Také vám nejde do hlavy, jak mohou filmaři tak věrně napodobit pohyby dávno zaniklých živočichů? Napomáhá jim přitom robot, kterého důvěrně nazývají Madlenka. Vznikl nedávno v Nekton Research ve městě Durham v americké Severní Karolíně.

Výsledky unikátní práce týmu výzkumníků můžeme sledovat například na televizním kanálu Discovery, nebo nejnověji v pražském kině IMAX ve filmu Dinosauři. Robot Madelaine pomáhá vědcům a realizačním týmům lépe porozumět tomu, jak pracují ploutve mořských tvorů, proč například tučňáci či želvy karety používají k plavbě pouze dvě ploutve, zatímco jejich zaniklí předkové, dinosauři používali nejspíše všechny čtyři.

Pomocí Madlenky zjistili, že i když zapojí u dálkově řízeného robota všechny čtyři umělé ploutve, jeho rychlost se nezvýší. Zřejmě proto, že přední ploutve vytvářejí víry, které ovlivňují výkon ploutví zadních.

Navíc, zvířata by musela do pohybu čtyř ploutví vkládat více energie. Vědci, studující fosilní pozůstatky vodních dinosaurů – plesiosaurů, zjistili podle úponů svalstva a tvaru končetin, že používali všechny čtyři ploutve.

Postupem evoluce však tento způsob plavby zanikl.

Plesiosaurus (Pleseiosauria) byl dravým vládcem moří v druhohorách, tedy před 210 – 140 miliony let. Měl krátké zavalité tělo s krátkým ocasem, ale velmi dlouhý stíhlý krk, na němž byla malá hlava zakončená tlamou plnou ostrých zubů.

Končetiny měly podobu ploutví. Jejich délka se pohybovala okolo 5 metrů. Největších rozměrů dosahoval Elasmosaurus, jehož představitelé byli dlouzí až 13 m.