Dalšímu rozvoji vesmírné turistiky nebrání ani tak vysoká cena těchto adrenalinových výletů jako mračna kosmického odpadu, vznášejícího se v bezprostředním okolí naší planety. 
Vedle družic a kosmických laboratoří je naše Země obklopena desítkami milionů kusů a kousků plovoucích vesmírných trosek. Nestačí ani to, že většina těchto trosek shoří v atmosféře a část jich dopadne i na zem. Za posledních 40 let dopadá na povrch Země v průměru každý den jeden kus vesmírného odpadu. Vesmírným agenturám se dosud díky přesným výpočtům a obratnému manévrování daří své satelity udržet v dostatečném odstupu od létajícího nebezpečí. Pro častější lety s lidskou posádkou, provozované soukromými společnostmi, je však takováto přesnost velmi problematická.
Traktor na oběžné dráze
Proto se několik těchto soukromých firem, provozujících vesmírnou turistiku, nyní spojilo s vědci z NASA a společně hledají cesty, jak blízký vesmír uklidit. Některé z navrhovaných způsobů jsou nepochybně nerealizovatelné, ale NASA uvádí, že řada návrhů je s pomocí dnešních technologií proveditelných.
Jedním z možných způsobů, který se nyní prověřuje, je jakýsi automatický traktor, který bude z oběžné dráhy postrkovat velké kusy odpadu směrem k Zemi, aby pak rychleji shořely v atmosféře.
A co takhle mucholapka?
Dalším způsobem má být laserové dělo na oběžné dráze, které by rozptýlené trosky vyhledávalo a ničilo silným paprskem. I tento způsob lze však použít pouze u větších trosek. Malé kousky odpadu jsou však téměř neviditelné, ale ve vysokých rychlostech mohou prorazit ochranné štíty vesmírných lodí a zahubit jejich posádky.
Na malé trosky vymysleli vědci jakousi vesmírnou mucholapku. Tou by mělo být elektricky vodivé lano, které by vynesla raketa na oběžnou dráhu. Tam by bylo lano ukotveno k družici. Působením magnetického pole Země a elektricky nabité ionosféry by vznikal v laně elektrický proud a slabé magnetické pole. I to by ale stačilo k přitažení malých částic, poletujících zatím volně kolem.
Studenti z Bostonské univerzity zase přišli s nápadem jakési mamutí rybářské sítě, zavěšené mezi dvěma družicemi, která by posbírala vesmírné smetí. Družice by pak shořely i se svým nákladem sebevražedným pádem do atmosféry.
Ostře sledovaný binec
Ve světě už dnes existuje celá řada odborných pracovišť, sledujících kosmický binec. Nejznámější má americká NASA, ovšem najdeme je i v Číně či v Evropě. Pokud se prý bude množství kosmického smetí v blízkosti Země zvyšovat dosavadním tempem, pak v roce 2300 nebude možno realizovat ani jeden start do vesmíru. Kosmické smetí už začíná ohrožovat i Mezinárodní kosmickou stanici ISS s kosmonauty na palubě. Proto nedávno vystoupili ruští kosmonauti do volného vesmíru a během pěti hodin stanici opevňovali speciálními panely, které ji mají před kolizemi se smetím ochránit.
