Paleontologické nálezy „přechodných článků“ patří mezi naprosté rarity. Zdá se, že podivná „ryba“ nalezená v roce 2004 chladném kanadském Nunavutu, více než 1 100 km za polárním kruhem, v sobě spojuje znaky ryb a obojživelníků. Poskytuje tak cenné svědectví o přechodu obratlovců na souš. Ukazuje to nová studie fosílií zveřejněná nedávno v časopise Nature. 
Tiktaalik roseae, jak se zvláštní ryba nazývá, patřila do skupiny nozdratých (Sarcopterygii). Mezi jejíž dnešní příbuzné řadíme například africké a australské bahníky (Dipnoi) nebo hlubinné ryby latimérie. Na rozdíl od svých současných příbuzných však tiktaalikové vymřeli již během pozdního devonu, tedy asi před 375 milióny let. Jednalo se o velkého, přes 2,5 metru dlouhého predátora. Ačkoliv byl tvorem primárně vodním, který na souš vylézal spíše zřídka, lze na jeho těle rozlišit již značné množství adaptací k životu mimo vodní živel. Jeho ploutve byly vybaveny zárodkem pozdějších zápěstí a kotníků. Nová studie, jejímiž autory jsou vědci z amerického National Science Foundation ukazuje, že stejně důležité byly i změny v hlavové části. Za nejdůležitější znak považují zoologové zmenšování souboru kostí zvané hyomandibula. Tyto kosti, které u ryb spojuje mozkovnu, horní čelist a žábry se u pozemských obratlovců pomalu proměňují. U nás lidí má tato kost již podobu třmínku, nejmenší kosti v celém organismu, kterou nejdeme v našem středním uchu. Ke změnám došlo také v připojení lebky k páteři, která byla u tiktaalika mnohem pružnější a umožnila měnit polohu hlavy, zatímco tělo mohlo zůstat v relativně stabilní pozici.
