Jakmile ručička teploměru klesne na horách k nule, řada vášnivých lyžařů pečlivě zkoumá oblohu, kdy se konečně roztrhne a zasype krajinu bílým popraškem. Pojďme se podívat, jaké jsou současné trendy v bezpečnosti jednoho z nejpopulárnějších sportů – lyžování.
Co mají společného lyže a letecký průmysl? Možná víc než se na první pohled zdá. Například karbonová vlákna, která se běžně využívají při výrobě letadel, ale i závodních automobilů typu Formule 1, se běžně využívají i při vývoji nejmodernějších lyží. Lyže, které mají jádro z těchto vláken, dokáží redukovat váhu, lyžař při sjezdu cítí menší únavu a lépe lyže ovládá. Karbonová vlákna jsou totiž velmi lehká, zároveň však mimořádně pevná. Závodní lyže pak často kombinují karbonové vlákno s titanem, což zaručuje snadné ovládání a co možná nejlepší vlastnosti lyží.
Dřevu ještě neodzvonilo….
Doby, kdy se prostě jen ohoblovalo dřevěné prkno a lyže byla na světě, jsou již dávno pryč. Dnes technologie pro výrobu lyží vznikají ve špičkově vybavených laboratořích. Nezúčastněný pozorovatel by možná v první chvíli při návštěvě takové laboratoře nepoznal, zda v ní probíhá kosmický výzkum, zda v ní bádají lékaři či zde vzniká jen obyčejná lyže.
Výrobci lyží však ještě na dřevo, zejména na to z listnatých stromů, úplně nezanevřeli. Jen ho kombinují z mnoha jinými materiály, které zlepšují vlastnosti lyží i jejich bezpečnost. Velmi často jsou při výrobním procesu používány i plasty, vlákna skleněná i zmíněná karbonová, kevlar nebo titan.
….ale lehké kovy bodují
A jakou mají jednotlivé materiály funkci? Jádro ze skelných vláken umožňuje vyšší pevnost v oblouku a zlepšuje pružnost lyže. Titan je pro změnu lehký a zároveň mimořádně odolný lehký kov, takže lyže odlehčuje a zároveň je činí odolnými. Občas se místo titanu používá magnesium. To má nižší specifickou hmotnost než titan a lépe rozprostře tlak na lyži.
V současnosti jsou lyže nejrozšířenější krátké a široké s výrazným vykrojením. Moderní lyže by měly být vyztužené kvůli roznášení zátěže na kratší plochu a odolné proti vibracím, které způsobuje jejich extrémní šířka.
Namazané mazané lyže
K výrobě lyží se nyní běžně používají i kompozitní materiály. Pod tímto tajemným názvem se skrývají látky, které jsou složeny ze dvou nebo více složek, které se výrazně liší fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Spojením těchto složek vznikne zcela nový materiál s unikátními vlastnostmi, které obě samostatné složky jinak postrádají. Klasickým příkladem kompozitu je železobeton. Bylo by asi zajímavé vidět, jak by takové železobetonové lyže vypadaly a jaké by měly vlastnosti, nicméně jiné kompozity své místo při výrobě lyží nacházejí, například skelné lamináty.
Sebelepší materiál však z každého světovou lyžařskou špičku, typu Pirmina Zurbriggena neudělá. Pokud už člověk základy lyžování zvládl, rozhodně ale pozná, zda se vozí na dřevěných lyžích nebo na lyžích z několika vrstev kombinovaných a odlehčených materiálů.
A propos vosky. Každý, kdo někdy běžel na lyžích ví, že základem všeho je mít dobře namazáno. A dobře namazat, to je opravdová alchymie, zejména u špičkových závodníků. Když se to nepovede, ze snadného závodu může být doslova horor.
Klasickým voskům ale bude možná brzy odzvoněno. Vědci z univerzity v americkém Dartmouthu vyvinuli před nedávnem zařízení, které by podkluzování lyží mělo zabránit. Do lyže je vložen senzor, který má za úkol rozpoznávat kvalitu sněhu. Lyže získané informace vyhodnotí a na základě nich pak změní povrch své skluznice. V praxi celý systém funguje tak, že impuls, který senzor vyšle na skluznici, rozpustí tenoučkou vrstvu sněhu. Ta však záhy znovu zamrzne a ulpí na skluznici, na které převezme funkci vosku. Je jen otázkou času, kdy technologové vyvinou podobně chytré lyže, které podobně budou schopny reagovat na směr jízdy, na její techniku, ale i na proměny okolních podmínek.
