Mohou mezi námi chodit jednotlivci, kteří přišli na svět úplně jinak, než to matka příroda zařídila a lidé od pradávna dodržovali? Kladně by asi odpověděli experti americké společnosti Clonaid, jejichž slova připomínají sypání soli do živých ran odpůrců lidského klonování – včetně mnoha vědců. 
Předsedkyně společnosti Clonaid, Francouzka Brigitte Boisselierová, prozradila, že 26. 12. 2002 se americkým manželům narodil první klonovaný člověk – pojmenovaný Eve (Eva). Hned 3. l. 2003 prý dostal klonovanou kamarádku; získal ji nizozemský lesbický pár. Příznačné je, že jako první tuto šokující zvěst oznámila excentrická náboženská sekta Raeliánů, které se již dříve podařilo do své věrouky začlenit geny a prospěšnost klonování. Založil ji Francouz Claud Vorilhon poté, když prý 17. 12. 1973 potkal v horách mimozemšťany. Za Boha máme považovat mimozemšťany, kteří genetickým pozměňováním vytvořili veškerý život na Zemi – včetně člověka.
Firma Clonaid prý implantovala celkem pět klonovaných embryí, takže tři zbývající ještě měla svůj čas.
Jde o podvod a publicitu?
Takové sdělení vyvolalo rozhořčení mnoha světoznámých vědců. Patřil mezi ně italský embryolog, prof. Severino Antinori, jenž se v Praze účastnil vědecké konference QUA(O?) VADIS ART. Ačkoli se o prof. Antinorim ví, že klonování lidí z principu neodmítá, 21. STOLETÍ se od něho dozvědělo: „Jde o podvod. Pro lidi zabývající se seriózně výzkumem léčebného klonování je depresivní něco takového poslouchat.“
Vědci už několikrát vyzvali Clonaid, aby jim k ověření tvrzení poskytl ke zkoumání vzorky DNA narozených klonů. Na to šéfová Bosselierová lišácky sdělila, že proti jsou rodiče, kteří se bojí ztráty své utajené totožnosti a odebrání jejich naklonovaného dítěte. Šéf britského Roslinova institutu Harry Griffin se však nevěří: „Nic lidského nenaklonovali. Jde jim jen o publicitu!“
Dolly není bez překvapení
Skutečností je , že problematika klonování poutá značnou pozornost veřejnosti.
Nejinak tomu bylo už v roce 1892, když odvážlivci naklonovali prvního živočicha – mořskou ježovka. V roce 1942 přibyl laboratorní potkan.
Velké šance přinesl rozvoj molekulární genetiky. Světovou senzací se v roce 1996 stala skotská ovce Dolly – důkaz prvního úspěšného klonu velkého zvířete. (V roce 1999 odborníci zjistili, že buňky zvířete neodpovídají jeho věku. Ovšem v únoru 2003 podlehla plicní chorobě. Tak se ukázalo, že klonování není zdaleka bez rizika. )
Při převratné události kolem Dolly osobně asistoval ing. Josef Fulka, jr., DrSc. Klonování se věnuje mnoho let ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze. Působí i v Centru buněčné terapie a tkáňových náhrad 2. lékařské fakulty UK v Praze. Jeho kolegyně jej dokonce prosila o naklonování syna, který tragicky zahynul. Musel ji odmítnout.
Co říká klonování lidí? „Myslím si, že klonovaný jedinec by svět nezměnil. Pokud by se to nestalo nějakou extra módou, tak by mi to však nevadilo.“ Mj. upozornil, že například dětští onkologičtí pacienti při léčbě leukémie ztratí všechny pohlavní buňky – tedy i možnost mít dítě. „Jistě v takovém případě nikdo nebude mít námitky, aby se u nich v budoucnu klonování využilo k pořízení vlastního potomka.“
Velká Británie jako první země v Evropě vydala souhlas s klonováním lidských zárodků. Nejde však o klonování dětí. Lékaři věří, že se naučí léčit mnohé nemoci – např. Alzheimerovu či Parkinsonovu chorobu či cukrovku.
Objevily se dokonce pokusy klonovat i člověka. To zakázaly vlády mnoha států, nakonec i OSN. Složitější je téma tzv. terapeutického klonování – vytváření embryí pro lékařské účely.
