Současnost by se s klidným svědomím dala nazvat doba počítačová. Na těchto strojích je závislá téměř celá civilizace. Přitom je historie počítačů relativně krátká, stále píše své první století.
První programovatelné stroje, jacísi pradědečkové počítačů, se objevily už během 19. století. Britský matematik a filozof Charles Babbage v roce 1835 popsal stroj poháněný parou, jehož médiem měly být děrné štítky. Ovšem trvalo dalších sto let, než světlo světa spatřil první skutečný počítací stroj. Nestalo se tak ani v USA, ani v dnešní computerové velmoci v Japonsku, nýbrž v hitlerovském Německu. Zdejší matematik Conrad Zuse v roce 1936 dokončil základní návrh stroje s označením Z1, pracujícího v dvojkové soustavě s aritmetikou v plovoucí čárce a programem na děrné pásce. Jako nosič zde byl použitý obyčejný kinofilm.
Ani Američané však v té době nezaháleli. Jejich slavný Mark I. byl dokončen v roce 1943. Dnes, kdy leckterý počítač lze strčit do kapsy, zní skoro neuvěřitelně, že Mark I. měřil na délku 18 metrů, na výšku dva a půl metru a vážil pět tun. Mark I. dovedl sečíst dvě čísla za 0,3 sekundy vynásobit je za šest sekund a vypočítat hodnotu sinus daného úhlu během jedné minuty.
Vzhledem k tomu, že stalinistický režim považoval kybernetiku za „buržoazní pavědu“, nabrali Češi v této oblasti značný skluz, který se už asi těžko povede dohnat. Přesto v roce 1957 vznikl první československý počítač s označením SAPO (SAmočinný POčítač). Byl to vlastně systém tří stejných počítačů, které vždy pracovaly na stejné úloze. Zní to zvláštně, ale o správnosti výsledku dané úlohy toto trio rozhodovalo hlasováním. Pokud se počítače shodly alespoň ve dvou případech, byl výsledek považován za správný. Pokud se všechny tři výsledky různily, trio se pustilo do opakování úkolu. Po třech letech práce SAPO vyhořel.