Ani v lavině se neztratíte
Statistiky uvádějí, že jen v Alpách zemře pod lavinami každoročně přibližně sto lyžařů a snowboardistů, z nichž naprostá většina jezdí v terénu mimo vyznačené a upravené sjezdovky. V případě, že jsou zasypáni lavinou se jejich šance na přežití s narůstajícím časem snižuje. Patnáct minut po zasypání ještě 92 procent obětí žije. Po 45 minutách je to však již jen necelá čtvrtina a po hodině a půl přežívá už pouhých dvacet procent. Hledání obětí může urychlit i záchranný lavinový systém označovaný jako Recco. Ten je založen na radarové technologii a skládá se ze dvou částí – detektoru a reflektoru. Týmy záchranářů vysílají detektorem radarové vlny, které díky zpětnému zdvojenému odrazu od reflektoru pomohou určit přesnou pozici hledaného. Detektor, který slouží zároveň jako vysílač i přijímač váží přibližně 1,6 kg a jsou jím vybaveny záchranné týmy v téměř všech významných alpských střediscích. V některých z nich mají záchranáři k dispozici také helikoptéry se speciálními detektory s enormně velkým dosahem signálu. Reflektor vypadá jen jako tenká destička pokrytá plastem, vážící jen několik gramů, která – pokud není nadměrně mechanicky poškozena – má prakticky neomezenou životnost. Navíc, reflektor nepotřebuje žádnou baterii, pracuje na principu pasivního vysílače a je tedy energeticky absolutně nezávislý. Přední výrobci sportovního oblečení, tyto reflektory všívají do rukávů a nohavic zimních bund a kalhot.
Typy lyží
Není to tak dávno, co se jeden typ lyží dal použít téměř pro všechny účely. V současnosti se však lyže výrazně specializují a odlišnosti mezi nimi se prohlubují. Každý druh lyžařského sportu totiž vyžaduje jinou techniku a jinou zátěž. Koneckonců, jak s oblibou říkávají výrobci lyží, hole také nejsou stejné, s tou golfovou si hokej příliš dobře nezahrajete.
Lyže sjezdové
Jsou ve svém tvaru určovány především požadavkem rychlosti, přičemž musí být vodivé i točivé. Důležitá je pevnost a útlum při jejich rozkmitání vlivem nerovnosti trati. Délka lyží je v rozmezí 208-215 cm a jsou širší než lyže slalomové.
Dnes se používají lyže výrazněji vykrojené (tzv. carvingové lyže). Špička a patka jsou oproti střední části mnohem širší, čímž se zvětšuje kontaktní plocha se sněhem. Lyže tak může být kratší a je lépe ovládatelná, aniž dojde ke ztrátě stability.
Lyže slalomové
Liší se od sjezdových především menším požadavkem na rychlost. Důraz je kladen na točivost, vodivost především v obloucích. Slalomové lyže jsou kratší asi o 5% než lyže sjezdové, jsou užší a lehčí.
Lyže trikové
Jsou určeny pro lyžařskou akrobacii a podobají se lyžím slalomovým jsou však kratší a patky stejně jako špičky jsou mírně zvednuté a zaoblené.
Lyže pro skoky a jízdu v boulích
Minimální délka je 190 cm pro muže a 180 cm pro ženy. Špičky jsou pružné a patky vytočené vzhůru. Skluznice nemá drážky, lyže jsou vykrojené, aby bylo snažší zahájit oblouk.
Lyže skokanské
Funkční vlastnosti se shoduji s lyžemi pro sjezd, musí být rychlé, pevné, dokonale vodivé v rovné jízdě a správně vyvážené. Mohou být dlouhé až 235 cm avšak nesmí přesáhnout výšku skokana o více jak 80 cm, šířka je 88 mm, skluznice má několik vodících žlábků, maximální povolená hmotnost je 7,27 kg. Lyže nemají hrany.
Lyže běžecké
Jsou lehké (1-1,2 kg) a pevné, často vyrobené z kevlarových vláken s komůrkovou strukturou. Lyže jsou velmi úzké (44-46 mm).
