Proč objevovat objevené? Proč hledat něco, co sama příroda už dávno našla? Tyto otázky si pokládali indičtí vědci, když vyvíjeli co možná nejdokonalejší lepící pásku.

Tým odborníků technologického institutu v indickém Kánpuru pod vedením chemika Animangsu Ghataka představil světu lepící pásku, která své vlastnosti neztrácí ani po několikerém použití. Téměř nekonečně použitelná izolepa přitom vznikla především díky důkladnému výzkumu rosniček.

Stačí jedna trhlinka….
Na první pohled se může zdát, že rosničky a izolepy spolu nijak nesouvisí. Ovšem tento první pohled je poněkud klamný. Rosnička totiž po každém svém skoku dokáže k povrchu přilnout zas a znovu. Tato vlastnost lepícím páskám dosud chyběla, pokud byla izolepa jednou odlepena, mohla skončit už jedině mezi odpadky. Ve vrstvě lepidla odstraněné pásky se totiž objeví trhliny a páska je již v podstatě více nepoužitelná.
Rosničky na to jdou jinak. Taková rosnička má štíhlé končetiny s prsty, zakončenými typickými kruhovitými přísavkami. Žabky samozřejmě nemají své nohy potřené nějakým lepidlem. Na jejich „chodidlech“ se však vytvořila síť nepatrných kanálků, které jako lepidlo fungují.

Funguje to!
Přírodní lepidla nejrůznějších členovců a obratlovců vykazují silnou soudržnost a vynikající znuvupoužitelnost. Zatímco dokonalé struktury na povrchu jejich těl jsou dostatečně prozkoumané, role podpovrchových struktur, takových, jako jsou mikrokanálky na chodidlech  rosniček, nebyla doposud studována.
Indičtí vědci si řekli, že pokud se podobné kanálky použijí při výrobě izolepy, mohou zde mít hned dvě funkce. Zaprvé výrazně zvyšují přilnavost a zadruhé zabraňují šíření prasklin v lepivé vrstvě. A pokud se nevytvoří praskliny, páska může lepit dále.
Teorie je jedna věc, praxe druhá. Kánpurští experti provedli testy, když na pružný podklad, vodou či vzduchem naplněných kanálků, položili vrstvu lepidla. Výsledky byly pozoruhodné. Kouzlo rosniček skutečně fungovalo i u normální izolepy. Lepivost pásky se podle indických vědců zvýšila až třicetinásobně a navíc neztrácela přilnavost ani při opakovaném použití.

Vědci jsou nadšeni
Řada vědců je nadšena. „Tento výsledek je skutečně vzrušující,“ prohlásil profesor Phillip Messersmith z chicagské Northwestern University v USA. Přizvukuje mu i skotský biolog John Barnes z britské Glasgowské univerzity, který dodává: „Tyto a další výzkumy nám pomáhají odhalit tajemství, proč se žáby ale nejen ony, třeba i hmyz, dokáží udržet na povrchu ve chvíli, kdy fyzikální zákony tomu na první pohled odporují.“  Třeba se brzy dočkáme i technologií, které z každého člověka udělají Spidermana. Základ již je položen.
Inspirace přírodou
Vědce z Německa a Švýcarska zajímalo, co pavoukům umožňuje udržet se vzhůru nohama na stropě. Posvítili si elektronovým mikroskopem na pavouky skákavky (Salticidae) a objevili, že tento druh pavouka má na sobě ohromné množství miniaturních chloupků, které by udržely i 173násobek její váhy. Z výsledků tohoto výzkumu se vyvíjejí nové vysoce přilnavé technologie, které už lepidlo dávno nepotřebují.
Nebo jiný příklad. Brouk řádu Cyphochilus, který žije v jihovýchodní Asii, se pyšní nejbělejší bílou barvou na světě. Vědcům dlouho vrtalo hlavou, co tuto bělost způsobuje. Krovky brouka tvoří šupinky nahodilé struktury, jež jsou desetkrát tenčí než lidský vlas, tedy pět milióntin milimetru. Tato nepravidelná vnitřní struktura a prostory mezi jednotlivými částicemi, které tvoří šupiny, způsobují, že se světelné vlny rozptylují do všech směrů. Pokud by se lidem podařilo schopnost brouka napodobit, šlo by třeba vyrábět za nižších nákladů účinnější krycí barvy, jejichž množství by ve srovnání s nynějšími pokrylo dvojnásobnou plochu.