Tornáda se vyskytují v bouřích téměř po celém světě, dokonce i u nás. Jejich nejoblíbenější oblastí je ale americký středozápad, takzvaná tornádovou alej.
Tornádo je silně rotující vzdušný vír, jehož nejčastějším projevem je prudce roztočený chobot, sloup či trychtýř, visící z bouřkového mraku (cumulonimbu). Nutnou podmínkou k tomu, abychom vůbec mohli mluvit o tornádu je, že se během své existence alespoň jednou dotkne zemského povrchu a je dostatečně silné, aby na něm způsobilo hmotné škody.
Jméno tornádo pochází ze španělského nebo portugalského tronada = bouřka, respektive tornar = točit se. S jeho silou a ničivými účinky opravdu nejsou žádné žerty, protože nejvyšší naměřené rychlosti se pohybovaly kolem 500 km/h, přičemž jeho průměr se dá měřit v desítkách až stovkách metrů. Rotace je v naprosté většině případů zleva doprava.
Nebezpečí většinou hrozí přímo od předmětů uchvácených tornádem, které se změní v projektily, třeba velikosti míče. Ta silnější dovedou bez problémů převrhnout automobil, železniční vagón či celý vlak. Nevětší, katastrofálně ničivá tornáda (sekundární savý vír) dokážou nejen vysát člověka z podzemního úkrytu, ale například i všechen asfaltový povrch ze silnice i s podložními vrstvami.
To, že můžeme tornádo také vidět na vlastní oči, je způsobeno kondenzací vodní páry, ke které dochází při velmi silné rotaci vzduchu a následném poklesu atmosférického tlaku uvnitř tornáda. Zeslabení cirkulace nebo nasátí suššího vzduchu má za následek odlepení tornáda od zemského povrchu či jeho úplné vymizení. Kolísání intenzity rotace se pak projevuje jako jakési skákání tornáda.
Zákeřnost tornáda spočívá v tom, že vzniká značně neočekávaně a varovat před ním lze nanejvýš pouhých pár minut dopředu.
Nejaktivnějším územím světa je takzvaný tornádový pás na území Spojených států v povodí řeky Mississippi mezi Skalistými horami a Apalačským pohořím (Texas, Kansas, Oklahoma a Nebraska), odkud je i náš dnešní snímek.
