Pokud jde o převratné objevy ze světa dinosaurů, o první místo mezi sebou v posledních letech soutěží dvě oblasti, čínský Liaoning a argentinská Patagonie.

Zatímco z Liaoningu pocházejí spíše objevy menších dinosauřích forem, které však převratně změnily náš názor na celou řadu zásadních vývojových otázek této skupiny, ohromovala Patagonie většinou nálezy gigantických druhů, a to jak býložravých, tak i masožravých, daleko překonávajících všechny předchozí rekordy.
V loňském roce se však i v tomto směru situace změnila. V Patagonii byl nalezen malý dravý domaeosaurid Buitreraptor gonzalezorum, dosahující sice jen velikosti kohouta, který však přinesl převratně nový pohled na otázku vzniku ptáků – v 21. STOLETÍ  (6/2006) jsme o tom informovali okamžitě po zveřejnění objevu. Po podrobném studiu, které posléze tomuto zcela mimořádnému a senzačnímu nálezu vědci věnovali, však dnes víme již mnohem víc.        

Kořist páral ostrým drápem
Jméno dromaeosauridi je odvozeno z řeckého dromaeus, tedy běžec. Vystihuje to neobyčejnou hbitost a rychlost těchto predátorů. Byli to většinou drobní až středně velcí dinosauři, mezi něž patřili i populární velociraptor, známý z filmu Jurský park, nebo šestimetrový utahraptor. Populárně se příslušníkům této čeledi, pro jejich podobnost s dnešními dravými ptáky (v angličtině raptor), říká raptoři.
Pohybovali se po dvou, ale jejich vahou byl zatížen jen třetí a čtvrtý prst chodidla, druhý byl svaly udržován vztyčený, mimo kontakt se zemí. Byl mnohem větší a byl opatřen mimořádně dlouhým a ostrým drápem, kterým se tvor při skoku přichycoval na těle kořisti nebo ji páral, aby ji oslabil ztrátou krve a pak lépe pronikl k vnitřnostem.

Lovili ve smečkách
Byli to opravdu ptáci? – kladli si otázku vědci. Dlouhý ocas raptorů byl u kořene ohebný, na většině své délky byl však vyztužen zkostnatělými šlachami. Tím zajišťoval zvířeti stabilitu při rychlém běhu či prudkých obratech.
Existují přesvědčivé důkazy o tom, že dromaeosauridi lovili ve smečkách. Jde jednak o nálezy stop většího počtu jedinců, směřujících těsně vedle sebe stejným směrem, a pak o skupinu koster, nalezených vedle pozůstatků býložravého dinosaura rodu Tenontosaurus.
Raptoři jsou tak blízce příbuzní ptákům, že je někteří paleontologové za skutečné ptáky opravdu považují. Tento závěr podporuje přítomnost aerodynamicky upraveného peří na letkách microraptorů a příslušníků rodu Rahonavis, stejně tak jako modifikace ramenního pletence, umožňující mávající nebo třepotavý pohyb předních končetin např. u rodu Unenlagia.

Vědecká senzace
Zkameněliny raptorů byly nalezeny v křídových usazeninách v Severní Americe, Evropě, Číně, Mongolsku a Japonsku. To vede paleontology k přesvědčení, že se tato skupina vyvinula výhradně v Laurasii (severnější z obou tehdejších kontinentů) až potom, co se tento kontinent oddělil od Gondwany.
Nález buitreraptora ale od základů změnil dosavadní názory na vývoj raptorů i jejich stáří. Dokazuje, že existovali jak v Laurasii, tak i v Gondwaně! Znamená to, že jejich původ je nutno hledat již v době před 180 miliony let v jediném celistvém prakontinentu Pangea ještě před jeho rozštěpením. Dromaeosauridi se pak na jižní i severní polokouli vyvíjeli odlišným způsobem. Na naší planetě existovali tedy již 115 milionů let před koncem druhohor a ve formě ptáků vlastně existují dodnes.
  
