Zácpy na dálnicích i na městských komunikacích jsou dnes naprosto běžným jevem. Řidiči jsou chtě nechtě nuceni s touto nepříjemností počítat. Řada společností přitom už delší dobu slibuje jednoduché řešení tohoto problému – auto, které by dovedlo v případě nutnosti i létat.
Je téměř pravidlem, že pokud filmoví či literární tvůrci představují budoucnost, na obloze zde nechybí hybridní dopravní prostředky, které spojují výhody automobilu a letadla nebo vrtulníku. Zdá se, že by nemuselo zůstat jen u představ. Taková létající vozítka by se v ne příliš vzdáleném horizontu skutečně mohla objevit i v běžném provozu. Ovšem pár technologických problémů je třeba ještě vyřešit.
Sci-fi, nebo realita?
Auto se schopností letu používali třeba Batman nebo Fantomas. Možná právě zde se inspirovali inženýři ze společnosti Terrafugia. Jejich obchodní oddělení už nyní vybírá zálohy na vozítko, které umí létat. A nejsou to zálohy jistě malé, vždyť cena tohoto prostředku by se měla pohybovat nad hranicí tří milionů korun. Ve vzduchu by tento autolet, což je zřejmě nejpříhodnější název, měl dosáhnout rychlosti až 200 kilometrů v hodině. Výhody jsou jasné – není potřeba se držet klikatých dálnic, stačí si to namířit ke svému cíli nejpřímější cestou.
Skepse je ovšem na místě. Bude zajímavé sledovat, jak si technologové poradí se situací, kdy vozidlo bude stát v zácpě. V takovém případě bude jen obtížně roztahovat svá křídla. Nemluvě ani o tom, že k odlepení se od povrchu je potřebná určitá vzletová rychlost. Řešením zde může být spíše princip helikoptéry, která dokáže odstartovat z místa. Ale hlavně, takový dopravní prostředek by měl spíš fungovat tak, že jeho majitel s ním přistane na letišti, sklopí křídla a pak po silnicích hurá domů. Případné kolony a zácpy bude muset vydržet.
Překoná každou překážku
Podobnou cestou se vydala i americká firma Moller. Její autolet má v mnohém lepší parametry než vozítko Terrafugie. Tomu odpovídá i cena, jeden kus by se měl prodávat za více než 20 milionů korun. Prostředek nazvaný M400 unese čtyři cestující a k tomu až 350 kilogramů dalšího nákladu. Jeho nesporná výhoda spočívá v tom, že by měl umět startovat podobně jako vrtulník.
Jeho letová rychlost se pohybuje okolo 500 kilometrů v hodině. Je určitě zajímavé, že jeho spotřeba není neúnosná – měla by odpovídat spotřebě velkého vozu, což je podstatně méně, než kolik paliva potřebuje běžné, byť malé letadlo. Navíc jeho motor nemusí spalovat jen benzin, ale i některá biopaliva.
Létající Ferrari
Zakladatel společnosti Paul Moller plánuje i menší dvoumístný typ, nazvaný M200. „Jeho ovládání je více než jednoduché. Lze s ním překonávat skály, bažiny, vodu, nejste tedy nijak omezeni povrchem. Elektronika drží auto nad zemí a řidič či pilot překonává překážky, které obyčejné auto nezvládne,“ popisuje Moller. Tyto dva zvláštní dopravní prostředky by se měly nejen na silnicích, ale i ve vzduchu objevit snad už v příštím roce.
O rok později by se pak poprvé mohlo vznést i Ferrari. Schopnost letu mu dodá společnost Miller International a výsledný stroj bude stát 15 milionů korun. Na silnici se bude moci prohánět rychlostí 120 km/h, ve vzduchu pak rychlostí dvojnásobnou. Létat by měl ve výšce 1500 metrů nad zemí.
Mimochodem přeskakovat vzduchem překážky a létat na krátké vzdálenosti umí i některé lodě, například UH-18SPW Hoverwing (více viz 21. STOLETÍ 7/2008).
Hybridní letadla? V armádě běžná věc
V této souvislosti je zajímavý i projekt Osprey, který využívá americká armáda. I ten kombinuje dva dopravní prostředky, v tomto případě ovšem vrtulník a letadlo. První prototyp Ospreye vzlétl již v roce 1989, historie hybridních letounů sahá až před druhou světovou válku. V hlavách německých inženýrů a konstruktérů podobný projekt vznikal již během třicátých let minulého století, kdy nacistické Německo sice v tajnosti, ale o to pilněji zbrojilo.
V-22A Osprey dokáže vyvinout rychlost až 582 kilometrů za hodinu, což je dvakrát více než vrtulník CH-46 Sea Knight. Jeho dolet je pak oproti klasické helikoptéře dokonce šestinásobný.
Osprey využívá dva turbohřídelové motory Allison T406-AD-400 s výkonem 4586 kilowattů. Pro srovnání, kolový nakladač nebo rypadlo, což není žádný drobeček, má výkon motoru okolo 200 kilowattů. V nouzi dokáže motor konvertovánu, jak je letadlo nazýváno, vyvinout krátkodobě i výkon přesahující 5000 kilowattů. V případě, že jeden z motorů postihne porucha, nebo je zasažen nepřátelskou střelou, je výkon „zdravého“ motoru přenášen propojovací hřídelí i na druhý rotor.
Letecká doprava za 25 let
Nové technologie umožní širší výběr konfigurací letadel a motorů, a to pro malé i velké stroje, a zvýšenou úroveň automatizace ve všech složkách systému, včetně řízení letadel. V letecké dopravě bude kladen silný důraz na zvýšení pohodlí cestujících, dobré cestovní podmínky, nové služby a opatření pro aktivní i pasivní bezpečnost. Právě ochrana před terorismem bude asi nejtvrdším oříškem, který následující léta před konstruktéry postaví.
Letecká doprava za 100 let
Již dnes se konstruktéři shodují, že dnešní podoba letadel je neudržitelná. Za 100 let lidstvo nebude létat v létajících talířích, ale spíše v jakýchsi trojhranných strojích. Pro jejich plochost jim vývojáři říkají „Platýz“. Díky své konstrukci budou podstatně úspornější, neboť takový tvar přispívá ke vztlaku 97 procenty, kdežto u dnešních velkých letadel je příspěvek ke vztlaku sotva poloviční.
