Kosatka patří mezi největší lovce na naší planetě. Její kořistí se stávají velcí savci, které díky jejich inteligenci není nijak snadné přelstít. Proto občas nezbývá, než sáhnout k opravdu důmyslným postupům, na kterými současní etologové jen nevěřícně kroutí hlavou.

Zcela nový objev ukázal, že k učení potomstva tíhnou i obrovští kytovci, a zasvěcují je přitom do neuvěřitelných kousků.

Člověk si ještě před pár lety myslel, že je jediným tvorem na planetě, který aktivně učí svá mláďata důležitým činnostem. Tedy že záměrně provádí činnosti, které nemají jiný účel než právě učení. Z omylu nás v roce 2006 vyvedly drobné africké šelmy surikaty, které svým mladým předkládají k „lovu“ štíry zbavené nebezpečných jedovatých bodců.
 
Poslední plavba na ledu
Tuleni moc dobře vědí, že jsou oblíbenou kořistí kosatek, a tak si na ně dávají pozor. Odpočívají zásadně mimo dosah moře a v čelistech svých úhlavních nepřátel končí jen v případě nepozornosti při návratu z lovu. Jenže ploutvonožci netuší, jak mazanému protivníkovi musí čelit.
Pokud se tuleň povaluje na nedostupném ledu, jsou kosatky schopny jeho část odlomit a dopravit jej na volné moře. Pak už stačí jen rozvířit vysoké vlny, divokému kývání kry napomoci údery mohutných těl a nebohý tuleň nemá šanci se udržet nahoře. Vynalézaví lovci ani v tento okamžik nenechávají nic náhodě a ochotně nastavují rozevřené tlamy, aby se kořist náhodou nedostala do vody, kde by ještě měla šanci na únik.

Škola pro budoucí lovce
„Zajímavá na tomto způsobu lovu je i další skutečnost,“ říká Ingrid Visser z novozélandské Orca Research Trust. „Ačkoli u břehů Antarktického poloostrova jsme kosatky u této činnosti přistihli hned několikrát, v jiných oblastech takové chování pozorováno nebylo.“
To znamená jediné – kosatky se nerodí s instinkty k podobnému způsobu lovu, ale musely na něj přijít až během svého života a dalším generacím jej předávají za pomoci učení. To samo o sobě by nebylo až tak velkou vzácností. Mláďata dospělé pozorují i u jiných způsobů lovu. Například argentinské kosatky se nechají vlnami vynést na břeh, kde překvapí nic netušící lachtany. V tomto případě se však jedná jen o pasivní sledování činnosti, kterou kosatky provádějí z jiných důvodů než učení. Naopak při „vyklápění“ ker probíhá učení záměrně a samotná procedura nemá žádný jiný účel, než do lovu zasvětit nezkušená mláďata.
„Kosatky prostě tuleně z převrhnuté hry znovu vysadí na led a celý lov opakují jen proto, aby je mláďata mohla bedlivě pozorovat a učit se správné technice,“ vysvětluje Visser.

Úspěšný predátor
Kosatky jsou nejrozšířenějším savcem na Zemi. Co se člověku podařilo na souši, to kosatka zvládla na moři – osídlit všechna moře po celé planetě. Pohybují se v příbuzenských skupinkách čítajících kolem 9 zvířat a někdy se sdružují do větších hejn až o 20 jedincích. Každé takové hejno využívá své vlastní „nářečí“, tedy skupinu zvuků, kterými se dorozumívají a které se od ostatních skupin výrazně liší. Zajímavé jsou u kosatek i jejich potravní návyky. Jako druh se vyznačují širokým spektrem kořisti od mořských savců, přes několik desítek druhů ryby až po korýše. Etologové nicméně vypozorovali, že různá hejna obývající jednu oblast se zaměřují na různé zdroje potravy. Některá raději vyhledávají tuleně, jiná se specializují na sledě. Podobné chování není známo u žádného jiného druhu savců. Důvodem pravděpodobně jsou složité techniky lovu, jejichž zvládnutí vyžaduje dlouhodobé úsilí. Pro jednotlivá hejna je tedy lepší specializovat se na jeden druh kořisti a zbytečně nekonkurovat dalším hejnům, které se zaměří zase na jiný.