Od chvíle, kdy člověk poprvé zvedl zrak a vzhlédl k nebi, začaly ho fascinovat tajemství kosmických hlubin. Ač je lidské oko téměř dokonalým nástrojem, přece jen nedokáže dohlédnout tak daleko. Proto vznikl dalekohled!
První zmínky o zvětšovacích sklech pocházejí zřejmě z roku 1298. Ovšem až v roce 1608 si nový vynález nechal patentovat Nizozemec Hans Lippershey. Jednoho dne se totiž zadíval skrze dvě čočky na věž kostela a ke svému údivu zjistil, že si ji přiblížil. Jeho dalekohled tvořila vypouklá a vydutá čočka v trubce, zvetšení bylo nejvýš čtyřnásobné.
O proslulost dalekohledu se však nezasloužil nikdo menší než italský astronom a matematik Galileo Galilei, který v roce 1609 vyrobil pro vlastní astronomické bádání dalekohled zvětšující až dvacetinásobně.
Mezi hvězdáři amatéry je velmi rozšířen dalekohled Schmidt-Cassegreinovy
konstrukce (na obrázku). Jedná se o zrcadlový dalekohled, jehož hlavní zrcadlo je částí sférické (kulové) plochy, přičemž nedokonalosti kulové plochy opraví korekční deska. Světlo do dalekohledu vstupuje nejprve korekční deskou, poté se odráží od hlavního zrcadla, které ho soustřeďuje do ohniska. Odráží se od menšího sekundárního zrcátka a otvorem v hlavním dalekohledu vystupuje do jeho zadní části. Aby se pozorovatel u dalekohledu nemusel krčit, je světlo „ohýbáno“ zenitovým zrcátkem a poté je okulárem vytvořen obraz.
Moderní dalekohledy jsou vybaveny počítačem, který je schopen s bez dlouhého „ručního“ hledání najet na vybrané místo na obloze a sledovat tak zajímavou galaxii, hvězdokupu, mlhovinu nebo planetu. Pro větší komfort jsou dnes dalekohledy vybaveny i systémem GPS, který udává zeměpisnou polohu a přesný čas.
Pokud chceme sledovat noční oblohu, nemusíme znát jméno ani jediné hvězdy. Dalekohledy obsahují katalogy až 40 000 objektů, umí dokonce i samy vybrat ty nejzajímavější viditelné objekty. Dalekohled nás tak s přehledem odborníka sám provede celým kosmem.
Součásti dalekohledu:
Korekční deska: koriguje obraz hlavního, kulového zrcadla
Hlavní zrcadlo: kulové zrcadlo, které soustředí rovnoběžné paprsky do
ohniska dalekohledu
Sekundární zrcátko: odráží světlo zpět a směřuje jej do optického výstupu
dalekohledu
Zenitové zrcátko: umožňuje pohodlnější pozorování s dalekohledem
Okulár: jako lupa zvětšuje obraz vytvořený hlavním zrcadlem, určuje zvětšení
dalekohledu
Ostření: ostří se obraz dalekohledu
Hledáček: malý dalekohled s malým zvětšením a tedy velkým zorným polem,
slouží pro rychlou orientaci mezi hvězdami
Motory a převodovka: pohybují s dalekohledem podle povelů z ovladače
dalekohledu
Ovladač: srdce dalekohledu, obsahuje katalog hvězd, hvězdokup, mlhovin nebo
komet, ovládá motory a řídí, kam má dalekohled mířit.
