Tradiční rivalitu fandů fotbalové Sparty a Slavie připomínají vzájemné vztahy související s homeopatií. Příznivci ji představují jako něco až zázračného, zatímco četní vědci a jiní odborníci jí s gustem vypálili cejch pavědy, ba i podvodu na důvěřivých nemocných.
Homeopatie úzce souvisí s tradicí přírodní léčby. Nikdo nepopírá, že v přírodě roste spousta podivuhodných bylin s různými strukturami a léčivými vlastnostmi, často ještě nepoznanými.
Podobné léčí podobným!
Za předchůdce vyznavačů homeopatie lze označit mj. řeckého „otce medicíny“ Hippokrata (5.- 4. stol. př.n.l.) Už starověcí učenci znali tzv. zákon podobnosti: Když např. vlašský ořech připomínal mozek, domnívali se, že kladně působí na lidský mozek. (Dnešní homeopatie však ořech využívá při léčení akné.)
Na dávné myšlenky navázal zakladatel dnešní homeopatie – německý lékař a chemik Christian Friedrich Samuel Hahnemann. Narodil se roku 1755 chudým rodičům v Míšni. Ovládal osm jazyků, vystudoval lékařskou fakultu. Přesto pro homeopatii převzal mystické principy starověké a středověké medicíny. Sám nebo se skupinkou studentů, pomocí jednoduchých pokusů sledoval účinky četných léčiv. Tvrdil: „Similia similibus curentur“ („Podobné léčí podobným). „Látka, která ve velkých dávkách může zdravému člověku ublížit, je – li podávána v nepatrném množství, má schopnost člověka vyléčit tím, že stimuluje přirozený energetický systém těla, a tím mu umožňuje, aby se samo vyléčilo.“ To platí i o různých jedech – včetně hadích! Např. když zkoumal působení kůry chinovníku (chininu) proti malárii, zjistil, že tato kůra vyvolává stejný typ horečky jako sama nemoc.
Roku 1810 Hahnemann vydal knihu Materia Medika, kde představil 67 léků, některé dosud neznámé. Sliboval vyléčení minimálními, neškodnými dávkami. V kruté praxi to dokázal roku 1813 při epidemii tyfu – z léčených 180 pacientů zemřel jediný! Svůj věhlas v Evropě dál posílil, když léčil oběti cholery, která se roku 1831 hnala kontinentem. Když zemřel roku 1843 v Paříži, měl už hodně následovníků. Ovšem jako včely s lipovými květy, se rojili i četní odpůrci, zvláště když se s koncem 18. století rodily koncepce tzv. moderního (ortodoxního) lékařství.
Zná ji chuďas i královna
Plést si noc s jasným dnem by připomínalo domnění, že homeopatii využívali spíše chudí lidé, protože její léky byly relativně levné. Měla a dosud má svoje vyznavače i mezi prezidenty, ba i králi. Platí to mj. o britské královské rodině. Osobní lékařkou královny Alžběty II. se stala významná homeopatka dr. Margery G. Blackieová. V bestselleru Homeopatie – královská léčba mj. vysvětluje: „Skutečný základ homeopatie spočívá ve znalosti působení léků na zdravé lidi. Jsme schopni vybrat ze všech známých léků jedno jediné similimum, což je lék, který co nejpřesněji odpovídá komplexu symptomů, kvůli kterým je pacient léčen…
Nebojujeme s nemocí jako takovou, ale pomáháme pacientově reakci na stres, ať už mentální, fyzický, emoční, bakteriální nebo každodenní stres a vypětí, pokud jsou příliš silné.“
Jak tato „královská“ autorka upozorňuje, specifická homeopatika se úspěšně využívají i při léčbě mnoha zvířat, dokonce působí i na postižené stromy.
CO JE HOMEOPATIE?
Pojmenování vychází ze dvou slov : homeo= stejný, pathos = nemoc, někdy se překládá jako „podobné utrpení“.
