Dravá ryba rypoun Petersův „vidí“ i v absolutní tmě. Dokáže to díky své zvláštní bradě, která připomíná sloní chobot a která je vybavena senzory schopnými snímat změny v elektrickém poli těla ryby.
Rypoun dlouhou dobu zoologům se svou elektrickou bradou motal hlavu. Na otázku, co s informacemi ze svého elektrického detektoru vlastně provádí, neuměli přesně odpovědět. Jedno bylo jasné – chobot rybám slouží k orientaci v prostoru. Až nejnovější studie však ukázala, jak přesné informace může svému majiteli podávat.
Za temných tropických nocí se rypoun prohání u dna vodních toků střední Afriky a s jistotou, kterou by mu mohli závidět všichni denní dravci, monitoruje své okolí a hledá ukrytou kořist.
Ve své prodloužené bradě má zabudovanou elektrickou obdobu sonaru. Podobně jako sonar využívá odrazu ultrazvukových vln od předmětů v okolí, elektrolokátor rypouna zaznamenává změny v elektrickém poli způsobené přítomností různých objektů.
Červi v jehlanech
„Abychom zjistili, jak přesně se rypoun dokáže orientovat v absolutní tmě, vložili jsme do nádrže několik objektů různých tvarů a pak jsme rybu sledovali za pomoci infračervené kamery,“ vysvětluje Gerhard von der Embe z německé Bonnské univerzity. „Pokaždé, když rypoun zaplul do jehlanu, dostal odměnu v podobě červa.“ Po několika měsících výcviku se ryba naučila vyhledávat pamlsek v jehlanech bez ohledu na to, v jaké části nádrže se nacházely.
„Rypouni jsou mezi rybami hotoví Einsteinové,“ říká von der Embe. „Mají největší mozek v poměru k velikosti těla ze všech známých druhů ryb. Vlastně v tomto ukazateli předčí i člověka.“ Rypouni jsou také známí svou dobrou pamětí. Při dlouhodobém tréninku si dokáží tvary předmětů pamatovat i několik měsíců. „Zkoušeli jsme vždy několik měsíců do nádrží předměty nedávat. Když jsme je pak opět začali vkládat, ryby sebejistě zaplouvaly do jehlanů a hledaly v nich červy.“
Rybí brada pro podmořské roboty
Výzkum kromě jiného prokázal, že ryba dokáže tvar předmětu vnímat i v případě, že se jedná jen o drátěnou kostru. Také pokud mezi předměty chyběl jehlan, snažily se hledat objekty, které byly tvarově jehlanům nejvíce podobné. „Všechny tyto výsledky ukazují, že ryba za pomoci svého orgánu dokáže opravdu vidět, vytváří třírozměrné obrazy podobně jako denní tvorové vnímají světelné obrazy očima,“ vysvětluje von der Embe.
Na základě těchto poznatků se pokoušejí němečtí technologové vyvinout zařízení, které by sloužilo pro navigaci průzkumných podmořský robotů. „Pokud by se jim něco podobného podařilo, znamenalo by určitě velký krok. Z chování rypounů vím, že jejich elektronavigační metoda dokáže být velmi přesná. Rozhodně se mu dnešní sonary nemohou vyrovnat,“ říká britský zoolog Royal Holloway z Londýnské univerzity.
Žraločí detektor
Rypouni nejsou zdaleka jediným druhem, který dokáže vnímat elektrické pole a orientovat se podle něj. Žraloci i další paryby mají čenich vybaven citlivými orgány zvanými Lorenziniho ampule. Jedná se o drobné „jamky“, kterými žraloci rozeznávají změny ve slanosti a teplotě prostředí, a také změně elektrického pole. Lorenziniho ampule jsou vlastně citlivá zakončení nervových výběžků. Změny fyzikálních parametrů vyvolávají přesuny iontů přes membrány receptorových buněk, a ty posílají signál dál, až se dostane do mozku. Žralok svého smyslu využívá pro pátrání po kořisti. Vůči moderním potápěčům jej však jeho citlivý čenich staví do nečekané nevýhody. Člověk si všiml, že silné elektrické pole je pro „jemně naladěné“ parybí senzory velmi bolestivou záležitostí. Proto si pod hladinu s sebou pod hladinu nosí elektrodu, která, která dokáže vyvinout tak silné pole, že žraloka zažene na ústup. Podobné senzory jako žralok, má kolem svého zobáku i australský ptakopysk.
