Slunéčka jsou dravci hmyzí říše. Jejich obliba vychází nejen z jejich vzhledu, ale zejména z jejich žravosti. Významně totiž snižují nebezpečí přemnožení četných druhů škůdců.

V Evropě žije téměř 100 (u nás přes 70) druhů slunéčkovitých, přičemž nejznámější je velké (až 8 mm) slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata) s jasně červenými krovkami, na kterých je sedm výrazných černých teček. Hlavu má celou černou. 
Setkat se však můžeme i s menším (3,5 až 5,5 mm) slunéčkem dvoutečným (Coccinella bipunctata či Adalia bipunctata) nebo velkým žlutým, tmavě skvrnitým slunéčkem z rodu Propylea. Teček a skvrn může být u některých druhů dokonce až čtrnáct. Ne všechna slunéčka jsou však tečkovaná, některé druhy jsou i proužkované nebo jednobarevné.
Tykadla mají krátká nitkovitá, na konci s jakousi paličkou, čímž se liší od podobných, rovněž hojně rozšířených, ovšem méně oblíbených, mandelinek (Leptinotarsa decemlineata). Larvy jsou protáhlé, většinou šedomodře až černě zbarvené s barevnými světlými skvrnami, někdy ale i pestře zbarvené nebo pokryté bělavými voskovými vlákny. 

Draví a žraví
Larvy i dospělí brouci jsou většinou velice draví a žraví. Živí se převážně mšicemi, některé druhy napadají červce, roztoče, svilušky nebo dokonce podhoubí hub na rostlinách. Jen málo druhů je výslovně „vegetariánských“. Larvičky se okamžitě po vylíhnutí vrhají na kořist nebo se zprvu živí i nevylíhlými neoplozenými vajíčky vlastního druhu. Jedna larva se vyvíjí přibližně 20 dní, přitom sežere asi 400 mšic. Taková dospělá beruška pak během života požírá 40 – 60 mšic denně. To už je pěkný pomocník na zahrádce.
Dospělí brouci přezimují ukrytí pod kůrou stromů či v puklinách skal, často v početných společenstvech. Jsou velmi dobří letci. Hned z jara vyhledávají kořist, například kolonie mšic, do jejichž  těsné blízkosti kladou skupiny 5 – 50 špičatě oválných, lesklých, žlutavých vajíček, ze kterých se přibližně po týdnu líhnou malé tmavé larvičky. Ty se posléze zakuklí. 
Z kukly se líhne brouk, který okamžitě vyhledává kořist. Celý vývojový cyklus trvá 4 – 7 týdnů. Některé druhy, např. slunéčko dvoutečné i sedmitečné, mají jen jednu generaci do roka, jiné druhy mohou mít generací i více.

Mrtvý brouk
Dospělé slunéčko se v nebezpečí tváří jako mrtvý brouk a bezvládně padá na zem (tzv. katalepsie). Nepomůže-li to, vylučuje oranžovou šťávu (hemolymfu), obsahující alkaloidy (například coccinellin). Díky tomu je pro řadu predátorů, zejména ptáků, nechutné a jedovaté. Podobně jedovaté jsou i larvy a kukly.