V loňském roce rybáři náhodně objevili v severozápadní části Atlantického oceánu žraloka, kterého nebyli schopni zařadit k žádnému z dosavadních 454 známých žraločích druhů. Nechává věda takové případy vždy jen na náhodě?
„Všechna velká zvířata již byla objevena!“ Tato slova pronesl na počátku 19. století francouzský přírodovědec a anatom Georges Cuvier (1769 – 1832), jedna z tehdejších největších autorit v zoologii. Další vývoj však naopak často dává za pravdu vyznavačům kryptozoologie.
První část pojmu se odvozuje od řeckého základu kryptos, což znamená skrytý a charakterizuje dosud neobjevené živočišné druhy. Jedná se tedy o obor zkoumající jevy, které jsou „normální“ zoologii skryté. Zabývá se sběrem a ověřováním nejrůznějších informací o zvířatech, která věda zatím nezná, ale o jejichž možné existenci existují určité, více či méně hodnověrně vyhlížející doklady.
Jako stopa poslouží legendy
V obtížně přístupných horách, v temných vodních hlubinách, ve vlhkých tropických pralesích, ba i ve vyprahlé pusté poušti prý dodnes přežívají tajemní tvorové z dob, kdy svět byl ještě mladý. Západní vědci to namnoze považují za báchorky.
Přesto přibývá nadšenců, kteří legendy o tajemných obludách (jako je třeba Nessie alias lochneska apod.) sice označují za matoucí, ale současně i za užitečnou stopu k vypátrání nových, dosud neobjevených druhů. Mezi vyznavači kryptozoolgie tak nechybějí ani velmi vážení vědci z různých oborů. Často se jedná o uznávané zoology, sotvaže však přejde řeč na tajemné „příšery“, stávají se z nich kryptozoologové.
Vyhynula nebo ne?
Jejich kolegové na druhé straně samozřejmě bez diskuse odmítají možnost, že kdesi dodnes mohou přežívat živočišné druhy, které již měly dávno vyhynout. O to větší je pak překvapení, když je nějaký takový tvor objeven. Např. v prosinci 1938 rybáři u jihoafrického městečka East London vylovili prazvláštní živou rybu. Měřila půldruhého metru a její silné laločnaté ploutve připomínaly pahýlovité nožky.
Šokovaní experti viděli zástupce rodu Coelacanthus, o kterém se dosud tvrdilo, že dávno vyhynul. Tak byla doslova z hlubin pravěku vytažena lalokoploutvá ryba, později pojmenovaná latimérie podivná!
Konzervativní vědátoři ovšem prohlásili objevitele za falzifikátory, každý přece ví, že tato skupina obojživelných ryb vymřela před 70 miliony let! Podivného tvora znali paleontologové dlouho pouze jako zkamenělinu. Teprve po ulovení druhého exempláře, v roce 1952 v Indickém oceáně u Komorských ostrovů, museli pochybovační vědci názor změnit. A co víc, v roce 1997 lapili nový druh tohoto rodu až na druhém konci světa u Sulawesi (Indonésie).
Vědci popírali i to co viděli
Prazvláštní ryba však není zdaleka jediným případem, kdy oficiální zoologové zavrhovali naději na objevení nového živočišného druhu. Zažité představy narušil například v polovině 19. století i hrošík liberijský ((Hexaprotodon liberiensis). Jeho existenci zatvrzelí „vědátoři“ popírali dokonce ještě v době, kdy ho už nadšeně obdivovali návštěvníci zoo ve skotském Dublinu a v německém Hamburku. Teprve když roku 1914 německý cestovatel Schomburk přivezl z Libérie hned šest čilých »trpasličích hrochů“, i největší pochybovači změnili názor.
Podobně tomu bylo i s tzv. trpasličím slonem, který v dospělosti dosahuje maximálně dvoumetrové výšky. Ačkoli byl poprvé odborně popsán už v roce 1906, ještě o století později někteří zoologové odmítají názor, že nejde jen o náhodného „zakrslíka“ třeba slona afrického, ale o specifický sloní druh.
PROTI:
Doc. RNDr. Zbyněk Roček, DrSc.
Geologický ústav AV ČR v Praze
Pokud jde o otázku, zda do dnešní doby mohly přežít nějací živočichové, palaeontologicky doložení ze vzdálené geologické minulosti (např. dinosauři), jak o tom laická veřejnost ráda spekuluje, pak je tato možnost zcela nulová.
Je nutné vzít v úvahu, že se prostředí na Zemi neustále mění – klima, vegetace jako potravní zdroj, vztahy v ekosystémech… Velmi naivní je představa dinosaura, jak se živí listím dnešních rostlin, které v jeho dobách ještě neexistovaly. Podobně je to s lochneskou, kdy elementární biologické vzdělání napovídá, že žádná populace velkých obratlovců nemůže přežít v izolaci a v počtu několika desítek jedinců (což je úživná možnost jezera Loch Ness) mnoho milionů let.
