Pitná voda obecně obsahuje rozpuštěné plyny a látky organické i anorganické povahy. Obsah vápníku ve vodě je přitom přímo svázán s geologickou skladbou horniny, kterou protéká.
Proto se tvrdost vody v jednotlivých geografických oblastech často tolik liší. Voda pocházející z křídovité oblasti je tvrdší než ta, která se čerpá v oblasti žulové.
Vápník, který tvoří hlavní složku tvrdosti, však nemá v žádném případě negativní vliv na naše zdraví. Naopak, pro zdravý růst nebo k ochraně před odvápněním se doporučuje pít vodu s obsahem minerálních solí, jako jsou vápník nebo hořčík. Voda z vodovodu je tedy nejjednodušším každodenním zdrojem vápníku pro náš organizmus.
Z užitečného materiálu, minerálních látek obsažených ve vodě, se ale rychle může stát i náš nepřítel. Tím je vodní kámen, který vzniká uvolněním minerálů z vody a s chutí se usazuje kde se dá, nejraději na výhřevné plochy našich spotřebičů. Je to tvrdá, špinavě bílá křídová usazenina, s níž se můžeme setkat v konvicích, boilerech či v ústředním topení.
Náš dnešní snímek představuje při 800násobném zvětšení vodní kámen v kávové konvici. Je složen z krystalů plavené křídy a krystalů sádry (jehlice), rychle se uvolňujících z vody.
