Nejnovější studie odhalila nečekanou možnost léčby AIDS. A to dokonce za pomoci látky, která už se v humánní medicíně běžně používá k jiným účelům. Proti parazitům.

Na světě každým rokem zemře 3 miliony lidí na AIDS. Podle předpovědí Světové zdravotnické organizace se AIDS stane do roku 2030 nejčastější příčinou úmrtí a současná věda zatím nezná spolehlivý lék, který by pacienty dokázal nebezpečného viru zcela zbavit. Umí pouze zpomalit jeho množení a oddálit rozvoj onemocnění.
„Nám se podařilo odhalit tajemství dlouhodobého přežívání viru v organismu,“ říká jeden z autorů studie Baek Kim z Rochesterské univerzity v USA. „Tím jsme také přišli na to, jak viru HIV velmi znepříjemnit pobyt v našem a možná i na to, jak se ho zcela zbavit.“

Vychytralý virus
Všechny retroviry (ke kterým patří i HIV) jsou závislé na množení buněk. Svoji genetickou informaci mají totiž zabudovanou do DNA hostitelské buňky, a tak se při jejím dělení automaticky množí také. Proto viry většinou napadají rychle rostoucí buňky. Jenže ty o nebezpečnosti svého rychlého způsobu života vědí své, a tak se v případě infekce virem nebo poškození DNA raději sami zabijí. Lepší mrtvá buňka než živý inkubátor pro nebezpečného parazita.
HIV ale tento problém řeší přímo geniální strategií. Napadá jak rychle se množící bílé krvinky T lymfocyty, tak makrofágy, které se v množení zrovna nepředřou. V časné fázi infekce tedy velká většina HIV armády pomře společně se sebevražednými T lymfocyty, ale zároveň jich část přežívá v makrofázích.

Tajemství dlouhověkosti
„Několik předchozích studií ukázalo, že právě infikované makrofágy slouží jako dlouhodobé zásobárny viru HIV, protože z nějaké neznámé příčiny přežívaly mnohem déle než zdravé,“ tvrdí Kim. „My jsme přišli na to, že za dlouhověkost makrofágů může HIV protein tat.“
Tat se zaplete do regulačního procesu enzymů, které mají na starosti množení a smrt buněk. Zcela přitom zhatí přípravu molekuly s názvem PTEN, jež má za běžných okolností za úkol držet na uzdě výrobu enzymu zvanému AKT, zabraňujícího naprogramované sebevraždě buňky. V důsledku toho se pak AKT začne vyrábět jako na běžícím pásu, buňky nemohou umírat a přežívají nezvykle dlouho. Tento protein byl také nalezen ve zhoubných nádorech obsahujících příliš dlouhověké buňky.

Léčba AIDS za dveřmi
Nejnovější práce Kimova týmu ukázala, že makrofágy infikované virem HIV produkují regulační bílkoviny PTEN o 40 % méně než zdravé. „Nejlepší zprávou na této skutečnosti je fakt, že nízkou hladinu PTEN už medicína umí řešit,“ vysvětluje Kim. „Miltefosin je látka, která brzdí výrobu AKT a kompenzuje tak nedostatek PTEN.“ V současnosti se využívá jako antiparazitální lék proti leischmanióze. Leishmanióza je kožní nemoc běžně se vyskytující se hojně například v Afghánistánu a v řadě afrických zemí. Postihuje kůži rozsáhlými vředy a destruuje pokožku i vnitřní orgány zvířat i lidí. Je způsobena prvokem leishmanií, kterou do kůže zanesou drobní komáři. „Máme tak k dispozici lék, jenž už je pro potřeby humánní medicíny otestovaný, kupodivu na jinou chorobu, ale který značně zredukuje populaci viru HIV v napadeném organismu,“ neskrývá optimismus Kim.

Nastříhaný virus
V roce 2007 se objevila studie, která nastínila, jak viru HIV znemožnit řádění v DNA lidských buněk. HIV patří mezi tzv. retroviry, tedy viry, které svou molekulu RNA nejprve přepíší do formy DNA, a tu pak začlení do DNA hostitelské buňky. Díky tomu mohu využívat metabolický aparát hostitele a množit se společně s dělením jeho buněk. Aby se však mohl virus do DNA lidské buňky začlenit, musí mít na obou koncích své molekuly určitou sekvenci bází. A právě tyto koncové sekvence se do značné míry podobají řetězcům, jež s oblibou „stříhají“ molekulární nůžky viru s označením bakteriofág P1. Sám se tímto způsobem jednoduše dělí. Prostě vytváří nekonečný řetězec dokola se opakujících sekvencí, a ty pak na označených místech stříhá. Koncové úseky řetězce HIV sice přestřihnout zatím nedokáže, ale podle genetiků z Ústavu Maxe Plancka v Drážďanech je jen otázkou času, kdy se jim podaří štěpící enzym upravit tak, aby to zvládl. Genetické plány pro tyto molekulární nůžky by se pak mohly vpravit do lidských buněk, a ty by se tím staly imunními proti nájezdům virů HIV.