Astronomové nyní prostřednictvím Hubblova vesmírného teleskopu získávají překvapivé údaje o zrození supernovy, ke kterému ve skutečnosti došlo před 163 000 lety. Výbuch byl poprvé zaznamenán pozemskými astronomy v roce 1987. Tato titánská supernova tak nese název SN 1987A.
Posledních 20 let NASA společně s ESA podrobně mapovaly pomocí teleskopů, zejména Hubblova, vývoj této supernovy a dnes mají poměrně jasný obraz této vesmírné katastrofy.
Podle vědců je poznání procesů probíhajících při výbuchu supernov nesmírně důležité i pro odhalení tajemství vzniku života. „Explodující hvězdy vytvářejí celou řadu prvků, jakými je například uhlík či železo, ze kterých se tvoří nové hvězdy, galaxie a dokonce i my lidé,“ říká Robert Kirshner ze střediska pro astrofyziku v americkém Cambridge. Železo, které má každý z nás v krvi, vzniklo totiž při výbuchu podobné supernovy.
Supernova SN1987A se nachází ve vzdálenosti 163 000 světelných let od Země ve Velkém Magellanově mračnu. „Pozorování pomocí Hubblova teleskopu nám přepisuje učebnicové teorie o explozích hvězd.. Dnešní svět je daleko komplikovanější, než jsme si dokázali představit,“ říká Kirshner.
1.Dvojitá hvězda před explozí. Nejprve se rozpíná větší hvězda.
2. Jak se primární hvězda mění v obra, pohlcuje svou menší sestru. Zůstává jádro nové hvězdy a obal odstředivá síla unáší pryč.
3. Spirálový pohyb zvětšuje orbitu odvrženého obalu hvězdy
4. Rychlé proudění kolem jádra ovlivňuje okolí a kolem hvězdy se začíná vytvářet prstenec drobnějších částeček obalu.
(V obrázku: Dvoupólové výrony plynných částic)
5. Primární hvězda exploduje jako supernova. Obrovské teploty zažehnou i vnitřní okraj prstenců.
6. Pevný materiál se po explozi mění v plyn a pohybuje se v kruhu směrem od centra výbuchu.
7. Roztržená hvězda se mění v obrovskou žhoucí bublinu, která se blíží k vnějšímu okraji prstenců.
8. Dopady žhoucích částí hvězdy na chladnější prstence rozsvěcují působivou girlandu barevných svítících bodů.
