Američtí vědci odposlouchávají africké šelmy a začínají rozumět jejich řeči.
Hyeny jsou velmi hlučná zvířata. Často na sebe pískají, štěkají a vydávají zvuky připomínající smích. Etology ale už dlouho zajímá jiný hlasový projev – jemné mručení. Přišli na to, že hyeny takto mručí pokaždé, když se blíží k něčemu zajímavému. Nejčastěji když spatří mláďata. Vydávané zvuky jsou přitom i hlasitější a vyšší než třeba v případě objevu pořádné porce masa. Šelmy tak pravděpodobně upozorňují na objev něčeho, co by mohlo zajímat i zbytek smečky, a zároveň tím přivolávají mláďata.
Zatímco u klasického chechtání a pištění je známo, že slouží kromě jiného i místo osobního podpisu, u mručení si vědci nejsou jisti. Přestože se zdá, že všechny hyeny mručí stejně, mláďata spolehlivě rozeznají volání své matky od cizí samice. Individuální rozdíly tedy existují i v tomto způsobu komunikace. Američané mu proto přisuzují značný společenský význam.
