Australští vědci vystopovali jeden z klíčových okamžiků vzniku nádorů.
Již delší dobu je známo, že agresivní zhoubné bujení (například nádory tlustého střeva, prsu nebo plic) je často doprovázeno zvýšenou aktivitou enzymů, kterým se říká tyrozinkinázy. Nejnovější výzkum však odhalil, že jejich role je mnohem důležitější, než se doposud předpokládalo. Při dělení buněk, které je nezbytné pro růst a regeneraci tkání, se nejprve zkopíruje celá DNA v jádru, a ta se pak rozdělí na dvě stejné poloviny. Pro každou novou buňku jedna. Občas se ale něco nepovede a kus dědičné informace zabloudí někam, kam nemá. Proto ve vývoji buněk existují jakési kontrolní zastávky, kde se prověřuje správná „konstrukce“ DNA. Pokud je něco v nepořádku a nelze to opravit, nepovedené buňce se nařídí sebevražda. Právě v takových okamžicích se ostře sledované enzymy (tyrozinkinázy) vypínají, aby se mohl celý proces patřičně zpomalit. Pokud se však nevypnou, buňka „ujede“ kontrole a vyvíjí se dál i se špatnou DNA nebo dokonce chybějícím chromozomem. Jelikož ji v množení už nic nebrání, nadšeně toho využívá a vytváří nádory. Vědci z Monash University (Austrálie) objevili, že za příliš aktivní tyrozinkinázu může nedostatek jiného enzymu s názvem TCPTP. Zkusili jej tedy do nádorové tkáně (vypěstované ve zkumavce) dodat a nekontrolovaný růst buněk ustal. Jestli to však bude fungovat i v lidském organismu, zatím není jisté.
.
