Nová studie vědců z univerzity Notre Dame v Indianě a dalších amerických univerzit v Chicagu a Illinois, poskytuje první důkazy o tom, že toxiny obsažené v geneticky upravené kukuřici mohou cestovat na dlouhé vzdálenosti v potocích a říčních tocích a ohrozit tak ekosystémy na jejich březích.

Výsledky výzkumu samozřejmě nahrávají ekologickým aktivistům, kteří vehementně varují před genetickými manipulacemi s rostlinami. Situace je o to složitější, že proti sobě stojí protichůdné zájmy jak ekologů, tak pěstitelů a nakonec i státu. Většina vědců se dnes shoduje v názoru, že genetické manipulace s rostlinami jsou nutností, už vzhledem k rostoucí poptávce po obilninách, jako jednomu ze zdrojů biopaliv. Ekologové však na jedné straně prosazují biopaliva, ale už neříkají jak je získat v tak obrovském množství, jaké bude v budoucnu zapotřebí. Jediná cesta, která vede ke zvýšení produkce obilnin, tak vede poněkud nebezpečným územím genetických manipulací.

Nebezpečí pro vodní toky?
Nová studie poskytla vědcům důkazy, že tak zvaná BT kukuřice může likvidovat v tocích vodní hmyz, který slouží jako potrava rybám a navíc, že působí negativně i na hmyz, žijící v půdě. „Schvalovací proces použití geneticky upravených plodin prochází přes Americkou agenturu životního prostředí (EPA) a ta je zodpovědná za testování a zjišťování potenciálních ekologických dopadů při pěstování BT kukuřice,“ říká Jenifer Tank z univerzity Notre Dame, která je členkou výzkumného týmu. EPA však podle badatelů dostatečně neprověřila dopady zbytků BT kukuřice ve vodních tocích a uzavřela své testování závěrem, že „ BT kukuřice nebude mít pravděpodobně žádné měřitelné účinky na vodní bezobratlé živočichy.“

Na počátku je toxin Cry
Výsledky, které zatím spočívají na poznatcích z laboratorních testů dávají do souvislosti účinky toxinu Cry, uměle vpraveného do kukuřice s úhynem larev vodních chrostíků, malého hmyzu, který známe i z našich toků. Toxin Cry se vytváří v půdních bakteriích Bacillus thuringiensis a je už dlouho využíván v postřicích proti hmyzu, mimo jiné i proti larvám komárů Anopheles, přenášejících malárii. Genetici se tohoto účinného endotoxinu chopili a vložili jej do BT kukuřice. Ta je ve své pozměněné podobě odolná zejména proti zavíječi kukuřičnému, jehož žravé housenky napáchají na kukuřici největší škody.

Bez genetiky to nepůjde!
Jen v USA se dnes pěstuje geneticky upravená kukuřice na 35% ploch kukuřičných lánů. Bez této kukuřice si dnes už ani nelze představit, že by byly pokryty potřeby potravinářského a zpracovatelského průmyslu. Stejná situace je u sóji a dalších zemědělských plodin. Nárůst lidských osídlenců naší planety narůstá ukrutným tempem a studie demografů i potravinářů jasně říkají, že stávající produkce zemědělských plodin naše potomky, zejména v rozvojových zemích, zkrátka neuživí. K tomu se přidávají požadavky energetiků na zvýšenou produkci biomasy a obilnin, určených k výrobě energií.

Chrostíci mají smůlu
Jak vlastně dochází k ohrožení larev chrostíků? Zbytky geneticky upravené kukuřice, zejména listy, tedy ono známé kukuřičné šustí, se po sklizni splavují spolu s dešťovými srážkami do potoků a řek. Chrostíci, žijící na dně vodních toků jsou poměrně žravé potvůrky a zbytky kukuřičných listů patří asi k jejich oblíbeným lahůdkám. Toxin Cry se tak dostává do jejich organizmů a způsobuje tam podle studie nevratné změny, které vedou k degeneraci larev chrostíků. Proč si vědci vybrali zrovna drobné chrostíky? Podle nich jsou nejvíce citliví na nejrůznější chemická a biologická znečištění ve vodě.

MOTÝLI S KAMENNÝM DOMEČKEM

*Málo se ví, že chrostíci patří k nejstarším obyvatelům naší planety. První z nich se objevují už v období karbonu (354 – 258 let zpátky do minulosti) a byli i současníky známých trilobitů.
*Patří do řádu hmyzu Trichoptera blízkého motýlům. Jejich larvy se vyvíjejí ve vodě a jsou býložravé, ale i dravé a nepohrdnou masitou stravou.
*Larvy si na dně vodních toků staví rourkovité, jakoby kamenné schránky, z drobného písku, slepovaného organickým materiálem. V této schránce se zároveň kuklí. Některé druhy však žijí i volně ve vodě.
*Chrostíků známe na 5500 druhů a z toho žije v ČR asi 250 druhů. Dospělé kukly opouštějí těžké pouzdro a plavou k hladině. Na březích praskají a líhne se dospělý hmyz, který se živí nektarem z květů. Jejich životní cyklus je krátký, většinou jednoletý.