Je tomu už téměř čtyřicet let, co se zástupce lidského druhu poprvé prošel po jiném kosmickém tělese než po své rodné Zemi. Byl jím Měsíc a v té době se všeobecně očekávalo, že kosmické programy budou pokračovat dobýváním planet ve sluneční soustavě. To se však nestalo. Až po desítkách let se tyto ideje opět objevují a začínají mít konkrétní podobu.
Od ledna tohoto roku americká kosmická agentura NASA zkouší nafukovací stan, který by měl v budoucnu poskytovat první útočiště kosmonautům, účastníkům mise na Měsíc a Mars. Testy stanu probíhají na jednom v nejnehostinnějších míst naší planety: v Antarktidě.
Třináct měsíců testů
Stan, který by sloužil jako dočasný domov kosmonautů ve vakuu Měsíce či v atmosféře Marsu, musí být nesmírně odolný. Ale nejen to, musí být lehký a mělo by se s ním snadno manipulovat. „Čtyři kosmonauti by ho měli dokázat připravit k použití během tří hodin. Stan poskytne dokonalý útulek na místě prvního přistání, ale také je možné jej přemístit na další lokality lunárního povrchu,“ podotýká Paul Lockhard, který je ředitelem NASA pro vývoj systémů lunárního a marsovského pilotovaného programu Constellation.
Stan bude v drsných podmínkách Antarktidy testován více než rok. „Zkoušky v drsných podmínkách nejmrazivější a nejpustší pevniny na Zemi nám nabízejí vynikající možnost, jak obydlí vyzkoušet před tím, než ho pošleme na Měsíc,“ připomíná Paul Lockhart.
Ochrana v nepřátelské atmosféře
A na co se výzkumníci zaměří především? Přístřeší na cizí planetě, kde vládne jedovatá atmosféra, či na Měsíci, kde žádná není, musí být především naprosto hermeticky uzavřené. Kosmonaut, který si bude chtít odpočinout, by se těžko vyspal ve svém skafandru a rád ho ze sebe na chvíli svlékne. Testy, zda mezi stanem a okolním prostředím neprojde ani jedna molekula, budou ty nejnáročnější. Ale nejen to. Výzkumníci v Antarktidě budou nacvičovat rychlé složení a rozložení stanu. Důležité budou i testy, které zjistí, kolik energie bude potřeba k jeho vytápění. Zkoušet se bude i odolnost proti radiaci nebo proti nepřízni počasí, zejména bouřím.
Až se všechny tyto testy vyhodnotí, tak teprve v té chvíli dostane stan svou definitivní podobu. V plánech NASA zatím existuje několik jeho návrhů a s výběrem toho nejlepšího se počítá až později.
Domov pro první „Marťany“
A jak vlastně nafukovací obydlí vypadá? Původně mělo mít podobu pavouka. Stan byl umístěn na osmi vysokých nohách a na nich ležely dva válce, které byly propojeny tunelem. „To byl vlastně technologický demonstrátor,“ říká Karen Whitleyová, vedoucí projektů nafukovacích struktur ve společnosti ILC Dover. „Zkoušíme na něm nafukování a skládání, co možná nejefektivnější uspořádání interiéru a další věci.“
Konečná verze pro antarktické testy na základně McMurdo je však trochu jiná. Obydlí pro kosmonauty má tvar půlválce. Vysoký je téměř dva a půl metru. Prostor pro „členy domácnosti“ není bůhvíjak velký, jedná se asi o 36 metrů čtverečních. Ovšem kosmonauti jistě neočekávají, že by měli na Marsu k dispozici byt 4+1.
Mise Apollo, které na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zkoumaly Měsíc, měly k na povrchu našeho nejbližšího vesmírného souseda jen nepříliš pohodlný modul. Nafukovací stan, připomínající malou sportovní halu, sice nebude žádný hotel Hilton, ale bude přece jen útulnější. Rozhodně svou funkci splní do chvíle, než se vybuduje pevná stálá základna. Může ovšem sloužit i jako nouzové ubytování pro badatele, kteří budou na delší dobu opouštět svou stálou základnu.
Na Mars v roce 2031
Američané už koncem loňského roku představili svůj „jízdní řád“ na Mars. Na rok 2020 je plánován návrat na Měsíc. V roce 2028 by měla ze Země odstartovat raketa, která by na své palubě vezla zásoby a zároveň základnu, která bude na povrchu Marsu získávat energii ze štěpení jádra. Lidé by se měli k našemu rudému sousedovi vydat o tři roky později. Let by měl trvat asi půl roku, v tom ještě NASA úplně jasno nemá. Na samotném Marsu by pak posádka vesmírného plavidla při výzkumných pracích strávila celých šestnáct měsíců.
Kosmická loď bude vybavena systémy schopnými recyklovat vodu a vzduch pro posádku. Bude fungovat i jako vesmírná zahrádka, řadu plodin, zejména zeleninu, si kosmonauti budou pěstovat přímo na palubě lodi. Zde nejde jen o to, že čerstvá zelenina kosmonautům zpestří fádní jídelníček, ale podle psychologů její pěstování bude mít i blahodárný vliv na psychiku členů posádky.
Největší projekt v dějinách
Už nyní je jasné, že let na Mars bude nejnáročnějším a nejnákladnějším projektem v lidské historii. Odhady hovoří o tom, že mise na Mars bude stát 450 miliard dolarů, což se rovná osmi ročním rozpočtům České republiky. Samotná kosmická loď, která lidi k Marsu dopraví, bude vážit 400 tun, tedy tolik jako vážilo 14 slavných sovětských tanků T-34. Na oběžnou dráhu ji dopraví tři nebo čtyři rakety Ares V. Ty teprve Američané vyvíjejí a poprvé by měly být použity při návratu člověka na Měsíc. Novinkou bude i palivo, kde budou hrát hlavní úlohu zkapalnělé plyny.
