Domů     Příroda
(Na)mazané zabijácké rostliny!
21.stoleti 19.1.2007

Masožravé rostliny kvůli zpestření jídelníčku chutným kusem libového hmyzu budují důmyslné pasti, jejichž propracovanost by jim mohl závidět jakýkoli materiálový inženýr.Masožravé rostliny kvůli zpestření jídelníčku chutným kusem libového hmyzu budují důmyslné pasti, jejichž propracovanost by jim mohl závidět jakýkoli materiálový inženýr.

Ačkoli většina rostlin spoléhá na to, že jim veškeré potřebné minerální živiny dodá úrodná půda a organickou hmotu si vyrobí za pomoci fotosyntézy, někdy podmínky stanoviště nestačí pokrýt spotřebu rostoucího těla. Proto se některé z nich rozhodly, že si nechají nedostatkové minerálie (hlavně fosfor a dusík) donést až do domu nedobrovolnými dárci orgánů. K nalákání a polapení nebohých živočichů využívají nejrůznější triky – od lepkavého nektaru, ze kterého se neopatrná mlsná moucha nedokáže vymotat, až po nádobky s kluzkými stěnami.

Nádoba pro vražedný koktejl
Jeden z posledních výzkumů německých vědců se soustředil na to, jakým způsobem rostliny dosahují maximální kluzkosti stěn svých vražedných pastí. Hmyz totiž dokáže díky různým „vynálezům“ na svých končetinách (přísavky, jemné lamely či háčky) lézt klidně po stropě a neuklouznout ani na skle. Aby se z nastražené pasti za žádných podmínek nedostal, musejí proto rostliny přijít s velmi účinným protiopatřením.
Například tropická masožravá rostliny láčkovka loví své oběti do nálevek do poloviny naplněných koktejlem z trávících enzymů. Jakmile se do něj tělo hmyzu jednou dostane, není cesty zpět. Vražedný roztok jej rozloží během několika málo minut.
Stěny „nádobky“, ve které živočicha čeká poslední koupel jeho života, má rostlina pro jistotu pokryty dvěma vrstvičkami krystalického vosku. A právě jeho vlastnosti a interakce s hmyzími končetinami se staly objektem zájmu stuttgartských biologů.

Dvoufázové kluziště
Svrchní vrstvu tvoří jednoduché nepravidelné destičky silné 30-50 nm, které jsou „naskládané“ víceméně kolmo ke stěně pasti. Ke spodní vrstvě jsou destičky připevněny za pomoci drobných „stopek“. Toto uspořádání má za následek, že se vosk oběti doslova drolí pod nohama. Nejenže se tak hmyz nemá čeho zachytit, ale drobné částečky vosku navíc zanášejí jemnou protiskluzovou strukturu na jeho chodidlech, případně ucpávají žlázky, které vylučují kapalinu zvyšující přilnavost k povrchu.
Uspořádání spodního vosku je podobné pěně. Tvoří jej drobné bublinky, tvarem podobné krevním destičkám, které pod ostrým úhlem neuspořádaně vystupují z povrchu. Nepravidelné výčnělky pak snižují styčnou plochu s chodidly hmyzu, čímž ještě více zhoršují možnosti adheze (přilnavosti). Polapený brouk pak po stěně nádoby doslova klouže a nemá prakticky žádnou možnost, jak se důmyslnému mechanismu masožravé rostliny bránit.

Pasti, pasti, pastičky
Masožravé rostliny si vyvinuly několik naprosto odlišných mechanismů lapání hmyzu. Některé se jej naučily chytat bleskurychlým sklapnutí listových „čelistí“, jiné pasivně čekají, až jim důvěřivá moucha sedne na lep.
Aktivní pasti:
Mechanické – při dosednutí kořisti bleskurychle sklapne dvě části rozevřené pasti k sobě a oběť mezi nimi uvězní. Tento styl lovu vyznává například mucholapka podivná nebo aldrovandka měchýřkatá.
Podtlakové – Rostliny (rod bublinatek) disponují měchýřky se záklopkou, která se při podrážení hmyzem prudce otevře a měchýřek oběť nasaje dovnitř, načež se vyrovnáním tlaku záklopka opět uzavře.
Pasivní pasti:
Rostliny vystavují na odiv neodolatelná lákadla (většinou sladký nektar nebo jasná barva a vábivá vůně slibující hody) a jen čekají, až se neopatrný hmyz chytí sám.
Adhezivní – listy jsou pokryté lepkavou kapalinou, která znemožní hmyzu odletět (např. rosnatky),
Gravitační – láčky naplněné trávicími enzymy s kluzkými stěnami (například láčkovky, darlingtonie),
Detentivní  – využívají chodby, jejichž stěny pokrývají chlupy směřující od vchodu dovnitř. Hmyz může lézt jen jedním směrem, „proti srsti“ je pohyb téměř nemožný. Na konci chodby oběť čeká smrt v trávicím enzymu. Tento systém využívají špirlice a rod Genlisea.

reklama
Související články
Jsou menší než zrnko soli, a jsme s nimi v kontaktu možná víc, než bychom si uvědomovali. Kolují nám v krvi, zaplňují naše plíce, dokonce i střeva. A to pořád není to nejhorší… Podle posledních závěrů vdechnou lidé ročně zhruba 22 000 000 mikro i nanoplastů. A to jednoduše proto, že jsou prakticky všude, v […]
Raflézie jsou parazité známí největšími květy světa, navíc se vzhledem a zápachem zkaženého masa. Ještě pozoruhodnější je ale jejich bizarní genom, který odhaluje, čeho jsou parazité schopni: Manipulovat s DNA, promazávat vlastní a krást geny hostitele. Někdy v dobách, kdy se Britské impérium chlubilo, že nad jeho územím slunce nezapadá, putovali pralesem Sumatry sir Thomas […]
Procházka v lese, spojená se sběrem hub nebo lesního ovoce, je příjemná záležitost. Ale na různých místech světa můžete narazit také na takzvané potravinové lesy, které sice les připomínají, ale plní jiný účel Jde hlavně o pomoc lidem, kteří mají problémy se zásobováním potravinami. Například v USA existuje více než 6500 venkovských a městských oblastí, […]
Ani vitaminy, ani antioxidanty. Americký výzkum přišel s poznatkem, že větším zdravotním benefitem ovoce a zeleniny mohou být toxiny, které rostlinám slouží na ochranu proti hmyzu. Jsou v množství, které nám neublíží, přesto cosi zajímavého dělají s našimi buňkami. Někdy před 15 lety připravili vědci ve Švýcarském federálním technologickém institutu jednoduchý experiment, u nějž se […]
Skutečnost, že příroda léčí není moderní medicíně vůbec neznámá. Prozatím však lékaři pobyt na čerstvém vzduchu nepředepisují… Podle nejnovějších studií by možná měli. Nashromážděné poznatky totiž naznačují, že pobyt v parcích či lesích výrazně napomáhá k fyzické i duševní pohodě člověka. Podobným „balzámem“ by měly být také moře a oceány. Na otázku, co přesně za […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz