Jak se zdá, globální oteplování má docela silného protivníka. Je jím samotná příroda. Teď se určitě ptáte, jak je to možné, vždyť právě příroda může na oteplování Země nejvíce doplatit. Skupina vědců z americké vědecké nadace však přišla s překvapivým objevem. Zachránit nás prý mohou obyčejné houby a plísně!
Teplejší a sušší klima, které na Zemi nyní panuje, má totiž paradoxní účinky. Může zpomalit tvorbu kysličníku uhličitého, produkovaného houbami a plísněmi.
Houby přicházejí o potravu
Obrovské množství hub a plísní, rostoucích v severních oblastech naší planety pokrytých jehličnatými porosty – na Aljašce, v Kanadě, ve Skandinávii či na Sibiři, vydechuje do ovzduší miliony tun kysličníku uhličitého. Pokud je však sušší a teplejší podnebí, půda se vysušuje a houby, které se živí vlhkým, tlejícím rostlinným materiálem, přicházejí o potravu a jejich podhoubí zasychá. Nová studie je dokladem toho, jak málo toho dodnes víme o procesech probíhajících v přírodě a jak na změny klimatu reagují jednotlivé ekosystémy. To, že globální oteplování právě probíhá, je zřejmé.
Teplota se zvýší
Ponechme stranou diskuze o tom, kdo za to může, zda člověk, jak tvrdí skalní ekologové, či jde o přirozený cyklus ve vývoji naši planety. Každopádně do roku 2100 se teploty v severních oblastech zvýší o 5–7 stupňů. Podle nové studie ale oteplování samo zabrání dalšímu oteplování. Půdy na severu obsahují vysoké koncentrace uhlíku z odumřelých travin, stromů a keřů. Houby a bakterie v půdě využívají tento uhlík jako zdroj potravy a proměňují jej na kysličník uhličitý.
Experiment na Aljašce
Vědci šli na věc od podlahy a připravili zajímavý experiment. Ve smrkovém lese na Aljašce postavili speciální skleníky, jeden vyhřívaný a druhý pro kontrolu nevytápěný. Obě pokusná políčka dostala stejné množství vody. Uprostřed května, na počátku vegetační doby, byly teploty vzduchu stejné v obou prostředích. Pak byl ale jeden skleník uzavřen a teplota v něm se zvýšila o 5 stupňů, přičemž teplota půdy stoupla o jeden stupeň. Vědci prováděli v obou sklenících pravidelná měření koncentrací kysličníku uhličitého. V srpnu s údivem zjistili, že půda v ohřátém skleníku produkovala dvakrát méně kysličníku uhličitého než v kontrolním chladném prostředí. Při rozboru půdy v obou prostředích pak zjistili, že v teplém skleníku bylo přítomno o polovinu méně hub, plísní a bakterií. V suchém prostředí zkrátka tyto organismy buď zastavily svůj růst, nebo odumřely a zastavily produkci tak kysličníku uhličitého. Není to dobrá naděje pro naši planetu?
Čím se houby živí?
Podle dle způsobu, jakým získávají houby živiny, je dělíme na dvě základní skupiny – houby saprofytické (hniložijné) a parazitické (příživné). Saprofytické houby jsou takové, které získávají organické látky pomocí rozkladu odumřelých živočišných či rostlinných těl. Můžeme je řadit mezi nejvýznamnější rozkladače. Tyto houby můžeme najít i na potravinách.
Parazitické houby mohou být biotrofní (živí se obsahem buněk, ale nezabíjejí je) či nekrotrofní (způsobují odumírání tkáně).