Kryptozoologie ale žádné tabu není, i když to na druhou stranu není žádná vědecká disciplína. Vychází z předpokladu, že na světě ještě existuje řada nepoznaných druhů živočichů, včetně obratlovců. Tato spekulace je oprávněná, jak se potvrdilo například nedávnými objevy nového druhu latimérie.
PRO:
Ing. Jaroslav Mareš
kryptozoolog, spisovatel
O tom, že mohou někde v utajení před lidmi žít dosud nepoznaní živočichové, nelze pochybovat. Nechci se chlubit, ale já sám jsem v roce 1969 v africké Botswaně objevil největšího dravého brouka na světě, kterého jsem popsal pod jménem Manticora imerator. Jeho hledání přitom bylo zcela cílené, protože o jeho existenci vypovídaly některé předchozí nálezy. Později jsem vše ještě doplnil o jeho další tři nové druhy.
Pokud se uzavřeme něčemu novému, jsme jako ve vápenné schránce a pravda jde kolem nás. To platí i o vědcích!
Kryptozoologie samozřejmě vědou je. Spousta takzvaných vědců dělá obrovskou chybu, když považují současné znalosti vědy za konečné a neměnné.
Absolutním nesmyslem je i takzvaná vědecká metoda, podle které musí být vždy cokoli prokázáno opakovatelným pokusem. Ukazuje se totiž, že mnohdy skutečnost vyjde zejména podle toho, jak si pokus připravíme.
Jak to vidí 21. STOLETÍ?
„Je zcela nepochybné, že lidé dosud neobjevili a nepopsali velké množství druhů malých živočichů. Týká se to především bezobratlých, případně drobných obratlovců, kteří žijí natolik skrytě či v tak odlehlých oblastech, že unikají pozornosti i našim badatelským možnostem“, řekla nám RNDr. Romana Anděrová ze Zoo Praha – Trója. „Ačkoliv je člověk tvor kosmopolitní, přece jen dosud nepronikl všude. V posledních letech se tato situace mění a dochází k objevům i poměrně velkých nových živočišných druhů“.
I o kryptozoologii platí, že nic není černobílé. Její vyznavači ji pokládají za vědu, odpůrci naopak posměšně hovoří o pavědě. Tomuto pohledu mnohdy nahrávají i falzifikátoři. Ti například pokoutně „vyrábějí“ různé „nestvůry“ a pak je vydávají autentické živé živočichy, které se jim podařilo šťastnou náhodou zvěčnit.
Tajemné bažina v Africe
Pokud se tady nebudeme věnovat různým sněžným a lesním mužům, jsou největšími hity dnešních kryptozoologů neznámí tvorové v odlehlých koutech planety. Takovým místem jsou například rozlehlé bažiny na hranicích Konga, Kamerunu a Gabunu, odkud přicházejí zprávy o spatření podivných neznámých zvířat.
Mokele – mbembe má být obojživelný, asi 12 metrů dlouhý, hnědošedý plachý kolos (s tělem podobným slonímu). Má čtyři mohutné nohy, třímetrový svalnatý ohon připomínající aligátora. Na konci dvoumetrového štíhlého velice ohebného krku sedí menší hlava. Nad nozdrami mu vyčnívá roh.
Objevuje se tu prý i agresivní zvíře velikosti slona, s těžkým ocasem a velkými rohy. Domorodci mu říkají emele – ntouka a kryptozologové ho označují za příbuzného rohatých dinosaurů.
V močálech Konga má řádit čtyřtunový masožravý ještěr s velkými drápy. Domorodí lovci, kteří prý už jeden kus dokonce ulovili, mu s respektem říkají čipekve – vodní lev!
Bible není učebnicí přírodních věd
Lze tedy zcela vyloučit, že by někteří dinosauři popřeli evoluci a dosud přežívali právě v konžských bažinách? Kryptozoologové tuto hypotézu nezavrhují, protivníci se pohrdlivě usmívají.
Hluboce věřící světoznámý astrofyzik dr. Jiří Grygar, kryptozoologii zrovna nefandí a zdůrazňuje, že „Bible není učebnicí přírodních věd!“
Vědou se zabývá i herec Jaroslav Dušek, který 21. STOLETÍ řekl: „Nyní jsem se dočetl, že na pouhém jednom čtverečním centimetru lidské pokožky vědci objevili 100 druhů různých mikroorganismů. Některé z nich dosud neznali, takže nevědí, laicky řečeno, kdo na naší pokožce vlastně bydlí. Každý z nás tak na vlastním těle nese kvanta dosud neobjevených živočichů!“
