článek“ mezi pavouky a jejich předky. Jisté je to, že jejich předkové měli ještě dlouhý „ocas“ podobný štírům a jejich schopnost tkát pavučiny také nebyla kdovíjaká.
Proč nepoznáváme svůj hlas, když nás někdo nahraje? Zvuk totiž může zasáhnout náš sluchový aparát dvěma cestami. První z nich je vnější, při níž se zvukové vlny přenášejí do středního a vnitřního ucha. Zvuk se ale může do vnitřního ucha přenášet i vnitřkem těla. Mohou proto existovat i vzácné choroby, při nichž lidé slyší i svůj dech nebo pohyby očních bulv v důlcích.
Že je spánek zdravý, ví asi každý z nás. Podle studie, kterou nedávno zveřejnili vědci z univerzity v americkém Pittsburghu, je spánek také nejlepší obranou proti chřipce. Zjistili, že osoby, které spaly denně méně než sedm hodin, byly třikrát náchylnější k chřipkové viróze, než náruživější spáči.
Diabetu neboli cukrovce podléhá v posledních letech stále více lidí. Pro diabetiky svítá nová naděje, jak dopravit potřebný inzulin do těla jinak než prostřednictvím otravných a bolestivých injekcí. Tým vědců ze Syracuse University v New Yorku zjistil, že inzulin střeva dobře vstřebávají v přítomnosti slin. Navrhli jednoduchý způsob, jak zajistit diabetikovi jeho denní dávku – prostřednictvím obyčejné žvýkačky!
Od roku 2000 povážlivě stoupl počet úmrtí u žen mezi 35.–44. rokem života. Lékaři mají za to, že tento jev má jednoznačnou příčinu – zvýšené užívání hormonální antikoncepce. Ta jistě není sama o sobě špatná, neplechu ale dělá v kombinaci s nezdravými návyky – kouřením a zvýšeným příjmem tuků. Na kardiovaskulární choroby je tak snadno zaděláno!
Oko není jen oknem do duše, ale přímo do mozku. Nebezpečná infekční choroba, malárie, stále zabíjí více než milion lidí ročně, obzvláště v rozvojových zemích. Díky spolupráci britských a malawských vědců byl nedávno zjištěn další způsob, jak malárii diagnostikovat. Parazité totiž s oblibou napadají mozkovou tkáň, jejíž problémy se mohou zobrazit na sítnici oka.
Patinovat se nemusí jen šperky či rámy obrazů. Vytváření zašlého, starého dojmu se týkalo i domů. Po dokončení byly domy pokryty nátěrem, který dům současně i chránil. Technice patinování středověkých domů ve španělské Granadě je na stopě tým španělských archeologů a chemiků. Podle jejich poznatků byla hlavní ingredience patinového nátěru skutečně zvláštní – byl to prach z rozemletých zvířecích kostí!
Lidé si pravděpodobně umějí vyrobit svůj vlastní aspirin. Nejde ovšem o farmaceutické firmy, kterým je postup výroby kyseliny salicylové, účinné látky aspirinu, znám už dlouhou dobu. Podle výzkumu britských vědců se zdá, že si tuto látku dokáže do jisté míry vyrobit lidské tělo samo. Stačí mu k tomu dodat základní stavební kámen, kyselinu benzoovou, která je běžnou součástí stravy, zejména ovoce a zeleniny.
Přítomnost člověka přírodě příliš neprospívá. Chris Darimont z univerzity v kalifornském Santa Cruz přišel nedávno se studií, která ukazuje, že vliv člověka je ještě komplikovanější, než jsme si mysleli. Intenzivní lov a rybolov totiž způsobují, že druhy se vyvíjejí pod větším selekčním tlakem, a tudíž také rychleji. Proměny druhové skladby mohou dramaticky proměnit vztahy v ekosystémech, jejichž vazby se ladily po dlouhé tisíce let.
Metan, nejjednodušší uhlovodík, je plyn, který můžeme milovat i nenávidět. Je typickým souputníkem života a dokáže nás i pořádně potrápit tím, že nedovolí energii z vesmíru, aby opustila atmosféru, a tak přispívá k oteplování Země. V nedávné době objevili vědci tento plyn i na Marsu. Zda ale znamená přítomnost života, nebo je důsledkem anorganických procesů, ukáže ale až budoucnost.
K čemu je dobré, když jsou spermie silnější a lépe plavou? Na tuto otázku se snažili najít odpověď vědci z univerzity ve švédské Uppsale. Tito vědci zkoumali různé druhy ryb cichlid z jezera Tanganjika. Zjistili, že sílu a rychlost spermií ovlivňuje to, do jaké míry jsou samičky samečkům nevěrné. Rovnice je jednoduchá – čím nevěrnější samička, tím hbitější spermie!