NASA samozřejmě ví, že během třiadvaceti let, které do startu rakety s lidskou posádkou směřující na Mars zbývají, musí vyřešit ještě řadu problémů. Jedním z nich je například zajištění kvalitní ochrany kosmonautů před vysokým stupněm kosmické radiace, které budou vystaveni během pobytu ve vesmíru a na povrchu Marsu. Rovněž otevřenou otázkou zatím zůstává, jak naložit s odpady, které během cesty vzniknou. Možností je více. Například skupina bulharských, ruských a belgických vědců pracuje na výzkumu bakterií, které budou schopny odpad vyprodukovaný v kosmu konzumovat.
Druhá Země?
A co s rudou planetou po roce 2031? Stane se Mars v budoucnu druhým domovem lidstva? Je to více než pravděpodobné, ovšem takový projekt je dlouhodobý a několikagenerační. V této souvislosti je zajímavá studie, na které se mimo jiné podílela i NASA. Podle ní by bylo možné pomocí vesmírných zrcadel vytvořit na Marsu vhodné podmínky, tak jak je vyžaduje pozemský život. Zrcadla by odrážela sluneční světlo, ze kterého by kosmonauti na povrchu Marsu získávali potřebnou energii. Někteří experti nicméně podotýkají, že umístění zrcadel na orbitu by mohlo být velmi složité.
Studie přišla i s konkrétními návrhy. Připomínají zatím spíš povídku žánru sci-fi, ale přesto stojí za zmínku. Na oběžnou dráhu Marsu se umístí 300 reflexních balonů, které by měly průměr 150 metrů. Tak se vytvoří asi jeden a půl kilometru dlouhé zrcadlo, od kterého by se mělo sluneční světlo odrážet na asi kilometr širokou oblast na povrchu planety. Teplota by se tím zvýšila na 20 stupňů Celsia proti minus 140 až minus 60 stupňům, které se tam běžně vyskytují.
To je ovšem skutečně hudba vzdálené budoucnosti. Jen samotná cesta na Mars bude ještě velmi dlouhá.Jeskyně na Marsu
Snímky ze sondy Mars Odyssey odhalily zajímavé tajemství rudé planety. Vědci z NASA podrobně prozkoumali fotografie oblasti, která leží v okolí vulkánu Arsia Mons. Nalezli zde sedm zvláštních útvarů, o nichž se domnívají, že se jedná o jeskyně. Jeskyně rozhodně nejsou mělké, jejich hloubka se pohybuje okolo sta metrů. Podobné útvary dosud na Marsu nikdo neobjevil. Odvážnější teorie tvrdí, že právě v těchto útvarech, jež jsou chráněny před nepříznivými okolními vlivy, by mohly existovat jednoduché formy života. Ale to je zatím jen spekulace. Každopádně objev sedmi jeskyní, které obdržely dívčí jména Abbey, Annie, Chloe, Dena, Jeanne, Nicki a Wendy, byl pro vědce překvapující.
Vzhůru na Mars
Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší po Merkuru. Je pojmenována po římském bohu války Martovi. Jedná se o planetu terestrického typu, má tedy pevný horninový povrch pokrytý krátery, vysokými sopkami či hlubokými kaňony. Má dva měsíce nepravidelného tvaru pojmenované Phobos a Deimos. Jeho atmosféra je velmi řídká, z drtivé většiny ji tvoří oxid uhličitý, dále pak dusík a stopově jsou zde zastoupeny i argon a kyslík.
Již starověké civilizace – Egypťané, Babyloňané a Řekové – znaly tuto „putující hvězdu“ a měly pro ni svá pojmenování. Kvůli jejímu načervenalému nádechu, způsobenému červenou barvou zoxidované půdy na jejím povrchu, považovaly staré národy Mars většinou za symbol ohně, krve a zániku.
Detailní zkoumání planety umožnilo od 60. let 20. století takřka 20 úspěšných automatických planetárních sond. V současné době jsou na oběžné dráze kolem Marsu tři funkční sondy (Mars Odyssey, Mars Express a Mars Reconnaissance Orbiter) a na povrchu planety se pohybují dvě vozítka mise Mars Exploration Rover (Spirit a Opportunity), která poskytla data, jež umožnila zmapovat větší část povrchu, definovat základní geologická období a porozumět jevům odehrávajícím se na planetě.
Stogramové sondy pro výzkum Marsu
Jestli žije nějaký Marťan, může se brzy dočkat toho, že ve své domovině potká zvláštní skákající objekty. Sondu pro výzkum rudé planety představili konstruktéři z Massachusetts Institute of Technology v Cambridge, USA. Váží pouhých sto gramů a je zhruba stejně velká jako baseballový míč. Vnitřní konstrukce umožňuje sondě přesuny pomocí skoků, během jediné hodiny sonda zvládne v krajním případě takových skoků až šedesát. Ve vybavení sondy nescházejí nejrůznější kamery nebo čidla pro průzkum Marsu. Hlavním materiálem pro tyto netradiční sondy byl lehký plast, který by měl odolat extrémním výkyvům počasí na Marsu. Podle odhadů by se první „skákající míčky“ mohly na Mars podívat zhruba za deset let.