Vznikli ptáci z dinosaurů?
Buitreraptor se liší od ostatních známých raptorů zejména štíhlou protáhlou tlamou a relativně drobnými zuby, mezi nimiž jsou značné mezery. Oproti většině ostatních teropodů chybí též pilovité zoubkování jejich hran. Vysvětlením těchto odlišností by mohla být adaptace na lov drobné kořisti, např. v děrách žijících hadů, ještěrek a savců, kteří byli objeveni společně s ním.
Měl dlouhé a štíhlé zadní končetiny, což dokazuje, že šlo o rychlého běžce, a prodloužené paže a masivní ramenní pletenec svědčí o síle uchopení kořisti. Stejně jako ostatní raptoři byl i on vybaven zvětšeným drápem na druhém prstu chodidla.
A co je nejvíc překvapující, buitreraptor vykazuje celou řadu ptačích rysů, tedy další důkazy o původu ptáků z dinosaurů. Mezi jiným jde o poměrně velkou, vzduchem vyplněnou furkulu (obloukovitá vidlice vzniklá srůstem dvou klíčních kostí, charakteristická pro ptáky), dlouhé přední končetiny podobné ptačím a rovněž ptačí typ pánve. 
Již dříve bylo na jižních kontinentech nalezeno několik málo pozůstatků, ukazujících na možný výskyt dromaeosauridů nebo druhohorních ptáků. Byly však značně nekompletní, což vedlo buď k nejisté identifikaci (např. súdánské a některé argentinské nálezy), nebo neumožnily vytvořit si o dotyčném zvířeti přesnější obraz.

Je to definitivní důkaz?
Nález buitreraptora však poskytuje definitivní důkaz, že dromaeosauridi v Jižní Americe, v té době součásti Gondwany, dávno oddělené od Laurasie, žili. Navíc se ukázalo, že buitreraptor byl velmi podobný madagaskarskému rahonavisovi, který byl dlouho považován za primitivního ptáka (nyní je zařazen mezi dromaeosauridy).
Vzhledem k výše zmíněným ptačím adaptacím buitreraptora došli paleontologové k názoru, že se ptáci i na jižní polokouli vyvinuli z raptorů, a to nezávisle na větvi severní. Svědectví o tom podává i několik svrchnokřídových ptáků z patagonských lokalit, jako jsou např. rody Patagopteryx, Neuquenornis nebo Limenavis.
V poslední době ohlásili argentinští paleontologové další nálezy ptačích rodů z patagonských lokalit, na jejichž popisu pracují. Podrobnosti vývoje patagonských raptorů však stále zůstávají tajemstvím. Jaké další neočekávané formy dokázali během svého mnoho desítek milionů let trvajícího vývoje vytvořit? A začali létat dříve než jejich soukmenovci na severu, nebo se museli spokojit až druhým místem?

Paleontologický ráj            
Patagonská lokalita La Buitrera, podle níž byl buitreraptor pojmenován, znamená v překladu Hnízdo supů. Bohatostí, početností i vynikajícím zachováním zde nalézaných fosilií připomíná paleontologický ráj pouště Gobi. Byly zde nalezeny kostry mnoha masožravých dinosaurů a kdysi zde žil i postrach tehdejších plání – obrovský giganotosaurus. Našly se tu také pozůstatky jeho potenciální kořisti. Byly zde nalezeny i fosílie savců, hadů a suchozemských krokodýlů.
Nejkompletnější kostra buitreraptora byla na této lokalitě objevena v roce 2004 argentinsko-americkým týmem. Přestože jde o malého dinosaura, potřeboval paleontologický tým celým deset dnů, než se mu podařilo vysekat 360 kg těžký blok skály obsahující jeho fosilie. Od té doby byly v téže lokalitě nalezeny další dvě kostry buitreraptora, a to v lednu 2005. Jeho popis byl zveřejněn v roce 2006 a jeho rekonstruovaná kostra je nyní vystavena ve Field Muzeu v Chicagu, kde též můžeme vidět i slavného tyranosaura pojmenovaného Sue.

Po rozpadu kontinentů…        
Přibližně před 200 miliony let byly všechny pevninské bloky naší planety sloučeny v jeden superkontinent nazvaný Pangea. Během střední a pozdní jury se Pangea rozdělila na dva velké celky, severní Laurasii a jižní Gondwanu.
Laurasii tvořily pevninské bloky současné Evropy, Asie a Severní Ameriky, zatím co Gondwana zahrnovala Afriku, Jižní Ameriku, Antarktidu a indický subkontinent.
Dinosauří fauna prakontinentu Pangea byla vcelku stejnorodá, po jejím rozdělení se však v obou nově vzniklých celcích začala vyvíjet samostatně a vytvořila zde často zcela odlišné formy.