Američané zkoumali, jak se želvy dokáží samy dostat z polohy na zádech.
Problému se věnovali technologové z Princeton University v New Jersey, kteří sestavili matematické modely krunýřů většiny známých druhů želv. Přišli na to, že plazi využívají dvou principů. Někteří spoléhají na vypouklý tvar, který polohu na zádech neumožňuje. Zároveň takový krunýř poskytuje výbornou ochranu před predátory. Tento tvar však není příliš hydrodynamický, proto zejména vodní druhy mají krunýř plochý. V tomto případě si z polohy na zádech vypomáhají za pomoci svého dlouhého vysunovacího krku, který působí jako páka. Kromě těchto dvou typů existují ještě želvy, jež mají stabilní polohu na hřbetě i na bocích krunýře. Ty se v případě, že se ocitnou nohama k nebi, nejprve za pomoci pohybu končetin dostanou po polohy na boku a pak se „krční pákou“ převrátí na břicho.
