V Albuquerque v Novém Mexiku ve Spojených státech, se každoročně koná největší slet horkovzdušných balonů na světě. Není to však jen pastva pro oči, ale množství různorodých vzdušných plavidel je současně i přehlídkou technického řešení a umu vzduchoplavců.
Před 30 roky, když byl slet balonů v Albuquerque ještě v plenkách, se z parkoviště zdejšího nákupního střediska vzneslo do vzduchu pouhých 13 balonů. Mezitím se ovšem z balonového létání stal ve světě velice populární sport, přibylo balonů a zdejší přehlídka umu jejich majitelů a špičkové balonové techniky získala nevšední popularitu. Zdejší balonová fiesta začíná každoročně vždy první sobotu října a končí až v neděli následující týden.
Dnes hostí obrovský areál balonového parku za městem každoročně stovky balonů a tisíce návštěvníků každý den, tento rok to bylo přes 1000 balonů a přes 1 milion diváků, a z původně místní přehlídky se stala nejznámější a největší světová událost balonového létání. Přitahuje přibližně 20 procent všech balonů z celého světa. Na konci minulého roku se zde představilo 1019 registrovaných balonů nejrůznějších tvarů a konstrukcí, které reprezentovaly 42 států. Mezi nimi nechyběly ani balony z České republiky. O účastníky se staralo 2000 dobrovolníků z řad místních obyvatel.
Bohatě byly zastoupeny obě kategorie, horkovzdušné balony, které pro své hořáky používají propanové palivo, i balony plněné heliem. Zdánlivě jednoduché vzduchoplavecké zařízení hýří spoustu tvarových variant a technických řešení.
Hlavními a nejnápadnějšími částmi balonu jsou obal, koš a hořáky. Plášť obalu je ušit z neprodyšné polyesterové nebo polyuretanové textilie a je navržen tak, aby veškeré zatížení hmoty gondoly přenášely svislé nosné lemovky. Do balonového koše se většinou vejdou 3 až 4 členové posádky, u větších balonů to může být i více než 5.
Koš balónu
Těleso koše je upleteno z rákosu. Dno je sestaveno z jasanového rámu a vodovzdorné překližky. Na vnitřních stěnách koše jsou držadla z konopného lana, používaná pro uvazování volných předmětů a pro držení posádky při přistání. Ve spodní části vnější strany koše jsou držadla usnadňující manipulaci s košem.
Nosná lana
Nosná ocelová lana s drátěnou duší jsou velice pevná. Jejich konce jsou zalisovány, nebo zapleteny do oka.
Podpěry hořáku
Jak podpěry hořáku slouží pružné tyče, vyrobené z alkalického polyamidu, uchycené do kovových nástavců koše. Podpěry jsou opatřeny měkkými koženými rukávy, které chrání posádku před zraněním, nosná lana a hadice hořáku před zachycením a poškozením při přistávání balónu.
Výstroj
Pro provoz balónu je předepsaná tato výstroj:
• Teploměr vzduchu v obalu
• Výškoměr
• Variometr, ukazatel rychlosti stoupání a klesání
• Palivoměr, alespoň na jedné hlavní láhvi
• Tavná pojistka, oznamuje dosažení maximální přípustné teploty vzduchu v obalu
Typy hořáků:
Hlavní letový hořák
Do hlavního letového hořáku je přiváděno kapalné palivo vysokotlakou hadicí přes ventil do výparníku. Výparník je spirála vyrobená z bezešvých nerezových trubek. Odtud palivo, již jako plyn, prochází přes trysky do spalovacího prostoru, kde se směšuje se vzduchem a hoří.
Zapalovací hořák
Zapalovací hořák je nízkotlaký atmosférický hořák, který spaluje plynnou fázi topného plynu z palivové láhve. Tlak plynu je redukován stavitelným redukčním ventilem přímo na palivové láhvi nebo na vstupu do hadice.
Tichý hořák
Do tichého hořáku je kapalná fáze paliva přiváděna stejnou přívodní hadicí, jako do hlavního hořáku. Účinnost spalování a výkon je oproti hlavnímu hořáku snížen, ale intenzita hluku klesne asi na polovinu. Tichý hořák slouží současně jako záložní v případě poruchy hlavního letového hořáku.
Rám hořáku
Rám hořáku je robusní trubková konstrukce z nerezové oceli, zachycující horizontální síly od nosných lanek obalu. V rámu hořáku je ve výkyvném uložení umožňujícím otáčení hořákem zavěšena sada hořákových jednotek.
Rám hořáku se nasouvá na podpěry, nebo sklopné rámy koše.