Homeopatie ve snaze posílit imunitní systém vychází z několika principů:
1. Projevy nemoci jsou projevem psóry (životní síly).
2. Podobné se léčí podobným.
3. K léčení se využívá přírodních látek, ovšem v minimálních koncentracích.
4. Léčba je individuální, pokud možno jediným základním lékem. Jinak různí lidí jsou při stejných potížích léčeni různými léky:
5. Léčí se podle příznaků, nikoli podle diagnózy.
6. Cílem léčby je podporovat životní sílu, která je schopna povzbudit obranu organismu proti chorobám.
7. Homeopatické léky lze velice účinné využívat i k prevenci různých nemocí, zejména u dětí.
8. Velmi důležitý je vždy vztah důvěry mezi homeopatem a pacientem.
PRO:
MUDr. Jan Hnízdil
psychosomatik, exlékař reprezentantů ČR v ledním hokeji a cyklistice
Hlavní roli hraje důvěra
Homeopatií jsem se před lety teoreticky zabýval. Původně jsem ji zavrhoval, ale pozdější osobní zkušenosti mě vedly ke změně názoru. Často se s ní setkávám v ambulantní praxi.
Ano, základní principy homeopatie, pokud se posuzují z pozic biotechnologické medicíny, jsou nevědecké. Navzdory opačným tvrzením mnoha vědců, výsledky homeopatické léčby jsou především u funkčních obtíží skutečně překvapivé. A s tím vědecká medicína začíná mít velké problémy. Přísná orientace na ryze objektivní příčiny zdravotních obtíží a téměř naprosté přehlížení jejich komplexních souvislostí ji zavedla do slepé uličky. Homeopaté oprávněně kritizují biologickou medicínu, že jen tlumí příznaky, kdežto oni se zabývají osobností pacienta. British Medical Journal publikoval v roce 2001 studii, ve které se používá termín „medicínsky nevysvětlitelné choroby“. Jde o velice rychle narůstající skupinu pacientů, kteří se dostavují k lékaři pro tělesné problémy, jsou opakovaně vyšetřováni řadou specialistů pomocí moderní techniky, avšak bez jakéhokoliv objektivního nálezu, který by příčiny obtíží odhalil.
To, co se zdá být z pohledu vědecké medicíny nevysvětlitelné, má však z pohledu medicíny komplexní svoji logiku. Úspěšnost homeopatie není v „zázračných“ globulích, nýbrž právě v osobnosti homeopata, v celostním, komplexním způsobu nahlížení zdravotních obtíží, jejichž vysvětlení lze nalézt a řešit pouze v souvislostech pacientova životního příběhu. Homeopatikum pak sehrává důležitou roli symbolického „nosiče informace“ směřující od terapeuta k pacientovi. Nelze univerzálně tvrdit, že je špatná biologická medicína – či naopak homeopatie. On totiž může být někdy špatný i homeopat! Hlavní roli hraje vzájemná důvěra!
PROTI:
MUDr. Jiří Heřt, DrSc.,
emeritní profesor anatomie Lékařské fakulty UK v Plzni
Je to pouhá pseudověda!
Principy homeopatie jsou v rozporu s poznatky současné vědy a jsou tedy mylné. To se samozřejmě nelíbí homeopatům. Měli by však zodpovědět třeba na dotaz, proč se při přípravě homeopatika potencují a dynamizují jen molekuly zvolené látky: Vždyť k mateřské substanc se při postupném ředění přidávají opakovaně spolu s vodou obrovská množství molekul stovek nejrůznějších sloučenin anorganických i organických. Racionální odpověď neexistuje. Už tento jediný argument stačí k vyvrácení základního kamene homeopatie!.
Homeopatii vytvořil Samuel Hahnemann v dobrém úmyslu, ale na základě omylu: Při zkoušce s chininovou kůrou – tehdejším lékem na „malárii“, na sobě objevil příznaky „malárie“, tedy opakovanou horečku a třes. Z toho odvodil „zákon léčby podobného podobným“. Dnes víme, že chinin má zcela jiné příznaky a že po něm teplota klesá. Hahnemann se asi třásl zimou, nebo trpěl zcela výjimečnou přecitlivělostí, nehledě k tomu, že teploměr tehdy neexistoval.
