Vědci objevili nové riziko pro naši planetu. Mohla by jím být jasná supernova uvnitř naší galaxie. Před 150 lety se na obloze objevil jasný zářící objekt, soupeřící se světlem nejjasnější hvězdy na obloze – Siria. Byla jím hvězda nazvaná Eta Carinae. Její záře však brzy pohasla. V roce 1940 se však rozsvítila znovu a vědci nabyli domněnky, že vybuchne v řádu 10 000–20 000 let. Nedávno se však objevila nová hrozba.

Naštěstí je Eta Carinae v poměrně dost velké vzdálenosti od Země (asi 7500 světelných let). Pokud by explodovala, většinu energie by pohltily hlubiny vesmíru. Kosmické záření by rovněž rozptýlila magnetická pole dalších vesmírných objektů.

Může nás zničit supernova?
Odpověď zní, že samozřejmě ano. Ale někdy v hodně daleké budoucnosti. V současné době je hrozba nějaké supernovy extrémně malá. Ale co kdyby se objevila supernova 100x jasnější, než je obvyklé? Jaká by byla rizika pro pozemský život? Astronomové našli takovou supernovu zcela nedávno a označili ji jako SN 2006gy. Svým jasem předčí všechny dosud objevené supernovy. Navíc, supernova je extrémně podobná již zmíněné Eta Carinae. Objevitelé varují, že supernova o extrémní svítivosti, tedy Eta Carinae, by mohla explodovat přímo v naší galaxii. Astronom Brian Thomas z americké Washburn University studoval efekty hvězdných explozí v Goddardově vesmírném centru a rozhodl se zjistit, co by se stalo s ochrannou ozónovou vrstvou Země, pokud by Eta Carinae vybuchla se svítivostí supernovy SN 2006gy.

Nebezpečné viditelné světlo
I když SN 2006gy byla nejjasnější pozorovanou supernovou, negenerovala takové množství rentgenových paprsků a kosmického záření, které by způsobily na Zemi větší škody. Pak Thomase napadlo podívat se na účinky optického světla, zejména o krátkých vlnových délkách (400 nanometrů). Nikdo před ním účinky tohoto světla nezkoumal. „Viditelné světlo by mohlo mít velmi významné účinky. Ale závisí to na definici slova významné,“ říká Thomas.

Modré Slunce na obloze
Pokud by Eta Carinae explodovala jako SN 2006gy, stala by se nejjasnějším objektem na obloze a v noci by se jevila jako modré Slunce. Jeho účinky by nejvíce pocítili v zemích, kde je Eta Carinae vždy nad obzorem, tedy na jihu – v Austrálii, Novém Zélandu, v Jižní Americe. Viditelná by byla i během dne. Ve večerních a nočních hodinách by její modré světlo bohatě stačilo i ke čtení. Účinky by podle Thomase trvaly šest i více měsíců. Dlouhodobé efekty tohoto modrého světla by se pak musely nutně projevit i na pozemském životě. Vědci, kteří se zabývají chronobiologií, neboli biologickými efekty střídání dne a noci v závislosti na intenzitě osvětlení, vědí, že i nízká úroveň modrého světla může silně ovlivnit endokrinní soustavu u savců. Zvýšený příděl modrého světla souvisí se sníženou úrovní tvorby hormonu melatoninu. Z těchto důvodů někdy lékaři předepisují kůry modrým světlem k léčení sezonní poruchy SAD, neboli zimní deprese z nedostatku světla.

Co to s námi udělá?
Thomas uvádí, že dokonce i kratší účinky modrého světla mohou mít za následek nespavost, snížit odolnost proti infekcím a zvýšit i riziko vzniku rakoviny. V konkrétním případě výbuchu Eta Carinae je však Thomas optimistický a tvrdí, že rozptyl fotonů prostřednictvím prachu a plynů je největší v modrých vlnových délkách. Tento efekt má na svědomí i modrou oblohu nad námi. Pokud vezmeme v úvahu vzdálenost Eta Carinae od Země, účinky světelných paprsků by se snížily až na 20 %. Astronomové nyní na základě těchto výzkumů určili biologický práh ohrožení Země světlem supernovy na vzdálenost 100 světelných let. V této vzdálenosti se však prý může podobná supernova vyskytnout tak jednou za 20 milionů let. Co je to supernova?
*Tímto názvem můžeme označit hvězdné exploze, kterými vznikají jasné objekty složené z plazmatu.
*Jejich jasnost však v průběhu týdnů či měsíců opět klesá. Buď může jít o masivní hvězdu, která ve svém jádru vyčerpala zásoby paliva pro fúzi a zhroutila se v důsledku své vlastní gravitace, nebo o tzv. bílého trpaslíka, který nahromadil materiál od svého hvězdného průvodce a prodělal termonukleární explozi.
*V obou případech exploze supernovy rozmetá obrovskou silou hmotu hvězdy do okolního vesmíru.
*Supernovy však přispěly před miliardami let i ke vzniku našeho života, protože například všechen vápník, který máme v kostech, a veškeré železo v našem krevním hemoglobinu vznikly při explozi supernov.