Naše planeta si s námi občas pohraje. Škála jejích možností, jak lidem znepříjemnit život, je široká. Jednou z nejobávanějších "her" planety s lidmi je zemětřesení. Už dlouhou řadu let se vědci snaží najít způsob, který by před tímto jevem včas varoval a ochránil tak řadu lidských životů.
„Normální“ zemětřesení se šíří rychlostí kolem tří kilometrů za pouhou sekundu. Už tak je to závratná rychlost a geologové byli dlouhou dobu přesvědčení, že je konečná. Nová studie vědců z oxfordské univerzity ukazuje, že otřesy půdy mohou „běhat“ ještě rychleji. Zemětřesení, které vzniká podél dlouhých a rovných tektonických zlomů, se šíří až dvakrát rychleji.
Jako automobil na rovné dálnici
„Naše poznatky by mohly pomoci včas varovat zemětřesením ohrožené oblasti,“ říká vedoucí výzkumného týmu seizmoložka Shamity Dasová. Potenciálně nebezpečná místa nacházející se právě při tektonických zlomech mohou být totiž snadno vytipována. „Poté se už jen upřesní oblasti, kde jsou otřesy půdy schopné napáchat největší množství škod.“
Čím je tektonický zlom rovnější, tím rychleji se zemětřesení šíří. Shamity Dasová přirovnává postup otřesů k jízdě automobilem: „Pokud je cesta rovná, nikomu nic nebrání, aby nabral vysokou rychlost. Když se na silnici objeví zatáčky, člověk zpomalí, stejně jako tehdy, když jsou na cestě nerovnosti.“
San Francisco v ohrožení
Poznatky oxfordských seizmologů by měly být brzy uplatněny v praxi. Jedním z rizikových zlomů je ten, který nese název San Andreas. Nachází se v Kalifornii, je dlouhý 1 200 kilometrů (vzdušnou čarou z Prahy do Londýna to je 1 100 kilometrů) a mimo jiné prochází i San Franciscem, kde má na svědomí ničivé zemětřesení v roce 1906. Zlom San Andreas je v mnoha místech rovný jak prvotřídní dálnice, takže zemětřesení zde rozhodně příliš často dupat na brzdu nemusí.
Právě v okolí San Francisca může dojít v krátké budoucnosti k zemětřesení, které by svou ničivostí mohlo překonat i to z roku 1906. Tehdy zahynuly tři tisíce lidí a vědci už několikrát varovali, že zemětřesení zasáhne tuto oblast v nejbližších dvaceti letech.
Pozor na plynové sporáky
Ovšem odhadnout, ve kterém okamžiku se země zachvěje, je krajně obtížné. Tento problém řeší například Japonci. To asi nepřekvapí, protože japonské ostrovy leží v seismologicky velmi aktivní oblasti. Před nedávnem tokijská univerzita představila unikátní systém včasného varování před zemětřesením. Je založen na zachytávaní tzv. P-vln, které zemětřesení předcházejí. „Varování uskutečněné deset vteřin před vlastním zemětřesením může snížit počet lidských obětí o celých devadesát procent,“ prohlašuje vynálezce systému Kimiro Meguro. Deset vteřin sice není bůhvíjak dlouhá doba, ale Japonci podobné situace dobře znají a i relativně krátká doba jim stačí k tomu, aby se stačili zachránit.
Přinejmenším se mohou schovat pod kus nábytku a hlavně vypnout plynové sporáky, od kterých po pustošivých otřesech země vznikají nebezpečné požáry. Japonská vláda, která projekt financuje, je přesvědčena, že za tuto dobu se stihnout odstavit i jaderné elektrárny, případně zastavit rychlovlaky.
E-mailem proti zemětřesení
V éře moderních komunikačních technologií lze před zemětřeseními varovat snadněji než kdysi. Přesto i zde se lidstvo učí postupně. V živé paměti je ještě zemětřesení, které koncem roku 2004 vyvolalo v jihovýchodní Asii ničivé vlny tsunami. Záchvěvy v podmořských hlubinách dosáhly 8,9 stupňů Richterovy stupnice a v jejich důsledcích zahynulo na 250 000 lidí. Ztráty však mohly být mnohem menší, kdyby odpovědná místa využila dostupné komunikační možnosti, například e-maily, nebo mobily.
Loni v září se situace opakovala. V Indickém oceánu nedaleko Indonésie se země opět zachvěla. Úřední činitelé se však z předchozí tragédie naštěstí poučili. Mobilní telefony, faxy i internet byly v plné pohotovosti a varování se tak do postižených míst dostalo mnohem rychleji než zkázonosné vlny. Na plážích tak vznikaly na první pohled komické situace, kdy příslušníci pobřežních hlídek naskákali do moře a vyvlekli odtud v poklidu se koupající a nic nechápající turisty. „Varování bylo rozesláno velmi rychle. První z nich se na potenciálně ohrožené místo dostala během pěti šesti minut,“ říká koordinátor OSN pro systém včasného varování v Indonésii Michael Rottmann. Varována byla místa nejen v jihovýchodní Asii, ale i ve východní Africe, například Keňa nebo Somálsko.
Technika panice nezabrání
Po katastrofě v roce 2004 bylo na popud OSN v krizové oblasti rozmístěno více než 150 seizmometrů monitorujících otřesy půdy. Kromě nich zde své uplatnění našlo i mnoho přílivových měrek a hlubokomořských monitorovacích bójek. Právě tato zařízení mají za úkol sledovat pohyb vln tsunami. Systém propojil řadu potenciálně ohrožených míst, od Srí Lanky až třeba Vánoční ostrovy, nad nimiž svou svrchovanost uplatňuje Austrálie.
Systém včasného varování však stejně nezabrání jedné věci, a to panice. Obyvatelé Srí Lanky mají s vlnami tsunami ty nejděsivější zkušenosti, tak se jim asi nelze divit, že po prvních alarmech začala nekontrolovatelná migrace do vnitrozemí ostrova. Řada lidí se do svých domovů odmítala vrátit i tehdy, když nebezpečí již pominulo. To už je ovšem záležitostí místních úřadů a nikoliv vyspělé techniky, která lidské životy pomáhá chránit.
Síla zemětřesení podle Richterovy stupnice
Stupeň Následky
1 – 2 Lze měřit pouze přístroji
3 Nejmenší hodnota, kterou člověk pocítí; nedochází k žádným škodám
4 Slabé zemětřesení, u starších budov se mohou objevit malé pukliny
5 Slabé poškození budov blízko epicentra
6 Vážné poškození špatně postavených budov
7 Velké poškození budov
8 Téměř úplné zničení, epicentrum je srovnáno se zemí
9 Totální devastace i v místech od epicentra vzdálenějších
Pozn. Richterova stupnice nemá horní hranici
Nejničivější zemětřesení na pevnině ve 20. století
Postižená oblast Počet obětí Rok Stupeň
Ťan-Šan, Čína 240 000 1976 8,2
Nan-Šan, Čína 200 000 1927 8,3
Kan-Su, Čína 180 000 1920 8,6
Tokio, Jokohama, Japonsko 143 000 1923 8,3
Messina, Itálie 83 000 1908 7,5
Kvéta, Balúčistán, Pákistán 60 000 1935 7,5
Peru 50 000* 1970 7,7
Erzincan, Turecko 40 000 1939 7,9
Arménie 25 000 1988 8,0
Chorásán, Írán 12 000 1968 7,4
* včetně čtrnácti československých horolezců. Poprvé v dějinách horolezectví zahynula celá expedice do jednoho muže.