Život neřídí duchovní síla, něco takového fyzika nezná. Choroby nevznikají působením duchovních „miasmat“. Účinnost žádné látky se nemůže ředěním zvyšovat, „potencovat“, ale jen snižovat. Když při vysokých „potencích“ zmizí z roztoku poslední molekula účinné látky, ztrácí látka účinnost, protože všechny chemické reakce se odehrávají mezi molekulami. Přenos účinku „otiskem“ na vodu odporuje všem vědeckým znalostem o vodě. Protřepávání, „dynamizace“ při přípravě homeopatik nemůže měnit kvalitu roztoku, neexistuje „třepací fyzika“. Diagnostikovat a léčit chorobu jen podle subjektivních údajů pacienta nelze. Léčba „jedním lékem v jednom čase“ nemá nejmenší zdůvodnění. Závěr všech přísně vedených klinických studií na seriózních vědeckých pracovištích jednoznačně prokázal, že homeopatické léky jsou neúčinné, resp. mají jen placebový efekt..
To, že homeopatie přežívá do dneška, souvisí s demagogickými sliby, že homeopatická léčba je účinná, přírodní, laciná a bezriziková. Drahý prodej trošky vody nebo cukrových granulí umožňuje masivní reklamu. Homeopaté vytvořili skvělou propagační strategii, když zneužívají významné osobnosti počínaje Paganinim a Goethem a konče řadou dnešních prezidentů i členů královských rodin, kteří homeopatům uvěřili.
Jak to vidí redakce 21. STOLETÍ?
Ukazuje se, že lidé, kteří nechtějí konzumovat v lécích chemii, raději dávají naději homeopatii. Mnozí doktoři ji tradičně odsuzují jako šarlatánství. Ovšem podle nedávného průzkumu se jí ve světě věnuje přes 150 000 lékařů, využívá ji přes 300 milionů pacientů. Zvlášť, když už ani četná antibiotika nejsou všelékem.
Všechno má svoje meze
Zdá se, že homeopatie může být v rukou odborníků velmi účelnou doplňkovou metodou hlavně u tzv. funkčních onemocnění – nachlazení, bolestí hlavy, zad, problémech se zažíváním, dýcháním, alergií, náhlé ztráty hlasu (zpěváci), ekzémů, bolesti zubů, uší, krku, kožní infekce, mdloba… Homeopatie se totiž hlásí k celostní medicíně, která preferuje pojmy jako je životní energie či kvalita života, neodděluje tělo a duši. Chůzí po kluzkém trámu nad propastí by však bylo chtít homeopatii doporučit místo operativních zákroků a obdobných záležitostí patřících klasické medicíně.
Mezinárodně známý parapsycholog Lubomír Kříž, jehož názory respektují lékařské osobnosti, 21. STOLETÍ řekl: „Homeopatii nelze upřít, že její metody nemají vedlejší účinky na lidský organismus, nezamořují ho svými zbytky. Lékaři, kteří tuto léčbu užívají, se musejí individuálně zabývat každým pacientem, nikoliv napsat příslušný recept, aniž mnohdy pacientovi změří teplotu.“
Praxe ukazuje, že vždy bude nejdůležitějším prostředkem vytvoření optimálního, důvěryplného vztahu mezi trpícím klientem a jeho pomocníkem. Bez ohledu, zda to je lékař, homeopat či léčitel!
Více se dozvíte:
A. Wautersová, Homeopatie od A do Z, METAFORA, 2007
Věda kontra iracionalita, ACADEMIA, 1998
C.Marksová, Homeopatie v kostce, Nakladatelství SLOVART 1998
M.G. Blackieová, Homeopatie – královská léčba, Alternativa Praha, 1992
