Cesta, kterou se vydávají inženýři při konstrukci novějších a novějších přístrojů vede nejen přes miniaturizaci, ale také přes spojování nejrůznějších funkcí dohromady. S takovou kumulací funkcí ale vyvstávají další problémy, s nimiž se musí konstruktéři vyrovnat. Američané nyní testují prototypy, které poznají co mají dělat podle toho, jak je majitel drží.
Na trhu pomalu přibývá přístrojů, které spojují mnoho různých schopností. Telefony, které mohou zároveň sloužit jako fotoaparáty, kamery či hudební přehrávače už dávno řada z nás vlastní. Všichni se ale stále musíme vyrovnávat s jednou „nepříjemností“ – mezi jednotlivými funkcemi je třeba stále více či méně složitě přepínat. Obejít tuto drobnou vadu na kráse jinak stále se zdokonalujících přístrojů se snaží řada konstrukčních týmů po celém světě. Ideálním zařízením by byl jeden obecně použitelný blok o velikosti řekněme mýdla, který by rozpoznal uživatelův záměr a mohl by podle něj proměnit svou povahu, říká Brandon Taylor z prestižního Technologického Institutu v Massachusetts. Taylor se svým kolegou Michaelem Bovem zvedli hozenou rukavici a vytvořili skutečně neuvěřitelný prototyp. Jejich „mýdlová kostka“ je opatřena dvěma LCD displeji, akcelerometrem, který dokáže zjišťovat svůj pohyb ve třech dimenzích a také 72 senzory rozesetými po jejím povrchu tak, aby odhadly pozici prstů uživatele. Takto královsky vybavený prototyp pak rozdali 13 testovacím osobám a zaznamenávali, jakým způsobem je uživatelé při provozování různých funkcí drželi. Podle jejich zjištění mají ale různé osoby natolik specifické způsoby uchopování, že prakticky není možné sestrojit přístroj, který by byl ušit na míru všem lidem bez rozdílu. Kvůli nejlepším výsledkům musí být zařízení „trénováno“ konkrétním uživatelem, říká Taylor. Individuálně trénované zařízení pak dosahovalo podivuhodně vysoké efektivity – v celých 95 případech ze 100 bylo úspěšné. U přístrojů, které nebyly trénovány takto „na míru“ klesla jejich efektivita na „pouhých“ 70%.