PRO
Ing. Josef Fulka, jr., DrSc.,
vedoucí odboru biologie, reprodukce a molekulární genetiky Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze
Může zachraňovat lidské životy
Poslední číslo prestižního vědeckého časopisu SCIENCE vždy shrnuje průlomové výsledky daného roku. Za rok 2008 se tam zařadily i tzv. iPS – indukované pluripotentní buňky, kdy v podstatě zavedením tří až čtyř genů do diferencované buňky ji dokážeme změnit tak, že tato buňka má obdobné vlastnosti jako buňky časného embrya – a následně pak i buňky z těchto embryí derivované (embryonální kmenové buňky, ESc). Výhodou pak je, že lze vytvořit iPS přímo z diferencovaných buněk určitého pacienta a následně je pak použít pro příslušnou terapii. Jelikož se jedná o jeho vlastní buňky, tělo by je neodmítlo.
Ocitnou se tedy přenosy jader (klonování) na vedlejší koleji? Domnívám se, že nikoli. Tento postup má uplatnění i řadě jiných oblastí. Pro veřejnost bude asi nejatraktivnější záchrana ohrožených druhů zvířat.
PROTI
Michal Semín, ředitel Institutu sv. Josefa:
Člověk si nesmí hrát na Boha!
Už v roce 1818 vyšel román „Frankenstein“. Stvůra, kterou se vědci podařilo uvést do života, se s reálným světem nesblíží, její existence vede k utrpení a zkáze „starého“ i „nového“ stvoření.
Laboratoře, ve kterých se dnes experimentuje s kmenovými buňkami, získanými z plodů potracených nenarozených lidských osob, se od dílny Frankensteina liší jen pokročilou technologií a kvalitou vybavení. Mimosexuální reprodukce člověka za účelem genetické či rodové selekce nás ideově přenáší do laboratoří nacistického Německa. Předurčování genetické identity nového lidského jedince druhým člověkem je biologickým otroctvím. Nepřijatelné je klonování i pro účely terapeutické, když k získávání kmenových buněk slouží „materiál“ z potracených tělíček nenarozených dětí. Nelze dát vzniknout nové lidské osobě aby prostřednictvím jejího zničení mohl být někdo jiný léčen.
Člověk není určen k tomu, aby si hrál na Boha! To vede k jeho úpadku a záhubě.
Jak to vidí redakce 21. STOLETÍ?
Obecně se klonování chápe jako vytvoření kopie již narozeného jedince. Člověk nebo živočich, který by měl být naklonován, daruje buňku. Z ní se vyjme jádro a přenese do vejce, ze kterého se předem odstraní genetická informace. Tím vznikne embryo, které se po přenesení do dělohy vyvine v plod. Naklonovat se dají nejen živočichové, ale i dřeviny, rostliny… Jde tedy o téměř přirozený proces, jemuž člověk jen trochu napomůže.
Nejpřijatelnější je dnes pro obě protikladné strany tzv. terapeutické klonování – vytváření embryí pro lékařské účely.
Odborníci terapeutické klonování ověřují u lidí postižených mj. infarktem či poškozením míchy. Vhodné buňky může poskytnout sám pacient, nemusejí pocházet z embrya. Tento druh klonování nezavrhuje ani většina zákonodárců – na rozdíl od tzv. reprodukčního. 21. STOLETÍ se přiklání k názoru pokrokových vědců, kteří tvrdí, že klonovat embrya znamená manipulovat s organismy, které nemají ani vlastní nervový systém, ale mohou radikálně zlepšit život stovek milionů lidí na celé planetě.
Více se dozvíte:
J. Petr: Klonování – hrozba, nebo naděje, 2003
F. Novotný: Bůh skrytý v geonomu, Eugenika, 2003
V. Vondrejc: Genové inženýrství, Karolinum 2001
Čtenářská anketa internetového vydání 21. STOLETÍ
Klonování podle vašeho názoru:
Je neetické ve všech podobách. 23%
Je neetické pouze v případě klonování lidských buněk, nikoli zvířat. 15%
Lze používat výhradně pro vědecké účely. 10%
Nelze odmítat, pokud může odstranit mj. jinak nevyléčitelné zdravotní postižení. 38%
Nemám dostatek informací. 14%
